Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2002/2003:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Komunikace v lékárně
Alzheimerova nemoc
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
Cestovní průjmy
Diety - přehled
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
Influenza a prevence očkováním
Klimakterium
Poruchy příjmu potravy
Vitaminy
Vitaminy jako preventivní faktory
Denní doporučené dávky pro vitaminy
2. Antibiotika
3. Interakce antidiabetik
4. Bioterorismus
5. Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii
6. Cannabis sativa L. var. indica - zdroj terapeuticky využitelných látek
7. Slovník alternativní farmacie a medicíny
8. Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?
9. 55 let československého lékopisu
10. Český lékopis 2002
11. Z receptářů starých lékárníků
12. Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice
13. 50 let samostatných farmaceutických fakult v ČR
14. 130 let České farmaceutické společnosti
15. Vznik a vývoj vojenské farmacie u nás do roku 1918
16. Lékárny a lékárníci na poštovních známkách
17. Zajímavosti ze sbírky námětové filatelie a korespondence lékárníka RNDr. Jiřího Šáleného z Rokycan
18. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 1. lednu 2002
19. Další vzdělávání farmaceutů v ČR - současný stav a perspektivy
20. Vzdělávací programy IDVPZ Brno leden - prosinec 2003
21. Akronymy a zkratky klinick�ch studi�

