Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /www/doc/www.medon-solutio.cz/www/online2005/print.php on line 10
 

::  Akutn rinitida  ::

 Úvod

Záněty horních cest dýchacích patří k nejčastějším onemocněním vůbec. Postihují pacienty všech věkových skupin. Postižení dutiny nosní je označováno jako rýma - rinitida (rhinitis), postižení paranazálních dutin jako sinusitida (sinusitis maxillaris, frontalis, sphenoidalis, ethmoiditis), postižení více dutin pak jako pansinusitida. 

 

Definice rinitid

Rinitida je definována jako zánět nosní sliznice charakteristický více než jedním z následujících příznaků: zduření sliznice, překrvení, nosní sekrece (rhinorea), nosní obstrukce, kýchání, svědění a dráždění v nose. Podle mezinárodní klasifikace (International Consensus Report on Diagnosis and Management of Rhinitis, Copenhagen 1994) se rinitidy rozdělují na alergické, infekční a ostatní. Jejich podrobnější členění uvádí následující tabulka.

 


Alergická rinitigaInfekční rinitidaOstatní rinitidy
sezónníakutní- idiopatická
celoročníchronická- NARES
     specifická-profesionální
     nespecifická- hormonální
  - poléková
  - potravinová
  - emocionální
  - atrofická

 

Akutní rinitida

Pod pojmem akutní rinitida se běžně rozumí akutní infekční rhinosinusitida. Původcem této rýmy jsou viry, které způsobují zánět nosní sliznice a poruchu mukociliární clearence. Na virovou infekci navazuje velmi často bakteriální superinfekce. U akutní infekční rinitidy dochází v první fázi k překrvení sliznice s pocitem suchosti a až bolestivého pálení v nose a nosohltanu. Ve druhé fázi se objevuje mohutná sekrece, při současné bakteriální superinfekci hnisavá. Zánětlivé změny prakticky vždy postihují i sliznici vedlejších nosních dutin, postižení je vyjádřeno v klinicky různé míře. Akutní rýma je závažné onemocnění u novorozenců, kteří mají omezenou schopnost dýchat ústy.
 

Diagnóza onemocnění se stanoví na základě typických příznaků a rhinoskopického vyšetření.

 

Terapie akutní infekční rinitidy

1) Farmakologická léčba

Antiseptika a antibiotika

Nosní antiseptika a antibiotika se používají u bakteriálních primárních nebo sekundárních infekčních rinitid. U těžších stavů je lze kombinovat se systémově podávanými antibiotiky nebo chemoterapeutiky. Z nosních antiseptik jsou nejpoužívanější kvartérní amoniové soli s povrchově aktivním (detergentním) účinkem, které působí bakteriostaticky (carbethopendecinii bromidum). Někdy jsou kombinovány se sympatomimetiky, která působí vazokonstrikčně (v důsledku anemizačně) a snižují nosní sekreci. Z lokálních antibiotik je volně prodejný fusafungin.

Sympatomimetika

Sympatomimetika působí agonisticky na adrenergních α-receptorech, mají výrazný, ale pouze přechodný efekt na kongesci sliznice a tím na obstrukci nosních průduchů. Neovlivňují výrazněji dráždění nosní sliznice (svědění, pálení) a nemají vliv na nosní sekreci.

K lokální terapii se nejčastěji používají naphazolin, oxymetazolin, xylometazolin, méně často pak phenylephrin. Lokální aplikace obvykle nevede k systémovým účinkům s výjimkou některých nežádoucích účinků. Dlouhodobá aplikace může vést k reaktivní rekongesci s významným zhoršením obstrukce nosní dutiny. Z tohoto důvodu se doporučuje jejich aplikace po dobu 7 dnů, někteří autoři doporučují omezit délku terapie na 4 dny.

 

Perorální podání vede též k dekongesci nosní sliznice, k nejčastěji používaným perorálním sympatomimetikům patří pseudoephedrin, phenylephrin a phenylpropanolamin. Po jejich podání je incidence systémových nežádoucích účinků vyšší a to především u dětí a u osob s kardiovaskulárními onemocněními (hypertenze, arytmie). Používají se u pacientů s obstrukcí nosní dutiny a vývodů vedlejších nosních dutin, u kterých nelze stav zvládnout antihistaminiky či lokálně aplikovanými sympatomimetiky.

Parasympatolytika

Parasympatolytika (anticholinergika) jsou kompetitivními antagonisty acetylcholinu  na nikotinových a muskarinových receptorech. Antagonizace účinku acetylcholinu na muskarinových receptorech vede k výraznému snížení nosní sekrece. Ze skupiny anticholinergik používaných k terapii rinitidy je dostupné ipratropium. Po lokální aplikaci vede k rychlému a významnému snížení vylučování nosního sekretu, především v případě jeho nadměrného vylučování. Je vhodnou alternativou u pacientů s kardiovaskulárními nemocemi, u nichž je použití sympatomimetik z důvodů nežádoucích účinků nevhodné.

 

Epitelizancia

Epitelizancia jsou heterogenní skupinou léčiv, jejichž účinnost je některými autory zpochybňována. Vedle epitelizačního účinku brání vysušování nosní sliznice a zlepšují průchodnost nosních průduchů. 


