Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2002/2003:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Komunikace v lékárně
Alzheimerova nemoc
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
Cestovní průjmy
Diety - přehled
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
Influenza a prevence očkováním
Klimakterium
Poruchy příjmu potravy
Vitaminy
Vitaminy jako preventivní faktory
Denní doporučené dávky pro vitaminy
2. Antibiotika
3. Interakce antidiabetik
4. Bioterorismus
5. Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii
6. Cannabis sativa L. var. indica - zdroj terapeuticky využitelných látek
7. Slovník alternativní farmacie a medicíny
8. Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?
9. 55 let československého lékopisu
10. Český lékopis 2002
11. Z receptářů starých lékárníků
12. Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice
13. 50 let samostatných farmaceutických fakult v ČR
14. 130 let České farmaceutické společnosti
15. Vznik a vývoj vojenské farmacie u nás do roku 1918
16. Lékárny a lékárníci na poštovních známkách
17. Zajímavosti ze sbírky námětové filatelie a korespondence lékárníka RNDr. Jiřího Šáleného z Rokycan
18. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 1. lednu 2002
19. Další vzdělávání farmaceutů v ČR - současný stav a perspektivy
20. Vzdělávací programy IDVPZ Brno leden - prosinec 2003
21. Akronymy a zkratky klinick�ch studi�

 
Komunikace v lékárně

1
2
3
4
5
Nově zavedený lék vázaný na lékařský předpis
U léku, který je užíván poprvé pacientem, by se měl klást důraz na název léku a zároveň vysvětlit účel a cíl léčby. Pacienti mají často problém si zapamatovat název léku. Proto by populace měla být vedena k tomu, aby dokonale znala léky, které užívá. Vlastní dávkovací režim a způsob užití jsou nezbytnou součástí odborné komunikace.
Otevřenou otázkou zůstává do jaké míry by se mělo s pacientem hovořit o nežádoucích a vedlejších účincích. Pacientovi by měl být sdělen pouze nejčastěji se vyskytující, přičemž by měly být podány informace, jak je možné minimalizovat nežádoucí účinky léku. Stručně by měly být popsány symptomy nežádoucích účinků.
Léky, které vyžadují zvláštní způsob uchování - pacient by měl být informován.
Z hlediska všeobecné komunikace u této kategorie léků bude převažovat formální rozhovor, vyžadující aktivní spolupráci obou partnerů.
Pacient by měl vždy získat základní informace a to i přesto, že má odmítavý postoj ke komunikaci.
Lék chronicky užívaný
Chroničtí pacienti zpravidla navštěvují stejnou lékárnu. Lékárník zná již svého pacienta. Proto je vhodné, aby ve všeobecné rovině komunikace byl upřednostňován neformální rozhovor. Zde dáme jednoznačně najevo pacientovi, že nás zajímá jako osobnost. Je důležité, aby pacient sám vycítil, že může mít důvěru k naší osobě. Tato psychologická vazba nepřímo ovlivňuje vlastní užívání léků. Odborné dotazy by měly směřovat k získání informací, zda-li pacient nemá potíže a jaký je průběh vlastní léčby. V daleko větší míře je možné se zaměřit i na lékové interakce ve vztahu k jiným lékům (na lékařský předpis, OTC), interakce s potravou. Zvláštní skupinu představují pacienti chronici s konkrétní diagnózou.
Jako příklady jsou uváděni pacienti (diabetici, astmatici, pacienti s Dg. deprese, onkologičtí pacienti atd.). U těchto pacientů se doporučuje, aby odborná komunikace směřovala k dané nemoci. Lékárník by měl znát základní klinický průběh nemoci, včetně standardních postupů farmakoterapie. Navíc k tomu přistupuje vlastní užívání léků, kde zejména nové lékové formy by měly být předmětem zájmu pro komunikaci.
Lékárník by se měl přesvědčit, zda pacient dobře užívá léky, a tak se zvyšuje kvalita života daného pacienta. Odborná komunikace, ve které lékárník projeví znalosti ve vztahu k nemoci, zvyšuje prestiž osobnosti lékárníka. Nejedná se o nový fenomén. Vždy byla provázanost farmacie na biomedicínské disciplíny. Tento druh komunikace je velice náročný, vyžaduje odborné znalosti a schopnosti ze strany lékárníka. Přesto, že by bylo možné se domnívat, že pacient dokonale ovládá svoji nemoc včetně léků, opak je pravdou.
Lékárník může napomoci tomu, že pacienti budou vtaženi do procesu daleko aktivněji. Jedná se o komplexní pojetí terapie.
Volně prodejné léky
Samoléčení za použití volně prodejných léků představuje nebývalé velké možnosti pro pracovníky lékáren. Zde totiž výběr léku je zcela ponechán na lékárníkovi. Proto, aby byl vybrán ten nejlepší lék k danému symptomu, je zapotřebí uplatnit zde odbornou komunikaci. Jsou uváděny různé algoritmy, podle kterých by měl lékárník postupovat.
Nedílnou součástí komunikace by mělo být zjištění:
  • jaký symptom a jak dlouho se již vyskytuje
  • jsou-li užívány jiné léky (na lékařský předpis, bez lékařského předpisu)
  • jiné nemoci (zejména nemoci jater, ledvin)
  • věková kategorie (děti, dospělí, starší pacienti - nad 65 let)
  • těhotné, kojící
  • stanovení dávkovacího režimu.

    1
    2
    3
    4
    5