|
|
České lékárenství v letech 1918 - 1928
|
Z disertační práce Mgr. M. Lisé, PhD. : "Česká farmacie v letech 1918 - 1928, obhájené dne 7.3.2000 na Univerzitě Karlově, Farmaceutické fakultě v Hradci Králové před komisí sociální farmacie - lékárenství (vedoucí práce Doc. PhMr. V. Rusek, CSc., oponenti RNDr. PhMr. Z. Hanzlíček, prof. RNDr. PhMr. J. Solich, CSc.) uvádíme část, která se týká situace v lékárnictví v uvedené době. Máme zato, že historii svého oboru by měl znát každý jeho příslušník a měl by si z poznatků a chyb, kterých se dopouštěli naši předchůdci vzít i ponaučení. |
|
Vyzdvihli bychom, že pro dnešní dobu je potřebné v profesi zdůraznit vysokou odbornost, která musí být v lékárnictví dominantní, ale také koncepčnost, jednotnost a méně sobectví. Zvýraznit je potřebné zdravotnickou etiku a to i při dodržování ekonomických zákonitostí. |
1.
|
Všeobecný úvod - politická situace ve sledovaném období |
|
Versailleský mír, podepsaný státy Dohody, zaručil bývalým státům Rakouska - Uherska samostatnost. Správu země převzal 28.10.1918 Národní výbor s předsedou Karlem Kramářem (národní demokrat), sestavený dle výsledků voleb z roku 1911 a členy Antonínem Švehlou (agrárník), Václavem Klofáčem (národní socialista) a Františkem Soukupem (soc. demokrat). Tento výbor úzce spolupracoval s pařížskou Národní radou. Jejími hlavními představiteli byli T.G. Masaryk, E. Beneš, M.R. Štefánik, kteří nemalou měrou iniciovali vznik Československé republiky (ČSR) jako samostatného státu, ne jen jako autonomní oblasti. |
|
Dne 13.11.1918 Národní výbor vydal prozatímní ústavu, zákonnou moc předal Národnímu shromáždění (NS), hlavou státu byl zvolen prezident T.G. Masaryk a vláda pracovala pod vedením K. Kramáře [1] (Československý národní demokrat) a složení vlády odpovídalo volebním výsledkům z roku 1911. |
|
Masaryk byl soc. demokrat s levicovým zaměřením a prosazoval humanitní demokracii. Mezi první zákony, které podepsal, patřilo zavedení 8 hod. pracovní doby a podpory v nezaměstnanosti. Postupem doby však toto "levicové zaměření " vymizelo a stali jsme se státem se standardní evropskou demokracií.[2] |
|
Masaryk se opíral o vedoucí politickou skupinu nazývanou "hrad", jejímiž představiteli byli E. Beneš, jako ministr zahraničních věcí, Československá strana národně sociální, Československá sociální demokracie, Československá obec legionářská a Sokol. |
|
Vznik nového státu však provázely i problémy s upevněním hranic a národnostními menšinami. Nejsilnější menšinou v novém státě byli Němci (3 milióny). Němečtí poslanci z českých zemí se 29.10.1918 rozhodli zřídit v severním pohraničí provincii DEUTSCHBÖHMEN a v následujících dnech vznikly ještě další tři provincie SUDETENLAND, DEUTSCH-SÜDMÄHREN a BÖHMERWALDTAU. Byly v nich vytvořeny vlády a sněmy a jejich zástupci zasedali v rakouském parlamentu. Tyto provincie se chtěly stát součástí velkoněmeckého státu, který měl spojit Rakousko a říšské Německo v jeden celek. Byly však zásahem čs. armády do konce roku 1918 zlikvidovány. |
|
Také maďarská vláda si činila nároky na slovenské území. Vláda soc. demokratů a komunistů vedená Bélou Kunem vyslala na území Slovenska maďarskou Rudou armádu, která zde v Prešově od 16.6.1919 do 7.7.1919 vyhlásila Slovenskou republiku rad pod vedením A. Janouška, začala znárodňovat a zavádět sociální reformy. Po vojenském zásahu čs. vojska a Francie byly upevněny hranice Československé republiky (ČSR) a pro malé národní vědomí a nadvládu bývalé uherské správy bylo Slovensko připojeno k českým zemím bez plebiscitu.[3] |
|
Další vojenské spory vedl nový stát s Polskem o Těšínsko 23.- 30.1.1919, které bylo ČSR definitivně přiznáno až arbitráží v roce 1920. Také připojení Zakarpatské Ukrajiny (Podkarpatské Rusi) k ČSR bylo na pokyn Dohody provedeno čs. vojskem v lednu 1919 a dokončeno v létě téhož roku. |
|
Po brestlitevském míru se čs. legie staly oporou protibolševické (bílé) vlády vedené Alexandrem Vasiljevičem Kolčakem a byly zadržovány v Sovětském svazu. Zde se nemalou měrou zasloužily o založení průmyslu a zdravotních institucí. I farmaceuti na tom měli významný podíl. Nakonec předali Kolčaka do rukou revolučních orgánů a část jich přešla do Rudé armády. Teprve 7.2.1920 byl čs. legiím umožněn návrat do vlasti. |
|
Nemohlo však dojít k úplné demobilizaci, neboť nadbytek dalších nezaměstnaných by ještě zhoršil sociální krizi. |
|
Všeobecné volební právo dalo možnost sociální demokracii, aby v roce 1919 vyhrála volby (získala 30 %, předseda vlády V. Tusar). |
|
Od nově vzniklé "rudozelené vlády" složené ze zástupců socialistických stran a agrárníků se očekávalo všeobecné zlepšení sociálních poměrů. Dne 14.9.1920 Tusarova vláda podala demisi, aby oslabila vliv levicového (komunistického) křídla ve vládní straně. Hladové bouře, stávky a především rozpad strany na sociální demokraty a komunisty, oslabil její pozici. |
|
Nejdůležitějšími úkoly této vlády byla pozemková reforma z 16.4.1919, posílení průmyslu na Slovensku, uklidnění německé menšiny, unifikace zákonů a schválení Ústavy. |
|
Po krátké době úřednické vlády J. Černého v roce 1920 se stali nejsilnější stranou agrárníci (s předsedou A. Švehlou). |
|
Utvořili tzv. Vládní pětku (nár. socialisté, soc. demokracie, agrárníci, lidoví demokraté a národní demokraté), předseda vlády E. Beneš, která rozhodovala o nejzávažnějších politických otázkách. Vedlo to však k častým kompromisům a oslabení demokracie. |
|
Také poválečná krize v letech 1921 až 1922 uspíšila volbu nové vlády v čele s A. Švehlou (agrárník). |
|
Politický směr státu určoval " hrad ", kde prezident T.G. Masaryk prosazoval své osvědčené lidi do vedení politických stran a funkcí. Vládní koalice, ale hlavně bankovně-ekonomické centrály, měly rozhodující slovo při určování hospodářské politiky vlády a tím i národní a zahraniční politiky. Zahraniční vztahy se pod vedením E. Beneše orientovaly na spolupráci se státy dohody, především na Francii. |
|
V letech 1922 až 1929 byla vláda pod vedením A. Švehly celkem stabilní díky jeho koaliční politice. Pouze v roce 1926 byla načas přerušena úřednickou vládou J. Černého, aby vítězné volební strany mohly vytvořit novou koaliční vládu, neboť vláda jmenovaná 9.12.1925 se pro rozpory mezi stranami v březnu 1926 rozpadla. |
|
|