|
|
Tinea pedis, tinea unquium
3.
|
Při postižení nehtové matrix a při výrazných zánětlivých změnách se může z každé subunguální onychomykózy vyvinout totální dystrofická onychomykóza. |
4.
|
Bílá superficiální onychomykóza (leuconychia trichophytica) se vyznačuje bílými, neprůsvitnými, dobře ohraničenými ploškami na povrchu nehtů. Plošky pozvolna splývají, zachvátí celý povrch nehtové ploténky. Původní bílá barva se mění ve žlutavou. Povrch nehtu je drsný, snadněji se drolí. Postiženy bývají převážně nehty palců u osob jinak zcela zdravých. |
5.
|
Kandidová onychomykóza je obvykle způsobena kvasinkou Candida albicans. Ztluštěný nehet ztrácí lesk, povrch je zdrsnělý, nabývá žluté barvy a je nepravidelně rozbrázděn. Na rozdíl od dermatofytické onychomykózy je současně patrný zánět a bolestivost nehtových valů. |
|
Na vzniku se podílí celá řada faktorů: |
|
Nošení uzavřené a neprodyšné obuvi, ponožek a punčoch z umělých nesavých materiálů. |
|
Častěji se vyskytují u jedinců navštěvujících plavecké bazény, společné umyvárny, sportovní zařízení atd. |
|
Vliv má také zaměstnání (ohroženou skupinou jsou např. plavci, vojáci, horníci atd.). |
|
Nedostatečná hygiena nohou nebo naopak nadměrná nebo nevhodná hygiena. |
|
Nedokonalé vysušení příslušných partií těla po koupeli. |
|
Vnitřní faktory hostitele (periferní cirkulace arteriálního, žilního a lymfatického systému, akrocyanóza, diabetes mellitus, periferní neuropatie, poruchy imunitního systému, terapie steroidy a antibiotiky, malá hybnost a další). |
|
V případě onychomykózy má vliv na vznik onemocnění také pokročilý věk se zvýšeným výskytem dystrofie nehtů a opakovaná poranění. |
|
Důležitá je anamnéza (profesní, rodinná, cestovatelská). Diagnózu onemocnění je třeba potvrdit laboratorním vyšetřením (mikroskopickým a kultivačním). Takto se vyšetřují šupiny kůže, obsah puchýřků, odlučující se kůže, naškrábaná rohovina nehtů. Zárukou pozitivního výsledku mykologického vyšetření je správně odebraný vzorek materiálu. Pomocí mikroskopického vyšetření (za použití 10% hydroxidu draselného) se prokazuje přítomnost původce onemocnění, další identifikace je možná až při kultivačním vyšetření. Negativní nález mikroskopický a kultivační ještě mykózu nevylučuje. Může být zapříčiněn předchozí antimykotickou lokální léčbou. V těchto případech se doporučuje zopakovat mykologické vyšetření po 2-3 týdenní pauze. |
|
Mykózu nohou je třeba rozeznat od některých dalších onemocnění vyskytujících se ve stejných lokalizacích (např. od prostého intertriga, bakteriální meziprstní infekce, chronického, dyshidrotického a atopického ekzému, plantární psoriázy). |
|
Od onychomykózy je velmi obtížné odlišit nehet postižený např. psoriázou, chronickým ekzémem, onychodystrofií. |
|
Úspěch terapie je závislý na správně vedené a dostatečně dlouho prováděné místní terapii. Terapii je třeba provádět svědomitě a pravidelně nejen po předepsanou dobu, ale z profylaktických důvodů ještě několik týdnů až měsíců po vyléčení infekce. Cílem terapie je eliminace původců mykózy a obnovení normálního osídlení mikroorganismy na kůži. |
|
|