Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2002/2003:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Komunikace v lékárně
Alzheimerova nemoc
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
Cestovní průjmy
Diety - přehled
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
Influenza a prevence očkováním
Klimakterium
Poruchy příjmu potravy
Vitaminy
Vitaminy jako preventivní faktory
Denní doporučené dávky pro vitaminy
2. Antibiotika
3. Interakce antidiabetik
4. Bioterorismus
5. Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii
6. Cannabis sativa L. var. indica - zdroj terapeuticky využitelných látek
7. Slovník alternativní farmacie a medicíny
8. Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?
9. 55 let československého lékopisu
10. Český lékopis 2002
11. Z receptářů starých lékárníků
12. Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice
13. 50 let samostatných farmaceutických fakult v ČR
14. 130 let České farmaceutické společnosti
15. Vznik a vývoj vojenské farmacie u nás do roku 1918
16. Lékárny a lékárníci na poštovních známkách
17. Zajímavosti ze sbírky námětové filatelie a korespondence lékárníka RNDr. Jiřího Šáleného z Rokycan
18. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 1. lednu 2002
19. Další vzdělávání farmaceutů v ČR - současný stav a perspektivy
20. Vzdělávací programy IDVPZ Brno leden - prosinec 2003
21. Akronymy a zkratky klinick�ch studi�

 
130 let České farmaceutické společnosti

1
2
3
4
5
6
7
    		•  spolupracovat na řízení a plánování vědecké práce podle potřeb zdravotnické politiky státu,
    		• pomáhat při osvětové práci v rámci zdravotní výchovy farmaceutických kádrů.
    Zpočátku bylo členství v Sekci výběrové a kromě členů řádných (tj. aktivních vědeckých pracovníků) byli ještě členové čestní, dopisující a čekatelé. To samozřejmě ovlivnilo počet členů (v r. 1951 jen 90) a zejména bránilo v členství pracovníkům lékáren. Teprve změna stanov Čs. lékařské společnosti (23.9.1953) umožnila členství všem vysokoškolákům.[32]
    První pracovní sjezd sekce se konal 21.-22. září 1953 v Praze.[33] Zazněla na něm kritika náplně časopisu Československá farmacie. V rezoluci sjezdu se účastníci zavázali pracovat v duchu socialistického vlastenectví, přičemž jim vzorem mělo být sovětské zdravotnictví. Krátce nato zemřel náhle profesor Tomíček a novým předsedou byl zvolen docent RNDr. PhMr. Svatopluk Marek (1899-1986), který v této funkci setrval tři roky. Druhý celostátní sjezd se konal 13. a 14. září 1954 v Brně a jeho heslem bylo využívání domácích surovin jako základu výroby hodnotných léčiv. V následujících letech byly konference o léčivých rostlinách, o kontrole léčiv, o stabilitě galenik atp. Třetí celostátní sjezd (6.-7.5. 1957 v Tatranské Lomnici) se zabýval přirozenými léčivy rostlinného původu. Na plenární schůzi Sekce 11.6.1957 byl novým předsedou zvolen profesor RNDr. PhMr. Stanislav Škramovský, DrSc (1901-1983), jenž v čele Sekce a později Společnosti byl 16 let. Za jeho předsednictví se díky pracovníkům z lékáren zvýšil počet členů Sekce.[34] Ta v to období organizovala tři kongresy, tři celostátní a jeden národní sjezd [35],[36], řadu konferencí, sympozií a pracovních dnů. Nejvýznamnější však byla přeměna Sekce na Československou farmaceutickou společnost (dále Společnost) v letech 1968/69.
    Na začátku roku 1968 došlo k politickému uvolnění a na celostátní poradě vedoucích pracovníků lékárenské služby v krajích s pracovníky Ministerstva zdravotnictví, konané 27. a 28. března 1968, byla přijata rezoluce, v níž se mj. doporučilo ustavit samostatnou farmaceutickou společnost, která by vyjadřovala a upevnila společenské postavení farmaceutů. Ve stejnou dobu zveřejnil RNDr. PhMr. V. Rusek rozbor dosavadní situace, v níž se nachází Sekce a česká farmacie, a navrhl ustavit nezávislou Československou farmaceutickou společnost.[37] Vedení sekce sice jednalo s výborem Čs. lékařské společnosti o změně názvu (byl povolen ve znění Československá farmaceutická společnost), ale čekalo na vydání nového spolčovacího zákona a na organizační změny v lékařské společnosti. V důsledku toho nevyužilo plně možnost veřejně projednat nastalou situaci na lékárnických dnech v Gottwaldově r. 1968.
