|
Antibiotika
|
Chinolony 1. a 2. generace |
|
Chinolony 1. generace (kyselina oxolinová) a 2. generace (norfloxacin) působí především na gramnegativní mikroorganizmy. Používají se především k terapii infekcí močových cest, včetně kapavky. Využívá se jejich schopnosti rychlého vyloučení do urogenitálního traktu, a to asi 20 % v nezměněné podobě s původní schopností baktericidního působení v moči. Jejich sérová koncentrace je nízká a nedosahuje dostatečných hladin pro léčbu systémových infekcí. Pouze norfloxacin vykazuje vyšší terapeutické hladiny v některých tkáních, léčebně se toho však nevyužívá. |
|
Dospělým a dětem starším 12 let se podává 500 mg každých 8 hodin, nebo 750 mg každých 12 hodin. Doba terapie by neměla přesáhnout 10 dnů. |
|
Dospělým a starším 12 let se podává 400 mg každých 12 hodin. Při poruše funkce ledvin je nutné redukovat dávku. Při CLCR 50-30 ml/min 400 mg každých 24 hodin, při CLCR 30-10 ml/min 200 mg každých 24 hodin. |
|
Chinolony 3. generace zahrnují léčiva se širokým antibakteriálním spektrem. Patří mezi ně: |
|
ciprofloxacin, pefloxacin, ofloxacin, lomefloxacin, levofloxacin |
|
Jsou účinné proti grampozitivním (s výjimkou pneumokoků) i gramnegativním mikroorganizmům (včetně Klebsiella spp., Proteus spp. a Pseudomonas aeruginosa). Dále působí na chlamydie, mykoplasmata a Mycobacterium tuberculosis. Na rozdíl od zástupců 1. generace po perorálním podání vytvářejí v krvi a tkáních dostatečné hladiny pro baktericidní působení. |
|
Používají se zejména v terapii infekcí horních a dolních dýchacích cest (s výjimkou pneumokokové pneumonie), infekcí urogenitálního ústrojí, infekcí měkkých tkání a kůže. Jsou mimořádně účinné v jednorázové terapii kapavky. Působí i na nitrobuněčné chlamydie a mykoplasmata. Ciprofloxacin a ofloxacin též vykazují určitou aktivitu proti Mycobacterium tuberculosis. S ohledem na intenzitu účinku lze tyto látky podat v indikovaných případech i u dětí (např. infekce dýchacích cest podmíněné multirezistentními kmeny u dětí s cystickou fibrózou). |
|
Léčivo se aplikuje v nitrožilní infuzi 100-400 mg každých 12 hodin. Perorálně se aplikuje 250-750 mg každých 12 hodin. Při poruše funkce ledvin je nutné redukovat dávku: při CLCR 30-10 ml/min se podává maximálně 200 mg nitrožilní infuzí nebo 500 mg perorálně každých 24 hodin. Nitrožilně se aplikuje pouze po dobu nezbytně nutnou, jakmile je to možné, přechází se na perorální terapii, která trvá obvykle 10 dní. |
|
Perorálně nebo v nitrožilní infuzi se používá k terapii močových cest v dávkách 100 mg každých 12 hodin, u ostatních infekcí 200 mg každých 12 hodin (výjimečně až 400 mg každých 12 hodin). Při poruše funkce ledvin je nutná redukce dávkování: při CLCR 50-30 ml/min do 200 mg nitrožilní infuzí, při CLCR 30-10 ml/min 100 mg každých 24 hodin. Nitrožilně se aplikuje pouze po dobu nezbytně nutnou. Jakmile je to možné, přechází se na perorální terapii, která trvá obvykle 10 dnů. |
|
Podle závažnosti infekce se perorálně aplikuje 250-500 mg 1-2x denně. Dávku je nutno redukovat u nemocných s poruchou renálních funkcí. |
|
Perorálně se podává 400 mg každých 24 hodin. Dávku je nutno redukovat u nemocných s poruchou renálních funkcí. |
|