Autor
PharmDr. Pavel Škvor,
Katedra lékárenství IPVZ, Ruská 85, 100 05 Praha 10
Správná dispenzační péče - jejíž součástí je i výdejní činnost je zakotvena v §49 zákona 378/2007 Sb. a je tedy závazná pro všechny farmaceuty pracující v lékárnách.
- je důkazem, že lékárník je zdravotnický pracovník a nikoli jen pouhý prodavač ne-li pak podavač (záleží na každém jednotlivci) léčiva.
- je článkem v řetězci péče o pacienta stejně jako návštěva praktického či odborného lékaře.
- je završením všech diagnostických vyšetření a léčebných postupů a též je prvním článkem v případě, že se pacient rozhodne nejprve navštívit lékárníka před návštěvou lékaře.
- je souhrnem informací a úkonů, které nasměrují pacienta k bezpečnému užití léčiva a které by měly u něho podpořit důvěru v léčebný postup a v lék – compliance pacienta. Rada lékárníka je většinou rychlejší a levnější než od lékaře a proto musí být na patřičné úrovni.
- je maximální a v daných časových možnostech vyčerpávající informace podaná pacientovi o správném užití (léková forma, dávka) a uchování léčiva včetně možných nežádoucích účinků, interakcí s případně současně zakoupenými volně prodejnými léčivy, kontraindikací (především absolutních) a upozornění, které by měl pacient znát. Některé informace je třeba podávat velmi citlivě s ohledem na věkovou a sociální skupinu pacienta – mládež - malé zkušenosti -> dodržení dávkování ATB, léčivo x EtOH
-senioři - snížená chápavost, skleróza – nezahltit méně podstatnými informacemi
- diskrétně – diskrétní zóna – užití Viagry, vaginálních lékových forem
Lékárník není seznámen se zdravotním stavem pacienta, proto může uvádět pouze obecně platné informace vztahující se k lékové formě, terapeutickým vlastnostem účinných látek, způsobu uchování a.t.d.
Cílem rady lékárníka nesmí být, aby zákazník utratil co nejvíce peněz, ale aby odešel uspokojen třeba i bez léčiva, hlavně s radou týkající se jeho obtíží. Jde mimo jiné o prevenci obvykle závažnějších onemocnění eventuelně i o investici do budoucna.
|
|
|
1. Zdroje informací
2. Volný prodej ( OTC )
3. Výdej na Rp.
4. Správné užití jednotlivých lékových forem
5. Složitější lékové formy
1. Zdroje informací Ke správné dispenzační činnosti potřebujeme základní informace poskytované třemi zdroji informací: - Pacient – odhad typu pacienta podle jeho slovníku, chování, věku.
- Léčivo – účinná látka (dávkování, KI, I, Nú), léková forma (aplik.)
- Lékárník – klinické zkušenosti, vlastní znalosti, praxe
|
|
2. Volný prodej ( OTC ) - díky tomu, že nemáme k dispozici recept jako vodítko je mnohem těžší správně diagnostikovat pacientovy potíže.
- snažíme se získat uspokojivou odpověď na čtyři stěžejní otázky: 2.1. Kdo bude léčivo užívat
a) věk - dospělí - dávka x hmotnost (konc. LČ v organismu)
- dítě -menthol x pohyb řasínkového epitelu
- dávka x povrch těla
- senior – vitaminy A,D,E,K x jejich kumulace organismu
b) stav – gravidní x Paralen v I. trimestru
x nosní kapky
c) pacienti užívající jiná léčiva - Ttc x Ca+II, Zn+II
|
|
2.2. Jak dlouho trvají symptomy – max. 3-4 dny léčit sami, pak navštívit lékaře (náhlou příhodu břišní nikdy neléčit – vlastní léčba většinou maskuje příznaky).
Jestliže jde o složitější příznaky na něž nestačíme najít řešení příznaků, jsme povinni upozornit na nutnost navštívit lékaře – pacient sám rozhodne.
.
