Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2000/2001:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Samoléčení
Malárie
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění
Pneumokoková systémová onemocnění a možnosti ochrany před nimi
Psoriáza
Sjögrenův syndrom
Tinea pedis, tinea unquium
Tuberkulóza
Virová hepatitida
2. Problematika kombinace protiinfekčních léčiv
3. Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
4. Veterinární farmacie
5. Přehled recepturních zkratek
6. Latina v současné farmaceutické praxi
7. Z receptářů starých lékárníků
8. Český lékopis 1997 - doplněk 2000
9. Evropský lékopis, jeho význam a perspektiva
10. České lékárenství v letech 1918 - 1928
11. Znáte práva pacientů?
12. Léčivo a lék na poštovní známce
13. Rigorózní řízení
14. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 31.7.2000
15. Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce

 
Virová hepatitida

1
2
3
4
5
Úvod
Virová hepatitida patří mezi onemocnění s významným výskytem. Je vyvolána primárně hepatotropními viry, které se replikují především v játrech, v nichž vyvolávají zánětlivé a nekrotické změny. Onemocnění trvá delší dobu a má protrahovanou rekonvalescenci. Může vést k smrtelnému jaternímu selhání a vedle jater mohou být postiženy i jiné orgány. Někteří z původců hepatitidy vyvolávají nejen akutní zánět jater, ale často v organismu dlouhodobě přetrvávají a působí chronickou hepatitidu. Aby byla hepatitida považována za chronickou, musí být obecně přítomen jaterní zánětlivý proces po dobu minimálně šesti měsíců.
Virová hepatitida je syndromem jaterního poškození, který je způsoben nejméně šesti biologicky odlišnými virovými agens. Jednotlivé virové hepatitidy, které jsou v současnosti známy, se označují jako hepatitida A, B, C, D, E a G. Jejich klinický průběh záleží nejen na biologických vlastnostech původce nákazy, ale i na stavu obranyschopnosti infikované osoby. Na etiologii virové hepatitidy se podílejí i další dosud nepoznané viry. Předpokládanou hepatitidu F se zatím nepodařilo prokázat. V roce 1998 byl u pacientů s potransfúzní hepatitidou zjištěn virus prozatím nazvaný TTV (transfusion transmitted virus).
Patogeneze onemocnění
Akutní hepatitida může probíhat ve dvou fázích:
Prodromální fáze: zpočátku často připomíná virózu, chřipku. Pacienti si stěžují na bolesti svalů a kloubů, slabost, mají zvýšenou teplotu, pobolívá je v pravém podžebří. Přidružuje se také nechutenství, dyspepsie, různé kožní příznaky. Na konci tohoto období moč tmavne, stolice je světlejší. Nastupuje ikterická fáze, které trvá obvykle několik týdnů. Typické pro toto stádium je žluté zbarvení kůže a sliznic, případně sklér při hladině celkového bilirubinu větší než 25 mikromol/ l. Subjektivní potíže v této době ustupují. V rekonvalescenci se stav normalizuje. Posledním příznakem bývá únava. K úplné úpravě je třeba 3-6 měsíců podle vyvolávajícího agens. Onemocnění může proběhnout zcela skrytě. O jeho existenci svědčí pouze objevení se specifických protilátek.
Často může jak prodromální tak ikterická fáze chybět. Méně často se hepatitida manifestuje jako tzv. cholestatická s vleklým ikterem. Zcela vzácná je fulminantní forma s rozvojem hepatálního, popř. hepatorenálního selhání.
Chronická hepatitida je zánětlivé onemocnění jater trvající déle než 6 měsíců. Přechod do chronické formy je možný u hepatitidy B, C a D. Mezi nejčastější komplikace patří jaterní cirhóza a hepatocelulární karcinom. Typické jsou nespecifické příznaky, únavnost, snížená výkonnost, kožní "jaterní" znamení, zvýšená konzistence jater. Příležitostně artralgie, v zánětlivém relapsu ikterus. V rámci histologického hodnocení chronické hepatitidy se používá tzv. Knodellovo schéma. Hodnotí se stupeň fibrotizace (staging) a aktivita zánětu (grading).
Diagnostika onemocnění
Jednotlivé typy virové hepatitidy jsou si velmi podobné. Není možné je rozeznat na základě symptomů, fyzikálních nálezů, biochemických testů či jaterní histologie. Rozlišení jednotlivých typů umožňují pouze sérologické markery.
Stanovení diagnózy vychází z anamnézy, epidemiologických souvislostí, klinického obrazu a laboratorních nálezů.
Důležité je odlišit hlavně v prodromálním stádiu jiná virová onemocnění (např. chřipku) a u žen začínající těhotenství. Je nutno zvážit možnost poškození jater léky či alkoholem.
Terapie onemocnění
Akutní hepatitida:
Doporučuje se izolace na infekčních odděleních, klid na lůžku, dieta, symptomatická léčba. Součástí symptomatické léčby je mírnění nauzey, bolestí, nespavosti, péče o stolici. Podávají se pankreatické extrakty, spazmolytika, popř. malé dávky sedativ, vitamíny (B,C,E), hepatoprotektiva (silymarin, esenciální fosfolipidy). Důležitá je abstinence všech alkoholických nápojů včetně piva a omezení fyzické, případně sportovní aktivity do pocitu únavy.
Chronická hepatitida:
Léčba chronické hepatitidy B, C a D je v současné době úspěšná u necelé poloviny nemocných. Hlavním cílem léčby je zlepšení kvality života nemocných, odstranění viru z organismu a zabránění progresi jaterního onemocnění s jeho neblahými důsledky. Základem terapie je dlouhodobé podávání interferonu alfa. Nízká účinnost podávané léčby je příčinou neustálé snahy o nalezení spolehlivějších preparátů.
Interferon alfa: látka glykoproteinové povahy s virostatickými, antiproliferačními a imunomodulačními účinky. K léčbě interferonem jsou nejvhodnější pacienti s chronickou virovou hepatitidou B, C a D s prokázanou zánětlivou aktivitou. Nežádoucí účinky při léčbě interferonem jsou běžné, ale většinou nevyžadují ukončení léčby. Typický je tzv. flu-like syndrom se zimnicí, horečkou, bolestmi hlavy, kloubů a svalů a celkovou slabostí a únavou. Tyto obtíže jsou častější v úvodu léčby a objevují se obvykle několik hodin po injekci. Léčba je symptomatická. Mezi závažnější vedlejší účinky patří psychické poruchy, leukopenie, trombocytopenie, hypothyreóza. Kontraindikací léčby je pokročilá jaterní cirhóza, imunosupresivní terapie, AIDS, těhotenství, leuko- a trombocytopenie, deprese. Důležitá je eliminace všech hepatotoxických látek.
Léčba je úspěšná v případě hepatitidy B přibližně u 40 % nemocných léčených interferonem, v případě hepatitidy C u 15-25 % a v případě hepatitidy D u 10-20 %.
V případě nesnášenlivosti interferonu nebo neodpovídá-li pacient na léčbu, se u hepatitidy B zkouší používat virostatika (lamivudin). U hepatitidy C se v současné době zkouší kombinace interferonu s virostatikem ribavirinem. Poslední výsledky ukazují, že se zvyšuje počet nemocných s trvalou odpovědí dvoj- až trojnásobně.

1
2
3
4
5