U antibiotik s širokým farmakoterapeutickým oknem (interval mezi minimální toxickou a minimální terapeutickou koncentrací) je možno modifikovat velikost dávky podle závažnosti onemocnění (farmakodynamický princip). U antibiotik s úzkou terapeutickou šíří (např. u aminoglykozidů) je naproti tomu zvyšování dávky riskantní. Velikost dávky je vhodné upravovat podle plazmatických koncentrací (farmakokinetický princip).

Cesta podání závisí na farmakokinetických vlastnostech antibiotika, tj. na jeho absorpci, distribuci a eliminaci, dále záleží na stavu nemocného a charakteru infekce. P a r e n t e r á l n ě se antibiotika aplikují u těžkých systémových infekcí (sepse, meningitidy atd.) a tam, kde perorálně nelze dosáhnout dostatečné koncentrace v místě infekce nebo stav nemocného neumožňuje jinou než parenterální aplikaci (bezvědomí a onemocnění GIT). Perorální léčba antibiotiky může být místní i celková. Celková terapie slouží pro účinky systémové a je určena pro léčbu lehkých a středně těžkých infekcí. Základním předpokladem pro její volbu je dostatečná biologická dostupnost.

4.	Kombinace léčiv

Kombinace léčiv předpokládá použití dvou nebo více antibiotik současně. Je indikována z více důvodů:

U empirické terapie závažných infekcí (sepse) s cílem pokrýt celé spektrum možných původců.

V těchto případech se volí specifický druh empirické terapie, a to léčba postupná - intervenční - podle určitého schématu. Schéma stanoví, jakými dalšími antibiotiky má být v léčbě pokračováno v případě selhání terapie iniciální. Tento postup se obvykle používá u infekčních onemocnění spojených s poruchou funkce imunitního systému, např. u febrilní neutropenie, u sekundární infekce nemocných s AIDS atd.

Kombinací antibiotik se může dosáhnout výrazného posílení účinku (synergizmu) obou látek. Podstatou synergizmu je : a) sekvenční blokáda - současnou inhibicí po sobě jdoucích metabolických pochodů nezbytných pro život bakterie (trimetoprim + sulfonamid), b) inhibice enzymatické inaktivace (amoxicilin s kyselinou klavulanovou), c) zvýšení průniku antibiotika do bakterie (kombinace beta-laktamového antibiotika s aminoglykozidem).

Kombinací antibiotik je možno bránit rychlému rozvoji rezistence tam, kde podání jednoho antibiotika by k vývoji rezistence nejspíše směřovalo (u tuberkulózy).

Konečně kombinace může dovolit snížit dávky toxických antibiotik při zachování účinku.

V některých případech však kombinace antibiotik vedou naopak ke snížení výsledného účinku. K tomu dochází při současném podávání:

a)	bakteriostatických a baktericidních antibiotik, protože účinek baktericidních antibiotik je závislý na aktivním množení mikroorganizmů (např. kontinuální syntéza buněčné stěny). Bakteriostáza vlivem bakteriostatického antibiotika vede k podstatné redukci účinku antibiotika baktericidního.

b)	antibiotik, které silně indukují beta-laktamázy (imipenem, cefoxitin a ampicilin).

5.	Monitorování antimikrobiální terapie

Základním principem monitorování antimikrobiální terapie je sledování klinického stavu nemocného. Především je nutno pátrat po známkách selhávání terapie nebo rozvíjejících se nežádoucích až toxických účincích (v první fázi mohou být reverzibilní).

Monitorování plazmatických koncentrací je doporučeno:

a)	u antibiotik, kde existuje výrazná závislost mezi plazmatickými koncentracemi a terapeutickými nebo toxickými účinky,

b)	u antibiotik s úzkým terapeutickým oknem, tj. s malým rozsahem mezi terapeutickou a toxickou koncentrací (aminoglykozidy),

c)	u rizikových skupin nemocných (porucha funkce ledvin při terapii vankomycinem).

Pro zabezpečení racionální farmakoterapie antibiotiky je nutné znát výsledky kultivace a stanovení rezistence.

Selhání a komplikace antimikrobiální terapie