2.3. Jaké jsou příznaky – kašel – suchý, dráždivý – tlumit
- produktivní – podpořit 2.4. Léčil-li se nějak doma – možné interakce – expektorans x antitusikum
- potenciace účinku
3. Výdej na Rp.
Osud receptu v lékárně
|
|
|
4. Správné užití jednotlivých lékových forem
V dispenzačním minimu z hlediska lékové formy nejsou záměrně charakterizovány injekční a infúzní formy, neboť jejich aplikaci s výjimkou antidiabetik provádí sám lékař nebo zdravotní sestra.
Jednotlivé charakteristiky lékových forem obsahují způsob provedení aplikace popřípadě bezprostřední přípravu samotným pacientem.
Jednotlivé lékové formy jsou řazeny abecedně podle českých názvů. Aerosoly (Aerosola)
Aerosoly určené k zevnímu užití se důkladně před použitím protřepou ve svislé poloze a aplikují se na určené místo ze vzdálenosti 10-15 cm. Jestliže mají sloužit k vnitřní aplikaci pak se rovněž ve svislé poloze protřepou a se začátkem nádechu se za pevného obemknutí rty vstříknou do dýchacích cest. Poté se dech zadrží a po chvíli se vydechne nosem. Dávka se dle doporučení opakuje.
Tlakové balení je nutno chránit před nárazy a při obyčejné teplotě, chráněno před sluncem.
|
|
|
Čaje (Species)
Příprava čajů se provádí podle charakteru obsažených drog (nálev, odvar, macerace za studena…) a pacient musí dbát na správnou filtraci.
Čaje uchovávat v suchém, čistém a dobře větraném prostředí. Nevystavovat větším teplotním výkyvům.
|
|
|
Čípky a poševní kuličky (Suppositoria et Globuli vaginales)
Před zavedením se odstraní obal ze staniolu nebo celofánu, čípek se navlhčí vodou a mírným tlakem zavede do konečníku, nejlépe v poloze vleže na boku. Poševní kuličky se před aplikací též navlhčí.
Čípky i poševní kuličky se uchovávají na místě suchém, při teplotě 10-20 oC, chráněny před světlem mimo dosah dětí.
|
|
|
Emulze (Emulsiones)
Před použitím důkladně protřepat. Dávkování jako u suspenzí, případně pomocí kapátka.
Uchovávání za snížené teploty. Kapky pro vnitřní užití (Guttae ad usum internum)
Obvykle se nakapou na lžičku, do sklenice vody nebo na kostku cukru. Při kapání musí být lékovka ve svislé poloze dnem vzhůru, aby se tvořily stejně veliké kapky (důležité především u přípravků obsahujících silně nebo velmi silně účinná léčiva).
Kapky se uchovávají v dobře uzavřených lékovkách, pokud není uvedeno jinak, při obyčejné teplotě, chráněné před mrazem a světlem.
|
|
|
Masti, krémy a mazání (Unguenta, cremores et linimenta)
Aplikují se v tenké vrstvě na postižené místo a lehce, stejnoměrně, lehkou masáží bez tlaku se rozetřou. Nanáší se na pokožku předem umytou. Masti, které barví v důsledku svých obsahových látek a u kterých je žádoucí dlouhodobý účinek, je vhodnější nanášet v silnější vrstvě na tampón, přiložit na defekt a upevnit obinadlem.
Z kelímku je potřebné mast či krém nabírat tak, aby povrch zůstal co nejméně ve styku s ovzduším a tím se zabránilo znehodnocení léčiva.
Je-li mast adjustována do tuby, pak první 1-1,5 cm k aplikaci nepoužijeme. Platí to především u očních mastí.
Aplikace očních mastí je vhodnější před spaním neboť vedou ke snížení kvality zraku.
Uchovávají se dobře uzavřené, chráněny před světlem a mrazem za snížené teploty.
|
|
|
Nosní kapky (Rhinoguttae)
Aplikují se pomocí kapátka případně tampónu z vaty. Pacient je vkapává při hlubokém záklonu v poloze vleže, 1-2 kapky do každé nosní dírky. Kapátko není vhodné strkat do nosních dírek.
Novorozencům a kojencům kapky nikdy nekapeme, ale aplikujeme na vatovou štětičku a nos vytřeme!
