Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2000/2001:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Samoléčení
Malárie
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění
Pneumokoková systémová onemocnění a možnosti ochrany před nimi
Psoriáza
Sjögrenův syndrom
Tinea pedis, tinea unquium
Tuberkulóza
Virová hepatitida
2. Problematika kombinace protiinfekčních léčiv
3. Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
4. Veterinární farmacie
5. Přehled recepturních zkratek
6. Latina v současné farmaceutické praxi
7. Z receptářů starých lékárníků
8. Český lékopis 1997 - doplněk 2000
9. Evropský lékopis, jeho význam a perspektiva
10. České lékárenství v letech 1918 - 1928
11. Znáte práva pacientů?
12. Léčivo a lék na poštovní známce
13. Rigorózní řízení
14. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 31.7.2000
15. Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce

 
Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie

1
2
3
4
5
6
7
Úvod
Místní i celková léčba rostlinnými i živočišnými produkty obsahujícími enzymy sahá do prehistorie. I dnes jsou proteolytické enzymy používány při léčbě torpidních vředů a ran a k náhradě nedostatečné sekrece trávicích šťáv; další enzymy jsou nezastupitelné v léčbě koronárních trombóz a embolií do životně důležitých orgánů a v terapii některých nádorů.
Zvláštní postavení si vydobývá systémová enzymoterapie (SET), při níž jsou ústy (resp. rektálně) podávány ve velkých dávkách kombinace proteolytických enzymů z tropického ovoce a pankreatů mladých hospodářských zvířat s cílem dosáhnout vstřebání množství schopného zajistit v organismu systémové léčebné účinky.
Vstřebávání enzymů
Rozsáhlé příznivé empirické zkušenosti i výsledky desítek kontrolovaných klinických studií provedených podle pravidel správné klinické praxe (GCP) s preparáty SET v posledním půlstoletí byly donedávna zpochybňovány odkazem na dogma o "nevstřebatelnosti" bílkovinných (v tomto případě enzymových) makromolekul. Usilovnými studiemi u pokusných zvířat i dobrovolníků využívajícími morfologické, biochemické, radiochemické, imunologické a enzymologické metody se tradiční dogma podařilo vyvrátit. Dnes je prokázáno, že při zajištění ochrany enzymů před ústním a žaludečním prostředím obalem rozpouštějícím se až v neutrálním a alkalickém střevním prostředí a při aplikaci nalačno s velkým množstvím tekutiny dochází v tenkém střevě k resorpci 2 až 20 % perorálně podaných enzymů v makromolekulové formě a plné funkční účinnosti.
Hlavní cesta vstřebávání proteáz probíhá přes specializované M buňky střevního epitelu, kryjící lymfoidní tkáň střeva (zvláště Peyerovy pláty). Do tkání se pak proteázy dostávají cestou ductus thoracicus a krve.
Vstřebávání proteáz prokázala jednoznačně i studie biologické využitelnosti (Kolac et al., 1996) u dobrovolníků. Po požití preparátu Phlogenzym bylo v krvi metodou ELISA a Western blot prokázáno na čase a dávce závislé zvýšení koncentrace obou enzymových složek (trypsinu a bromelainu) i flavonoidu rutinu. Enzymatická účinnost, přesně korelující s koncentrací enzymů, byla prokázána štěpením substrátů specifických pro každý enzym.
Usnadněné vstřebávání léků
Cenné je, že požité enzymy usnadňují i vstřebávání a účinnost dalších léků, především antibiotik a chemoterapeutik. Například T. Bodi prokázal už v roce 1966 u dobrovolníků při podání bromelainu signifikantně zvýšený přestup antibiotik do puchýře způsobeného kantaridinem než při podání placeba. V roce 1978 pak M. Luerti a M. Vignali dokumentovali bromelainem vyvolaný výrazný nárůst koncentrace antibiotik v krvi i v pohlavních orgánech žen, vyňatých při celkové hysterektomii. Shodně vyzněly i studie S. Barsoma a spol. (1982, 1983) u nemocných s infekcemi urogenitálního systému léčených Wobenzymem: krevní koncentrace 10 antibiotik byly díky enzymoterapii zvýšeny až o 40 % a zlepšena byla i jejich účinnost.
