|
|
|
Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce
|
|
V oblasti vzdělávání univerzitní programy musí být vědecké a orientované na pacienta. Do studijních programů je třeba kromě farmacie zahrnout i vědy jako např. biomedicínu, sociologii, řízení a farmakoekonomiku. Výukové programy musí připravit farmaceuty střední a východní Evropy tak, aby našli uplatnění v zaměstnaneckém systému EU. |
|
|
Národní farmaceutické společnosti mají hlavní úlohu v kontinuálním postgraduálním vzdělávání farmaceutů. Přiměřeně se musí vzdělávat také farmaceutičtí laboranti a technici. Mají pracovat vždy pod dozorem lékárníků. |
|
|
V oblasti veřejného lékárenství účastníci souhlasí a schvalují Chartu Evropské farmacie, vydanou PGEU. Lékárník by měl vlastnit pouze jednu lékárnu. Jestliže již existuje řetězec lékáren, vlastníkem a řídícím pracovníkem má být farmaceut. Je třeba usilovat o zajištění jednotných cen ve všech lékárnách, aby nedocházelo k neetické soutěži. Soutěž mezi lékárnami má zlepšit kvalitu služeb, které pacientům poskytují. Léky by se měly vydávat a prodávat pouze v lékárnách a ne např. v supermarketech. Veterinární léčiva by se měla prodávat výhradně v lékárnách. |
|
|
V oblasti nemocničních lékáren by se měla věnovat pozornost snižující se úlohy nemocničních lékáren v zemích východní Evropy a fluktuaci lékárníků za lépe placenou prací ve veřejných lékárnách. |
|
|
Více pozornosti je třeba věnovat rozvoji a stavu klinické farmacie. |
|
|
V oblasti internetového prodeje léků se schvaluje a přijímá postoj PGEU o prodeji léků internetem. Silný nesouhlas projevili účastníci s přímým prodejem léků jak poštou, tak internetem. |
|
|
V otázkách spolupráce by se měla zvýšit těsná spolupráce mezi farmaceutickými společnostmi a také mezi lékárnickými komorami jak v jednotlivých zemích, tak i v celé Evropě. |
|
|
Společné prvky národních farmaceutických společností |
|
|
Činnost farmaceutických společností a mezinárodní spolupráce má řadu společných prvků. |
|
|
Posláním a cílem většiny společností je rozvoj odborné úrovně farmacie. |
|
|
Ve stanovách většiny farmaceutických společností evropských zemí je členství dobrovolné (na rozdíl od členství lékárníků v Lékárnických komorách). Toto členství má nejčastěji kategorie: řádné členství a čestné členství, případně přidružené členství. |
|
|
Struktura a organizace společností je členěna podle odborného zaměření členů do odborných sekcí. |
|
|
Aktivity společností spočívají nejčastěji v kontinuálním a postgraduálním vzděláváním v hlavních farmaceutických oborech, dále je to řešení odborných problémů a poradenská odborná činnost, např. při tvorbě legislativy. |
|
|
Společnosti vyvíjejí a podporují publikační činnost, vydávají své odborné časopisy (vědecké i informační). |
|
|
Pořádají odborné národní i mezinárodní akce (sympozia, konference, vědecké dny). |
|
|
Národní společnosti jsou členy mezinárodních asociací a evropských společností. |
|
|
Činnost profesních organizací a farmaceutických společností v národním i mezinárodním měřítku je v řadě zemí limitována finančními zdroji a ekonomickou situací. |
|
|
Spolupráci a vzájemnou výměnu informací čím dál tím více usnadňuje internet. Ten bourá informační bariéry nejen v evropském regionu, ale celosvětově. Právě v internetové službě můžeme spatřovat pozitivum globalizace. |
|
|
V otázkách spolupráce se v oblasti zdravotnictví ukazuje nutnost úzkého kontaktu lékaře a farmaceuta, stejně jako součinnost s ostatními odborníky. |
|
|