    Nespokojená farmaceutická veřejnost vytvořila přípravný výbor pro ustavení Čs. farmaceutické společnosti, který se sešel 31. května v Brně.[38] Mezi koncepcemi dosavadního vedení Sekce a přípravného výboru nebylo zásadních rozdílů, rozcházely se zejména v metodě ustavení nové Společnosti a v jeho časovém provedení. Další vývoj však ovlivnila srpnová okupace a posléze i federální uspořádání státu v říjnu 1968, jež vedlo k organizačním a strukturním změnám. Byla vytvořena Česká farmaceutická společnost a Slovenská farmaceutická společnost. Střešní organizací byla Československá farmaceutická společnost. Do výboru delegovaly obě organizace po 4 členech. Ve vedení se střídali český a slovenský předseda[39] v dvouletých intervalech. Koncem r. 1968 a v průběhu následujícího se ustavilo deset vědeckých sekcí: přírodních léčiv, syntetických léčiv, biologických přípravků, technologie léků, farmaceutické analýzy, organizace a řízení farmacie, dějin farmacie, nemocničních lékárníků, vojenských lékárníků a průmyslových farmaceutů, které měly dohromady přes tisíc členů.[40]
    Původní územní komise farmaceutů (1952 Brno, 1955 České Budějovice, 1959 Olomouc a Karlovy Vary, 1960 Gottwaldov, 1961 Ostrava, 1963 Ústí nad Labem, 1965 Hradec Králové a 1968 Plzeň), které dříve mohly působit jen při všeobecných lékařských sekcích, se staly základem pro Spolky farmaceutů. Ty se ustavily začátkem r. 1969 v Praze a ve všech devíti výše uvedených městech. Spolky a vědecké sekce hodnotily úroveň přednášek na svých akcích a navrhovaly předsednictvu Společnosti též kandidáty na čestné členství, případně na udělení ceny nebo medaile. [41]
    Díky obezřetnému a moudrému vedení profesora Škramovského překonala Společnost údobí tzv. normalizace na začátku sedmdesátých let. V roce 1973 odešel profesor Škramovský z funkce a byl zvolen čestným předsedou. Vedení Společnosti převzal ředitel farmaceutického odboru Ministerstva zdravotnictví docent RNDr. PhMr. Miroslav Salava (1919-1986), který je vykonával až do své smrti. Od roku 1973 pracoval také ve výboru České lékařské společnosti J.E. Purkyně a to nejdříve jako člen předsednictva a od r. 1977 jako člen revizní komise. Ve Společnosti podporoval činnost sekcí i spolků a ve spolupráci se zahraničím se zaměřil na země východní Evropy, zvláště na Německou demokratickou republiku. Po něm byl zvolen předsedou profesor Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové RNDr. PhMr. Jan Solich, CSc. (nar. 1928). Ten se již předtím úspěšně zabýval spoluprací s lékárenským terénem a tak mohl dále rozvíjet činnost Společnosti, v jejímž výboru pracoval již od r. 1963. Prosazoval mj. zvýšení významu a pravomocí spolků farmaceutů a zapojení co největšího počtu farmaceutů do vědecké práce. V r. 1995 se zasloužil o založení samostatné odborné sekce sociální farmacie, když v r.1988, jako předseda České farmaceutické společnosti, měl nemalé zásluhy na uspořádání V. světového workshopu sociální farmacie v Praze.
    Od r. 1973 uspořádala Společnost další celostátní sjezdy[42] i národní sjezdy. [43] Vzrostl také počet dalších akcí[44] i počet členů Společnosti[45], která se tak stala jednou z největších společností v rámci Čs. lékařské společnosti J.E. Purkyně. Kromě časopisu Čs. farmacie, který na začátku sedmdesátých let rozšířil svoji náplň o informace o registrovaných přípravcích, začala Společnost od r. 1987 vydávat Zpravodaj, jehož posláním bylo zvýšit informovanost členů a zlepšit jejich spolupráci s výborem.
    V r. 1990 byl předsedou Společnosti zvolen doc. RNDr. Pavel Komárek, CSc. (narozen 1944), vedoucí katedry farmaceutické technologie na Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů. Změny, k nimž došlo ve farmacii v tuto dobu, ovlivnily také Společnost. Vznik Svazu českých farmaceutů v únoru 1990 a České lékárnické komory v roce následujícím odvedly ze Společnosti mnoho členů, zejména z řad lékárníků. K tomu ještě přispěla privatizace a růst počtu lékáren, takže členové pod tlakem existenčních problémů ztratili zájem o členství v odborně zaměřené organizaci.[46] To ochromilo činnost místních spolků a dotklo se též, byť v menší míře, i odborných sekcí. Ty pokračovaly v pravidelném pořádání akcí.[47]
    Období do r. 1990 zhodnotil na VI. sjezdu České farmaceutické společnosti prof. RNDr. Jan Solich.[52] Dokumentoval, že i přes politické problémy, aktivita odborné společnosti byla široká a přimlouval se za to, aby se po r. 1990 věnovala Česká farmaceutická společnost především vědeckým problémům farmacie a tak přispívala ke zvýšení odborné úrovně celé farmacie. Doporučoval také osamostatnění České farmaceutické společnosti a její úzkou spolupráci s ostatními nově vznikajícími profesionálními organizacemi farmaceutů.
    1
    2
    3
    4
    5
    6
    7