Úvodem

Stárnutí populace je jedním ze základních znaků současného vývoje společnosti. Úměrně rostoucímu podílu starších lidí roste i podíl jedinců postižených syndromem demence. Syndrom demence může způsobit více než 60 příčin, uvádí se, že za 90 % případů demencí odpovídají Alzheimerova nemoc (AN), vaskulární demence (VD) a jejich kombinace.

AN tvoří 50-60 % všech demencí. Předpokládá se, že tímto onemocněním trpí každý desátý člověk starší 65 let až každý druhý starší 85 let.

Od běžných změn provázejících stárnutí se AN liší tím, že je to progresivní neurodegenerativní proces, který zahrnuje degeneraci a destrukci neuronů především v oblasti cholinergního systému. Klíčovým příznakem je porucha vyšších korových funkcí. Nemoc je spojena s progresivním úbytkem kognitivních schopností, postupnou ztrátou paměti, neschopností vykonávat každodenní aktivity. Dochází k osobnostním změnám pacienta, poruchám chování a postupnému rozpadu osobnosti. Charakteristickým patologickým nálezem v mozkové tkáni pacientů s AN jsou extracelulární senilní plaky a intracelulární depozita neuronálních klubek.

Podle doby objevení se prvních příznaků se AN dělí na presenilní a senilní formu: Presenilní forma - forma s časným začátkem, příznaky se objeví před 65. rokem života.

Senilní forma - forma s pozdním začátkem, příznaky se objeví v 65. roce a později.

Z hlediska dědičnosti se AN vyskytuje ve dvou podobách:

Familiární forma - děděná v rodině z generace na generaci, je velmi vzácná. Názory na její výskyt se liší (1-5 % všech případů AN). Tato forma AN postihuje člověka obvykle po padesátém roce života.

Sporadická forma - vyskytující se zdánlivě náhodně, představuje naprostou většinu případů.

Klinický obraz AN

Pro AN je typický plíživý, pomalý začátek. Rozlišení prvních poruch paměti od příznaků, které mohou doprovázet normální stárnutí, nemusí být zpočátku jednoduché. Navíc není jasné, jak dlouho trvá preklinická fáze, ale zdá se, že to může být i několik let.

Mezi první příznaky, které zprvu zaznamenává pacient či jeho okolí bývá zapomínání běžných každodenních událostí. Pacient si nedokáže vybavit, co měl k obědu, koho potkal, co měl nakoupit. Výrazně bývá postižena krátkodobá paměť, pacient má problém si zapamatovat nová jména, události. Obvykle v časných stadiích se objevují poruchy vizuospaciálních funkcí (prostorová orientace, orientace zrakem v prostoru), pacienti nejsou schopni se orientovat v místech, která znají málo, později mají problém i na místech známých. Dostavují se poruchy soudnosti a logického uvažování, řídne slovní zásoba.

Postupně se projevují poruchy výkonných funkcí, nemocný není schopen naplánovat a provést komplexní úkol (např. zapomene postup při vaření). V průběhu choroby dochází k postupnému zhoršování intelektových schopností a k zániku náhledu choroby (pacient si nemoc přestane uvědomovat). Velmi často se u nemocných dostavuje afazie (porucha řeči), apraxie (pacienti nejsou schopni vykonávat naučené dovednosti, např. neumí se najíst příborem, neumí si odemknout), či agrafie (porucha písma) a/nebo alexie (porucha čtení). V pozdějších stadiích bývají těžší poruchy chování, běžné jsou stavy neklidu, projevy agresivity, pacienti odcházejí z domova (díky poruchám orientace se pak ztrácejí), může se vyskytovat neúčelná kutivost. Významné jsou emoční poruchy s oploštěním vyšších citů, objevuje se egocentrismus, poměrně častý je výskyt depresivních stavů, mohou se vyskytnout bludy často bizarního obsahu (někdo jim krade šaty ze skříně) a halucinace (vidiny osob). V pokročilejších stadiích nejsou nemocní schopni samostatně vykonávat každodenní aktivity, nejsou schopni se bez pomoci obléknout, najíst, udržovat hygienu. Pacienti se dostávají do stavu úplné závislosti, jsou odkázáni na péči svého okolí. V terminálních stadiích AN bývají nemocní upoutáni na lůžko, dostavuje se inkontinence moči i stolice, mají obtíže s příjmem potravy, dochází k rozvoji dekubitů. AN trvá zpravidla několik let, výjimečně více než 10 let od objevení se prvních klinických příznaků. Presenilní formy, především s familiárním výskytem, mívají zpravidla rychlejší průběh. Pacienti umírají na interkurentní choroby, selhání životních funkcí, někdy i na následky úrazů.

Tři stadia AN

1. stadium - mírná forma

zhoršování paměti, zejména pro zcela nedávné události,

přechodná časová dezorientace, neschopnost vybavit si, který je den, měsíc a rok,

prostorová dezorientace, nejprve neschopnost se orientovat na méně známých místech, pak i na místech známých,

ztráta iniciativy, pokles zájmu o zaměstnání a koníčky,

stále obtížnější rozhodování,