SOLUTIO

130 let České farmaceutické společnosti

Současně s rozpadem ČSFR ukončila k 31.12.1992 svoji činnost i Československá farmaceutická společnost. V České republice se jejím právním nástupcem stala dosavadní Česká farmaceutická společnost. Byl také upraven název časopisu na Československá farmacie (1993) a posléze Česká a Slovenská farmacie (od r. 1994) a z měsíčníku se změnil na dvouměsíčník. Společnost poněkud změnila styl své práce (např. přesunutí termínu akcí na konec týdne nebo jejich koordinace s výstavami).

Začala spolupracovat s Českou lékárnickou komorou, např. při posuzování legislativních dokumentů a při jednáních o současných problémech farmacie a možnostech jejich řešení.

V oblasti mezinárodních styků pokračovalo členství v Mezinárodní farmaceutické federaci (FIP), Evropské federaci pro farmaceutické vědy (EUFEPS, 1991) a od r. 1998 se prostřednictvím Společnosti stala její sekce nemocničních lékárníků členem Evropské asociace nemocničních lékárníků (EAHP).^[48] Kromě toho se někteří členové Společnosti stali individuálními členy dalších mezinárodních organizací (např. Evropské společnosti klinické farmacie). Zintenzívněla spolupráce s farmaceutickými společnostmi sousedních států - zejména Slovenska, Rakouska, Maďarska a Německa. Rozšířila se vzájemná výměna účastníků, kteří jsou zváni na národní odborné akce. Z velkých mezinárodních setkání, konaných u nás v tomto období, je třeba připomenout zejména XXX. mezinárodní kongres z dějin farmacie (Praha 1991), 24. evropský kongres klinické farmacie (Praha 1995) a mezinárodní sympozium o etických a ekonomických aspektech farmakoterapie (Hradec Králové 1998). Kromě toho se v posledním desetiletí konaly tři národní sjezdy^[49] a řada akcí pořádaných odbornými sekcemi, případně místními spolky farmaceutů.^{[50, 51]}

Literatura a poznámky

1.	Rusek, V. a kol.: Kapitoly z dějin československé farmacie, SNP Bratislava 1970, str. 178

2.	Hladík, J.: Čas. čs. lékárnictva 12, 140, 1932

3.	Drábek, P.: Dějiny věd a techniky 17, 67-70, 1984

4.	Ustavení spolků však podléhalo úřednímu schválení a spolkových schůzí se účastnil policejní komisař.

5.	Hanzlíček, Z., Rusek, V.: Českoslov. Farm. 13, 137-142 a 210-218, 1964

6.	G. Janeček (1848-1929) záhy po studiu odešel do Vídně a r. 1877 se stal profesorem chemie na universitě v Záhřebu.

7.	Šedivý, E.: Dějiny Farmaceutické společnosti v Praze. J. Vilímek, Praha 1896

8.	Pravým důvodem však byly neshody s radikálně smýšlejícími členy výboru.

9.	Životopisy A. Jandouše a dalších význačných předsedů (až po prof. Tomíčka) viz P. Drábek a Z. Hanzlíček in Českoslov. Farm. 20, 208-214, 1971

10.	Majitelé lékáren s tímto požadavkem nesouhlasili a k zavedení sexty došlo až v r. 1889.

11.	Drábek, P.: Českoslov. Farm. 31, 85-96, 1982

12.	A. Bělohoubek (1847-1908), pozdější profesor farmaceutické chemie, byl zvolen předsedou v r. 1882.

13.	Drábek, P.: Časopis českých lékárníků č. 9, 26-27, 1999

14.	Farmaceutická společnost se účastnila Zemské jubilejní výstavy v r. 1891 a Národopisné výstavy v r. 1895. Vystavené předměty věnovala Národnímu muzeu a Národopisnému muzeu.