 
130 let České farmaceutické společnosti

1
2
3
4
5
6
7
Počátky lékárnického spolkového života u nás můžeme klást do dvacátých let 19. století. V roce 1822 byl založen při chemickém ústavu pražské university čtenářský spolek[1], jehož předním úkolem bylo zajišťovat pro studenty farmacie odbornou literaturu. V roce 1841 vznikl Český podpůrný lékárnický spolek[2] a v r. 1855 byl v Olomouci založen Spolek moravských lékárníků[3]. Šedesátá a sedmdesátá léta 19. století přinesla vznik dalších českých odborných a vědeckých spolků a časopisů.
V roce 1862 byl založen Spolek českých lékařů, který v lednu téhož roku začal vydávat Časopis lékařův českých pro lékaře, ranhojiče a lékárníky. S jeho redakcí však spolupracovalo jen několik našich farmaceutů, z nichž nejvýznamnější byl Alois Jandouš (1838-1893).
Prosincová ústava z r. 1867 přinesla různá občanská práva a mezi nimi také právo spolčovací a shromažďovací. [4] Studenti farmacie na universitách ve Vídni, Štýrském Hradci a v Praze toho využili k zakládání spolků.[5] Pražští studující farmacie a asistenti (zaměstnanci lékáren) se začali asi v r. 1868 scházet na společných schůzkách, na nichž se kromě studijních otázek zabývali hlavně zlepšením sociálního postavení. Na jedné z těchto schůzek navrhl r. 1870 student Jakub Heral založit lékárnický spolek. Mezi účastníky těchto schůzek byli někteří pražští lékárníci (např. Alexandr Terš a Josef Dittrich). Byla ustavena komise v čele se studentem Gustavem Janečkem.[6] Ta vypracovala návrh stanov a předložila je c.k. místodržitelství. To je vrátilo s připomínkami a teprve po opravě osmi odstavců je 1. února 1871 potvrdilo.[7]
Ustavující schůze se sešla v neděli 19. února za účasti 36 osob. Předsedou Spolku lékárníkův českých byl zvolen pražský lékárník A. Terš, který však již v květnu na tuto funkci rezignoval, protože podle rozhodnutí grémia majitelů lékáren nemůže být majitel lékárny předsedou spolku asistentů.[8]
Novým předsedou byl 18.5.1871 zvolen Dr.farm. Alois Jandouš[9], který souhlasil s obsahem pamětního spisu, jímž se požadovalo prodloužení gymnaziálního studia před nástupem praxe v lékárně.[10]
Pamětní spis byl určen ministru kultu a vyučování Josefu Jirečkovi. Jandouš si brzy získal u mladých členů autoritu a i za cenu poklesu členské základny zaměřil spolek na odbornou problematiku. Z jeho popudu se název organizace změnil na Farmaceutickou společnost v Praze, jejíž schůze měly vždy na programu odborné přednášky. Jandouš chtěl dát českým farmaceutům vyšší vzdělání a postavit je mezi přední zdravotnické pracovníky ve státě.
Společnost pod jeho vedením pořídila pro studenty krystalografickou sbírku, vybudovala rozsáhlou odbornou knihovnu a r. 1872 založila fond na vydávání českých farmaceutických knih. V roce 1879 začala Společnost vydávat Farmaceutický kalendář a od r. 1882 také Časopis českého lékárnictva. [11] Oba tyto činy jsou spjaty se jménem dalšího předsedy Společnosti Dr.farm. Augusta Bělohoubka[12], který spolu s Jandoušem patří k zakladatelům české farmaceutické literatury. Bělohoubek se také zasloužil o zřízení pražské aspirantské školy. Po něm se vystřídali ve funkci předsedy PhMr. Jan Štěpánek a opět Dr. Jandouš. Od r. 1886 začalo přibývat nových členů. Ti byli více národnostně uvědomělí, kritizovali dosavadní vedení Společnosti pro jeho prorakouské smýšlení a zvolili předsedou berounského lékárníka PhMr. Jindřicha Tesánka (1849-1910). Ten energicky a úspěšně vystupoval proti národně utrakvistickým členům a prosazoval užší spojení s mimopražskými členy. V roce 1889 zahájil pořádání výročních schůzí Společnosti mimo Prahu (první byla v Berouně). Po Tesánkovi se vystřídali ve vedení PhMr. František Schnöbling (1848-1914), Dr. Karel Fragner (1861-1926) a PhMr. Heřman Rüdiger (1853- 1919), za jehož předsednictví změnila Farmaceutická společnost svůj název na Česká lékárnická společnost, čímž zdůraznila národní smýšlení a uvědomění svého členstva. Z dalších funkcionářů té doby zaslouží připomenutí pražský lékárník Josef Dittrich (1818-1898), proslulý svojí farmakognostickou sbírkou.[13] Pokračujícím pořádáním mimopražských schůzí v různých městech Čech a Moravy k sobě připoutávala Společnost venkovské farmaceuty a posilovala v nich vědomí české farmaceutické sounáležitosti.
Podařilo se jí také proniknout na světové fórum. Její členové se zúčastňovali mezinárodních kongresů, konaných v zahraničí a od r. 1874 měla přes deset zahraničních čestných členů. Po úspěchu na domácích výstavách[14] uspořádala v r. 1896 v Praze II. mezinárodní farmaceutickou výstavu, která byla celosvětovou přehlídkou novinek ve farmacii a zdravotnictví.
Vydržováním aspirantské školy v Praze nekončila péče Společnosti o výchovu nejmladších adeptů farmacie. Roku 1899 pro ně vydala rozsáhlou lékárnickou učebnici, na tehdejší dobu pozoruhodné české farmaceutické kompendium. Trvalou součástí činnosti byly odborné přednášky na členských schůzích. Členové se také přednáškami účastnili sjezdů českých přírodozpytců a lékařů[15] a mimo to své přednášky zveřejňovali v Časopise českého lékárnictva.
Na počátku dvacátého století byl v čele České lékárnické společnosti (dále Společnost) významný farmaceutický publicista PhMr. Ota Schreiber (1854-1928), jehož vystřídali osvědčení funkcionáři a dřívější předsedové Tesánek a Rüdiger. V tu dobu (1905) vydala Společnost další svazek lékárnické knihovny Příspěvky k dějinám lékárnictví na Moravě a ve Slezsku od PhMr. Emila Šedivého (1872-1923) a přeměnila svůj Časopis českého lékárnictva na týdeník. Dále byly zvažovány různé plány, např. na založení výrobního lékárnického družstva, zřízení zkušební chemické laboratoře, penzijního ústavu atp. Prohlubovala se však hospodářská krize, které se majitelé lékáren snažili všemožně čelit. Tato situace byla důsledkem narůstající konkurence farmaceutického průmyslu, drogistů a také vzájemné konkurence lékáren, jejichž počty ve městech se stále zvyšovaly. Snaha o zlepšení hospodářských podmínek vedla venkovské i pražské lékárníky k založení Organizace českého lékárnictva pro Čechy, Moravu a Slezsko. Její průbojné vedení[16] se snažilo ovládnout i jiné farmaceutické organizace. Společnost s nově vzniklou organizací sympatizovala a chovala se k ní přátelsky.[17]
V roce 1908 se konal další sjezd českých přírodozpytců a lékařů[18] a byl připravován český výklad nové rakouské farmakopei, který se však vzhledem k dalšímu vývoji neuskutečnil. Posledním předsedou Společnosti před první světovou válkou byl pilný a velmi obětavý PhMr. Emil Šedivý. Jeho zásluhou byla Česká lékárnická společnost přijata navzdory protestům rakouských a německých delegátů při zakládání FIP (Mezinárodní farmaceutická federace) za mimořádného člena. V roce 1912 však odborně zaměřenou Společnost pohltila Organizace českého lékárnictva, která se více než o vědu starala o ekonomické záležitosti.
V roce 1913 bylo sjednocení dokončeno vytvořením Svazu Organizace českých lékárníků pro Čechy, Moravu a Slezsko a České lékárnické společnosti[13] a v r. 1914 bylo zastaveno vydávání Časopisu českého lékárnictva. Tím na pět let skončila vědecká a odborná činnost, kterou měla Společnost ve svém programu. Šedivý se s tímto vývojem však nesmířil a připravoval po celou válku obnovení Společnosti. Ve svobodné republice byla 16.12.1919 založena Československá lékárnická společnost, do jejího ž čela byl postaven pražský lékárník PhMr. Vladimír Kubrt. Současně byl obnoven Časopis československého lékárnictva a aspirantská škola. Roku 1922 byl předsedou zvolen Šedivý, ale již v následujícím roce ukončil svůj nerovný boj s netečností a ziskuchtivostí, jichž byl plný tehdejší lékárnický život. Společnost se jeho smrtí dostala na pokraj zániku, ale v r. 1924 byla zreorganizována. Pod vedením profesora PhDr. PhMr. Františka Plzáka (1877-1944) se její postavení upevnilo, rozrostly se její řady a nabývala stále větší vážnosti a vlivu.

1
2
3
4
5
6
7