Požité enzymy, které přestoupí střevní stěnou do krve a mízy, potencují významný regulační mechanismus organismu - proteolytickou aktivitu krve (PAK) a tkání. Ta plní mnoho významných úkolů: udržuje např. intravaskulární koagulační rovnováhu (ovlivněním osy fibrinogen-fibrin a plazminogen-plazmin), přiměřenou vazkost krve a brání vzniku trombóz. Významné jsou i úkoly limitované proteolýzy (operující např. v aktivaci prekurzorů peptidových hormonů a složek přirozené a získané imunity). PAK udržuje i stálé složení plazmatických proteinů, fyziologické koncentrace lipidů a cholesterolu, rovnováhu cytokinů (např. TNFα a TGFβ) a receptorů pro něž stejně jako přiměřeně stupeň exprese mnoha adhezních molekul. Důležité je i odkrývání či omezení exprese antigenních epitopů. Kontrolované studie prokázaly výrazný normalizační vliv enzymů na reologické vlastnosti krve (snížení plazminogenu a agregace trombocytů, zvýšení flexibility erytrocytů). Existují i doklady o příznivém působení na vývoj arteriosklerotických lézí.
PAK kolísá v průběhu dne (nejnižší hodnoty lze prokázat ráno) a mění se s věkem (v průběhu stárnutí se zřetelně snižuje, což je dáváno do souvislosti s řadou nepříznivých projevů stáří). PAK také klesá v průběhu různých, zvláště chronických onemocnění. Proto je velmi cenné, že v průběhu SET se hodnoty PAK signifikantně zvyšují (Klaschka 1997).
Je ovšem třeba objasnit, proč zesílená PAK neprojevuje v organismu nežádoucí účinky?
Je známo, že proteolytické enzymy vytvářené pankreatem či dodané k úpravě trávení působí efektivně v trávícím traktu, kde je většina bílkovin denaturována nízkým pH žaludku a zbavená ochranné glykozylace. Vůči léčebným proteázám jsou citlivé i poškozené bílkoviny v oblasti zánětu, zatímco většina bílkovin v krvi, na buňkách a ve zdravých tkáních je neporušená a vůči působení proteáz odolná.
Vstřebané proteázy zůstávají navíc v oběhu a ve tkáních ve volném stavu jen omezenou dobu. Jejich možným nežádoucím aktivitám brání velké bílkovinné antiproteázy, které enzymy rychle navazují. Příkladem specifické antiproteázy je α1-antitrypsin, nespecificky působí α2-makroglobulin.
Komplexy proteáza-antiproteáza
Ve vzniklých komplexech proteáza-antiproteáza (P-antiP) jsou imunogenní determinanty proteáz "ukryty" před rozpoznáním imunitním systémem (neprojevují se jako antigeny nebo alergeny) a nedochází k jejich autodigesci ani k degradaci jinými krevními proteázami. K dlouhodobé účinnosti enzymoterapie zřejmě přispívá i mechanismus perorálního navozování tolerance. Další významnou vlastností P-antiP komplexů je transport enzymů do ložisek zánětu a poranění. Jejich vstup usnadňuje hyperémie a vazodilatace i místní tkáňové antiproteázy, které vychytávají volné krevní proteázy.
Farmakologické účinky SET
Z farmakologických účinků SET je významné protiedémové, trombolytické, fibrinolytické a analgetické působení. Těžiště efektů ovšem spočívá v působení optimalizujícím zánět a normalizujícím imunitu. Významné je i uplatnění v komplexní léčbě infekčních procesů (synergie s antibiotiky) a v komplexní léčbě zhoubných nádorů. Za pozitivní vliv vstřebaných enzymů lze pokládat i ovlivnění antiproteáz, které v nadbytku působí imunosupresivně a dysregulačně (omezují např. aktivity fagocytů a výkonných buněk NK -přirozených zabíječů a TCL - cytotoxických T lymfocytů).
Mechanismy působení SET
Přímé proteolytické štěpení se může uplatnit v aktivaci i regulaci složek přirozené a získané imunity a při modulaci exprese a hustoty adhezních molekul (především integrinů, selektinů, CD44, CD54, CD106 a dalších).

1
2
3
4
5
6
7