Za optimální lze považovat, kdy lékárník bude ovládat základní algoritmy ve vztahu k vybraným symptomům. Udává se, že je okolo 12 nejčastěji se vyskytujících symptomů. Pak lze rozvíjet algoritmus pro konkrétního pacienta.

Komunikace ve vztahu ke kolegům

Komunikace mezi jednotlivými kolegy by měla být korektní, kdy jeden ctí druhého. Týká se to vztahů vedoucí lékárny versus ostatní personál. Bez zajímavostí nejsou ani vztahy mezi lékárníkem vysokoškolákem a laborantkou.

Je důležité, aby se vzájemně respektovali nejen v rámci jedné lékárny, ale i mezi lékárnami. V konečném důsledku totiž dopadá negativní hodnocení na celou naši profesi, jestliže si dovolíme před pacientem kritizovat kolegy z jiné lékárny (byt´objektivně máme pravdu). Negativně toto působí na vlastního pacienta. Důvěra navozená v ambulanci lékaře by měla pokračovat i v lékárně. To samé platí pro vztahy mezi lékařem a lékárníkem. Nikdy bychom neměli kritizovat před pacientem lékaře. Víme, že pacienti velmi důvěřují lékařům.

Lékárna

Pro vlastní komunikaci je důležité prostředí. Lékárna byla vždy místem, kam pacienti přicházeli s určitým očekáváním a vnímali zvláštní jedinečnou atmosféru. Lékárna i v dnešní době by měla mít „Kouzlo apatyky“. Lékárna je odrazem majitele, pozná se vkus. Harmonické prostředí je základním předpokladem, že komunikace proběhne kladně.

Nadbytek reklam, umělé kytky, strohost, to jsou elementy, které snižují úroveň lékárny. Není možné, aby lékárna byla na stejné úrovni jako je sousední obchod se zdravou výživou.

Lékárník

Od nepaměti pan lékárník, pan lékař, pan farář byli představiteli inteligence v daném regionu. Role lékárníka zůstává neměnná. Lékárník by měl být osobností harmonickou, vyrovnanou, která pozitivně působí na okolí. Jen těžko přesvědčíme pacienta o tom, že terapie bude úspěšná, když sami budeme působit dojmem pesimistickým. Všeobecně člověk vyhledává společnost s kladným postojem k okolnímu prostředí. Proto dobrá nálada spojená s úsměvem by měla být nedílnou součástí profesionálního vystupování lékárníka.

Vzhled lékárníka. Lépe se nám komunikuje s lidmi, kteří jsou upravení a opět zdůrazním v harmonii. Je zbytečné dodávat, že základem všeho je i osobní hygiena. Bílý plášť podtrhuje naše profesní zařazení. Jen těžko uvěříme lékárnici, že právě tato mast nám udrží mladiství vzhled, když sama bude působit zanedbaně, čímž nepřímo dokazuje, že vlastně neexistuje zázračná mast. Ale my chceme právě opak - získat a udržet klientelu. Bez vlastního přičinění tomu však nebude. Vedle vlastního vzhledu je důležité, jak zvládá celou situaci v lékárně lékárník. Měl by být dominantní, protože je to právě on, který má znalosti o farmakoterapii. Pacienti by se měli naučit chovat i v lékárně. U lékaře také jsou nuceni čekat, ne již tak trpěliví jsou v lékárně. Naučme je to, je to jen k jejich prospěchu. Na druhou stranu je potřebné zdůraznit, že lékárna je daleko náročnějším prostředím pro komunikaci ve srovnání s lékařskou ordinací. Lékárník nikdy nebude o samotě s pacientem. Proto si musí sám řídit atmosféru lékárny. Jen taktně upozorníme klientelu, že je potřebné zachovat klid, aby nedošlo k omylu.

Pacient

Uvádí se , že 75 % pacientů jsou tzv. neproblémoví pacienti. Lze všeobecně říci, že lze v zásadě s pacienty vyjít a mít vzájemně dobré vztahy. Lékárník by měl být ten, který je schopen chápat a naslouchat svému pacientovi. Je to náročné, ale k profesionální úrovni to patří. Člověk musí být chápán v bio- psycho- sociálním kontextu. Znamená to, že každý má právo dle osobní situace mít problémy, které se mimo jiné odrazí i na psychice pacienta. Což samozřejmě klade větší nároky na práci lékárníka. Lékárník by měl ke každému pacientovi přistupovat s úctou, nepřehlížet člověka. Ne pacient musí chápat naši osobnost, ale my musíme chápat a rozumět nemocnému člověku. Jen na základě vlastních zkušeností jsme schopni pochopit konkrétní situace.

Život bohužel přináší mnoho situací, které mají negativní dopad na člověka, poznamenají ho.Takže těch skutečně šťastných je jen málo. Každý lidský život má své etapy - kladné i záporné. Naučme se vnímat a prožívat každou kladnou chvilku života, stojí to za to. Bohužel, nic se již nezopakuje, čas je neúprosný. A pravdou je, že pokud nejde o život, nejde o nic. Kdo zažil extrémní situace například úmrtí blízkého člověka, pochopí filosofii života. A to je i rada, jak se vyrovnat s někdy neadekvátním chováním pacientů. Vždy se uvádí empatie, tedy schopnost vcítit se do role pacienta.

Staří lidé a děti jsou dvě zajímavé skupiny, kterým bychom se měli obzvláště věnovat a chovat k nim úctu.

Starší pacienti

Z hlediska vlastního užívání léků je důležité, aby zejména dávkování bylo přizpůsobeno věku. Jedná se o redukci dávek. Rovněž se zvyšuje nebezpečí lékových interakcí.

V průběhu odborné komunikace by mělo být použito jednoduchého jazyku, hlasité mluvy, informace by měly být předány zásadně v písemné podobě. Je samozřejmostí i pomoc uložit léky, protože tremor je velice častým průvodním jevem u starší generace. I do budoucna je potřebné počítat s tím, že bude narůstat počet starších pacientů. Odborná komunikace by měla být na základě trpělivosti ze strany lékárníka. Snad jen jediné si je potřebné uvědomit, že bohužel každý jednou bude starý.

Děti

Děti patří k té skupině, která přesně užívá léky. Důvodem je, že rodiče si přejí brzké uzdravení a tak farmakoterapie je pod kontrolou. Je snahou, aby již od dětského věku byla lékárna vnímána pozitivně. Proto by lékárník měl vždy také komunikovat s dítětem, nejen s rodiči.

V poslední době se objevují v lékárnách tzv. dětské koutky, které mají navodit příjemnou atmosféru v lékárně. Tak se nepřímo podpoří vlastní farmakoterapie již od dětského věku.