Uchovávání při pokojové teplotě, chráněné před mrazem a světlem
|
|
|
Oční kapky (Oculoguttae)
Oční kapky se aplikují kapacím uzávěrem lékovky případně kapátkem. Palcem ruky se stáhne dolní víčko dolů. Nemocný s hlavou mírně zakloněnou se dívá směrem nahoru. Z výšky 2-3 cm vkápneme do oka jednu kapku, přitom se kapátkem nedotýkáme řas, oka ani jeho okolí. Na kůži dolního víčka je vhodné přiložit kapesník, aby kapky nestekly. Kapátko se po aplikaci opláchne teplou vodou a uloží do skleněného obalu. Jedenkrát denně se kapátko vyvaří ve vodě cca 10 minut.
Uchováváme za obyčejné teploty, chráněné před světlem a mimo dosah dětí.
|
|
|
Oční vody (Aquae ophthalmicae)
Oční vody ve formě oční lázně se aplikují většinou pomocí vaničky. Před použitím se lázeň zahřeje na tělesnou teplotu. Vanička se naplní do poloviny oční lázní a přiloží se na okraj očnice. Oko se ponoří mírným záklonem hlavy do lázně a mírnými pohyby oka se umožní styk s celým povrchem bulbu.
|
|
|
Pasty (Pastae)
Natírá se ve větším množství na silnější vrstvu gázy, přiloží k postiženému místu a připevní obvazem. Výjimečně lze též aplikovat v tenké vrstvě přímo na kůži. Tento způsob je však méně vhodný, neboť pasty obsahují více než 25 % pevných látek, rychle vysychají, vrstva se drobí a odpadává. Prášky (Pulveres)
Nedělené prášky se dávkují lžičkou či nožem. Stanovená dávka se rozpustí v množství vody určené lékařem a poté se obsah sklenice vypije (prášky pro vnitřní užití) nebo užije ke kloktání, výplachům, obkladům apod. (prášky pro zevní užití). Roztoky ke kloktání a k výplachům by se měly aplikovat vlažné (30-40 oC). U nedělených prášků je třeba přesně dodržovat dávku. Dělené prášky se uzavírají především do želatinových kapslí. Tobolky se vkládají na kořen jazyka, polknou a zapijí. Tobolky se nekoušou ani neotvírají (existují i výjimky - Biostim infant), lze je navlhčit, nechat změknout cca 30 s a polknout. Při aplikaci kojencům je vhodné použít léčivo plněné do podlouhlých tobolek – tubatin (vit. D). Obsah tubatiny se vytlačí na lžičku a vpraví do úst dítěte.
Tobolky se uchovávají za obyčejné teploty v suchu chráněny před světlem a dětmi.
|
|
|
Roztoky (Solutiones)
Roztoky pro vnitřní užití je třeba užívat podle návodu, při vzniku zákalu, usazenin a napadení plísní lék dále nepoužívat. Po skončení léčby léčivo neskladovat, ale zničit ho (přinést do lékárny) neboť je určeno k individuální léčbě.
Roztoky obsahující silně nebo velmi silně účinná léčiva užívaná vnitřně po kapkách se vydávají v kapacích lahvičkách, případně s kapátkem, odměrkou apod. Přitom je třeba pacienta upozornit na dávkování a uvést vždy počet kapek v 1 ml přípravku a podle okolností počet kapek odpovídajících udanému množství léčiva.
|
|
|
Roztoky pro zevní použití se nanáší lehce vatovým tampónem. Mazání určená ke zmírnění bolesti nebo k vyvolání intenzivnější regenerace pokožky se vtírají důkladně mírným tlakem, příliš silné vtírání může mít za následek poškození kůže – zvláště u diabetiků.
Přípravky obsahující líh, aceton, ether, označené signaturou „Hořlavina“ se mají uchovávat mimo dosah otevřeného ohně.
Aromatické nebo zapáchající roztoky se uchovávají dobře uzavřené odděleně od ostatních léčiv.
Dezinfekční roztoky se ředí na příslušnou koncentraci.
|
|
|
Suspenze (Suspensiones)
Před aplikací se vždy důkladně protřepou. Dávkují se lžičkami, lžícemi, přiloženou odměrnou lžičkou. Tuto lžičku je nutné po každém použití důkladně opláchnout.
