|
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
|
Inzulínová pera se vyrábí pro příslušné velikosti patron, tedy o objemu 1,5 ml a 3,0 ml. |
Obr. 4
Obr. 5
Obr. 6
|
Popis: Inzulínové pumpy jsou velmi komfortní přístroje podstatně zvyšující pohodlí pacienta. V dnešní podobě jde v podstatě o inzulínové infuze. Jsou to malá elektronická zařízení určená ke kontinuálnímu podávání inzulínu katetrem do pacientova podkoží. Skládají se ze zásobníku inzulínu, který se plní z vícedávkové inzulínové ampule. Další částí je zdroj energie pro funkci celé pumpy a řídící jednotka. Kvalita a typ řídící jednoty podstatně určují činnost pumpy. Pumpy jsou bez zpětnovazebné regulace a jsou nastaveny na konkrétní uvolněné množství jednotek inzulínu za 24 hodin, které si pacient může podle aktuální potřeby sám regulovat (pacient si volí a přidává jednotky především pro potřebu jídla - tzv. bolusové dávky). Vývojovým trendem výrobců je najít takové materiály, z nichž by se daly konstruovat inzulínové pumpy se zpětnovazebnou regulací, jež by měly oproti předešlému typu navíc čidlo snímající kontinuálně hladinu glykémie a podle její aktuální hodnoty by okamžitě řídily množství uvolněného inzulínu (systém simulující fyziologické funkce organismu). Problémem zůstává druh materiálu, tvořící finální obal pumpy. Tento obal musí být vůči lidskému organismu inertní a přitom musí být v organismu stabilní několik let. Další otázkou je konstrukce čidla snímajícího kontinuálně hladinu glykémie. Takovéto pumpy by se pak daly pacientům implantovat. |
|
Postup: Pacient doplňuje podle potřeby inzulín do zásobníku pumpy, případně mění počet jednotek uvolněného inzulínu. |
|
Ceny těchto zařízení se pohybují řádově v desetitisících korun až ve statisících korun u pump bez zpětnovazebné regulace. Další nevýhodou je cena vlastního katetru, který se musí pravidelně vyměňovat. Z těchto faktů vyplývají i přesně určené indikace - především těhotné ženy, labilní diabetes, kterým je možné tyto pumpy z prostředků zdravotního pojištění předepsat. |
Obr. 7
B.
|
Diagnostika glykémie pacientem |
|
Popis: Diagnostiku hladiny glukózy v krvi lze provést odběrem krve a analýzou v biochemické laboratoři. Protože u inzulín dependentního diabetes mellitus (IDDM) je žádoucí sledovat glykémii několikrát denně, mají pacienti k dispozici osobní měřící přístroje nazývané glukometry. |
|
Glukometry jsou elektronické přístroje pracující na principu spektrofotometrie ve viditelně části spektra elektromagnetického záření. |
|
Postup: Pacient vloží proužek do nakalibrovaného glukometru, pak si odebere z prstu horní končetiny pomocí lancety jednu kapku krve. Lanceta je krátký kovový ostrý hrot zalitý do držáku z umělé hmoty. Kapku krve nanese na testační proužek na němž proběhne barevná reakce. Intenzita vzniklého zabarvení je přímo úměrná koncentraci glukózy ve vzorku. Z proužku s proběhlou reakcí odečte glukometr naměřenou hodnotu glykémie. Kalibraci glukometru provede pacient zasunutím elektronického čipu do glukometru. Čip je součástí každého balení testačních proužků ke glukometru a je pro každou vyrobenou šarži jiný. Proto je nezbytné použít vždy proužky náležející ke konkrétnímu čipu, jinak by naměřené hodnoty neodpovídaly skutečnosti. |
|
Glukometry jsou prostředkem zdravotnické techniky a lze je tedy předepsat pouze na poukaz. Pacient má nárok na glukometr hrazený ze zdravotního pojištění jednou za deset let po schválení revizním lékařem příslušné zdravotní pojišťovny. |
Obr. 8
Obr. 9
Obr. 10
|
Popis: Přítomnost glukózy v moči a její koncentrace se zjišťuje testačními proužky např. pomocí přípravku Diaphan. Proužky Diaphan diagnostikují orientačně též hladinu ketolátek v moči. Proužky tvoří plastový inertní nosič na němž jsou dva diagnostické segmenty. Jeden pro stanovení glukózy a druhý pro stanovení ketolátek v moči. |
|