Tab. č. 2: Volně prodejné léčivé přípravky používané u rinosinusitid
 

2) Terapie infekční rinitidy homeopatiky

Počáteční stadium

  •  Aconitum napellus (rinitidy po expozici suchému chladu, zimnice, kýchání, suchá nosní sliznice, horečka se suchou překrvenou kůží, intenzivní žízní a úzkostí, 5 nebo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.
  • Dulcamara (Solanum dulcamara) – rinitidy po expozici vlhkému chladu (mlhy), prochlazení po promoknutí, 5 nebo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.
  • Nux vomica (Strychnos nux vomica) – záchvatovité kýchání s maximem po ránu, zimnice (postižený se nemůže zahřát), přecitlivělost na průvan, střídavě suchá nosní sliznice a vodnatá sekrece, 5 nebo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.
  • Sambucus nigra – „suchá rýma“ s ucpaným nosem zejména v noci, dusivý kašel, klíčový lék rýmy kojenců, 5 nebo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.
  • Sticta pulmonaria (Labaria pulmonaria) – ucpaný nos (zduřená sliznice bez produkce hlenu), marné pokusy o vysmrkání, svíravé bolesti v oblasti kořene nosu (jako by byl sevřen skřipcem), doprovodný suchý kašel, 5 nebo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.
  • Sulfur – rutinní preskripce 5 nebo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) jednorázově.
 

Stadium vodnaté nosní sekrece

  • Allium cepa – dráždivý výtok z nosu, nedráždivé slzení, záchvaty kýchání, chrapot, někdy bolest v oblasti čelních dutin, zmírnění příznaků v chladu a na čerstvém vzduchu , 5 nebo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.
  • Arsenicum album (Acidum arsenicosum) – pálivý výtok z nosu odírající okolí horního rtu, bolesti jednoznačně zmírněné teplem, 5 nbo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.
  • Euphrasia officinalis – nedráždivý výtok z nosu, dráždivé slzení, 5 nbo 9 CH (D4 nebo 6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.
  • Kalium iodatum – dráždivý výtok z nosu (bolest), dráždivé slzení (zarudlé oči), bolesti v oblasti čelních dutin, 5 nebo 9 CH (D 4 nebo6), 5 granulí (10 globulí, kapek) 2 – 4 x denně.

3) Fytoterapie

K léčbě rýmy bylinami se doporučuje potní kúra s koupelemi při vzestupné teplotě nebo potopudnými čaji. Léčbu podporují inhalace a výplachy nosu.

 

Čaje

Při onemocněních z nachlazení je nejlepší co nejvíce pít – nejméně 2 litry za den. Doporučují se ovocné šťávy, lehké bylinkové čaje a neperlivá minerální voda. Pro přípravu čajů se používá list máty peprné, heřmánkový květ, tymiánová nať, vrbová kůra.

Inhalace a výplachy

- mátová silice – inhalováním silice máty peprné nebo mátové silice jiných druhů máty lze docílit splasknutí nosní sliznice. Terapie je nejúčinnější, když se mátová silice kombinuje se silicemi eukalyptu nebo smrku, jelikož ty ještě zesilují účinek mátových silic a pomáhají ztekucovat sekret a brzdit zánět,

- kafr - osvědčeným prostředkem je balzám proti nachlazení na bázi kafru, obsahující mentol, eukalyptový olej a borovicovou silici (většinou z kleče), inhaluje se půl čajové lžičky kafrového balzámu v 1 litru vroucí vody,

- heřmánkový květ – 2 čajové lžičky na 1 litr vroucí vody, 10 minut inhalace,

- mořská nebo kuchyňská sůl – k dispozici v lékárně je roztok mořské soli ve spreji.

Potní kúra

Alsaský lékopis se podrobně zabývá koupáním a doporučuje „vzestupnou lázeň“, tedy koupel se vzrůstající teplotou vody. Teplota se má spíše pomalu zvyšovat a nikdy nemá být tak velká, aby bolela. Nemusí to být vždy ani celková koupel. Jako přísady do koupele se nejčastěji používají: tymiánová silice, blahovičníková, smrková, borovicová, klečová silice. Teplota koupele nemá být na začátku vyšší než 35 ºC, připouštěním horké vody se má zvýšit na nejméně 38 až 42 ºC. Do vody se dává 20 – 30 ml přísad. Koupel má trvat nejméně 20 minut. Po této lázni se má 15 až 30 minut odpočívat a pít horké nápoje.

 

Literatura

Framm, J.: Profily léčiv do kapsy, Grada Publishing, Praha, 2002

Horký, K: Lékařské repetitorium, Galén, Praha, 2003

Kolektiv autorů: Remedia Compendium 3. vyd., Panax, Praha, 1999

Lüllmann, H: Barevný atlas farmakologie, Grada Publishing, Praha, 2001

Mayer, J., Uehleke, B.: Bylinky z klášterní lékárny, Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Praha, 2004

Švihovec, J. a kol.: Volně prodejná léčiva, Panax, Praha, 2000

Vokurka, M., Hugo, J.: Praktický slovník medicíny, Maxdorf, Praha, 2000

 

Autor

Mgr. Petra Mašová

Lékárna U Červeného orla, Praha