Uchovávají se při snížené teplotě. Tablety, dražé, potahované tablety, retardety (Tabulettae et dragee)
Tablety, není-li předepsáno jinak, se obvykle podle velikosti dané tablety polykají celé nebo se podle dělicí rýhy půlí či čtvrtí, případně se koušou, předem rozdrtí mezi lžičkami nebo se nechají rozpustit na lžičce vody podle věku a schopností pacienta. Poslední dva způsoby jsou zvláště vhodné v dětské praxi.
Dražé se nerozpouštějí, nekoušou ani nedrtí.
Tablety i dražé je po aplikaci třeba zapít vhodnou tekutinou podle charakteru léčiva. Např. léčiva dráždící trávicí trakt je vhodné zapíjet, dovoluje-li to povaha léčiva, mlékem nebo alespoň dostatečným množstvím čaje nebo vody.
Sublinguální tablety se vstřebávají sliznicí dutiny ústní, nechají se rozplynout pod jazykem, necucají se ani nekoušou.
Pastilky se zvolna cucají. Asi hodinu se nesmí jíst ani pít, nesmí se kouřit ani plivat.
U vaginálních tablet je třeba upozornit na způsob aplikace, aby nedošlo k záměně s perorálními tabletami.
Tablety se uchovávají při obyčejné teplotě, v suchu, chráněné před světlem a z dosahu dětí. Tablety jakkoli zbarvené či naopak dražé odbarvené nebo se změněnou sytostí barvy nepoužívat!
|
|
|
Tekuté zásypy (Pulveres adspersorii liquidi)
Před každým použitím se obsah důkladně protřepe nebo zamíchá. Nanáší se vatovým tampónem nebo štětečkem. Používá-li se na noc, přikryje se místo ochranným obvazem, aby se přípravek nesetřel.
Tekuté zásypy se uchovávají za snížené teploty. Zhoustnou-li, je možné je naředit převařenou vodou.
|
|
|
Tinktury (Tincturae)
Tinktury se dávkují lžičkami případně po kapkách. Vydávat jen čiré nebo téměř čiré a jen v takovém stavu užívat.
Chránit před světlem a mrazem. Uchovávat při obyčejné teplotě, dobře uzavřené.
|
|
|
Ušní kapky (Otoguttae)
Zahřát na tělesnou teplotu ponořením do teplé vody. Hlavu položit na zdravou stranu, do ošetřovaného ucha vkápnout 3-5 kapek. Po 10 minutách trochou vaty vytřít ušní boltec, zvednout hlavu.
Kapky se uchovávají za obyčejné teploty, chráněny před světlem a mrazem.
|
|
|
Zásypy (Pulveres adspersorii)
Rozprašují se na pokožku v jemné vrstvě pomocí vaty. Zásypy do tělních dutin se vprašují na místo účinku foukání balónkem.
Uchovávají se v suchu při obyčejné teplotě, chráněny před světlem.
|
|
|
5.Složitější lékové formy 5.1. Antiastmatika - Aerosoly – Atrovent, Berodual, Inflamide, Salamol, Beclazone a.t.d.
- Turbuhalery – Oxis, Pulmicort
- Easyhalery - Buventol
- Diskhalery – Flixotide Rotadisks, Ventodisks, Serevent
- Diskus - Seretide
- Insuflator - Intal
- Expandery - (Volumatic, Aerochamber)
- Easy-Breathe – Beclazone
|
|
5.2. Insuliny 5.2.1. Způsoby aplikace insulinu – podle druhu aplikace - Subkutánní a intramuskulární aplikace – všechny druhy insulinu
- Intravenózní aplikace – pouze roztoky insulinu, nikoli suspenze!
5.2.2. Způsoby aplikace – podle typu aplikační pomůcky nebo diagnostického prostředku - Klasické vícedávkové ampule
- Cartrige – patrony do insulinových per
- Insulinové pumpy
- Testační proužky – na moč, na krev
- Lancety, Galax-pero
- Glukometry
Použitá literatura:
1. Solich, J., Kučerová, M.: Lékárenství, Avicenum, Praha, 1986
2. AISLP, mikroverze, 01.2010
3. Český lékopis 2009, Grada, Publishing, a.s. Praha 2009
|
|
|
