SOLUTIO

Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice

Navzdory mnoha problémům bylo oficiální uznání statutu nemocničních lékáren velkým úspěchem, především od odborníků z Ministerstva zdravotnictví. Podle nové legislativy zásobují nyní nemocniční lékárny všechna základní oddělení nemocnic. V minulosti byl tento obor opomíjen a jeho rozvoj byl velmi pomalý. Dnes je potřeba pro standardní plnění této úlohy v nemocnicích nejen základní vysokoškolské studium, ale i propracovaný systém stálého vzdělání v oboru specializace nemocničních lékárníků.

Nemocniční lékárny v České republice nemají srovnatelnou tradici jako v ostatních Evropských zemích. To byl jeden z důvodů, proč se obě kategorie farmacie - všeobecná a nemocniční vyvíjely odlišně. Všeobecná farmacie se zaměřila na zlepšení zdraví s ohledem na komerční zájmy, zatím co nemocniční lékárenství bylo převedeno pod Ústavy národního zdraví, které byly ustanoveny ve všech regionech České republiky počátkem 60. let. Nemocniční a klinická funkce, jako jeden komplex v tomto systému, usilovala o zajištění zdraví pacientů hospitalizovaných i ambulantních pro celou populaci v daném regionu. Ze všech 983 lékáren v České republice v té době bylo 145 nemocničních. Pouze 32,4 % bylo umístěno přímo v areálu nemocnic, 15,2 % bylo umístěno do 2 km a zbytek (52,4 %) byl umístěn v okruhu nad 2 km. Toto umístění mělo negativní dopad na správní systém a profesionální kontakt mezi zaměstnanci nemocničních lékáren a ostatními zdravotníky. Procento nemocničních farmaceutů v té době bylo 35 % (428 z 1428 celkem). ²²

Proces transformace systému zdravotnické péče po roce 1989 měl významný dopad na rozvoj nemocničních lékáren. Dnešní stav je výsledkem transformace, privatizace a státního zdravotního servisu. Soukromý sektor si ponechal péči o ambulantní pacienty ve smyslu veřejné farmacie. Nemocniční lékárny zásobují specializovaná pracoviště a ostatní státní instituce. Systém zdravotního pojištění byl založen, jako základní prostředek pro financování zdravotní péče. Tento nový finanční systém je tvořen celkovými výdaji veřejných a soukromých složek. Skládá se z veřejné složky (včetně rozpočtu nákladů z ministerstva zdravotnictví) státních subvencí pro regiony a plateb zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny platí maximálně 81 % z celkového vydání na zdravotní péči.²⁹⁾

Soukromý sektor je placen přímo ze zdravotních pojišťoven, neboť proces transformace vedl k privatizaci veřejné farmacie. Počet všech veřejných lékáren vzrostl z 600 v roce 1989 na téměř 2000 v roce 2001. Všechny nemocniční lékárny (v současné době kolem 90) se staly součástí nemocnic. Systém akutní nemocniční péče 211 nemocnic (67.457 lůžek, včetně 2.304 novorozeneckých lůžek) představuje pro současný zdravotní systém výrazné zatížení a proto je snaha změnit tento poměr ve prospěch lůžek pro dlouhodobou a následnou péči. Proces restrukturalizace a jejich privatizace má pozitivní dopad i na rozvoj nemocničních lékáren. V blízké budoucnosti by měly všechny nemocnice s více jak 300 lůžky mít vlastní nemocniční lékárnu a její vedoucí by měl být přímo odpovědný vedení nemocnice. Nemocniční lékárny musí být dostupné i pro ambulantní pacienty.³⁰⁾

Stav v evropské unii

Právě vzhledem k výše zmiňovaným souvislostem je užitečné přihlédnout i k tomu do jakého stavu dospěl vývoj této oblasti v zemích EU.

Nemocnice včetně svých lékáren dnes musí vyhovovat mezinárodní normě ISO 9001:2000, která obsahuje požadavky na systém řízení kvality. Jejím cílem je zabezpečit takový systém organizace a řízení, aby nedocházelo k pochybení v důsledku špatné organizace práce a nedostatečného zajištění všech potřebných zdrojů, včetně personálních. Cílem je poskytnout kvalitní zázemí (organizační, řídící, materiální a personální) pro optimální výkon pracovníků.³¹⁾

Tito farmaceutičtí odborníci jsou dnes ve vyspělých zdravotnických systémech hlavními poradci lékařů při výběru medikamentosní léčby, pravidelně se účastní visitací u lůžek pacientů a jejich poradenská činnost se výrazně projevuje v úsporách na farmakoterapii. V některých státech je hrazena i pojišťovnami.

Ve většině takto koncipovaných nemocničních lékárnách neexistuje klasická výdejní část pro ambulantní pacienty. Lékárna zajišťuje pouze léky pro hospitalizované pacienty formou tzv.„one dose systems“, kdy jsou jednotlivé dávky léků na jeden den, pro každého hospitalizovaného pacienta, samostatně adjustovány a dodávány na oddělení.

V nově vzniklých demokratických státech je však situace ve zdravotnictví poněkud odlišná a bezhlavé zavádění zahraničních modelů není možné. Veřejné lékárny jsou pak stále více nuceny napodobovat spíše americký model lékárny s rozšířenou nabídkou drogistického a ostatního sortimentu.

Závěr

Závěrem lze konstatovat, že nemocniční (ústavní) lékárny se staly z dříve podceňovaných institucí nositelkami vysoce specializovaných farmaceutických činností. Sdružují v sobě především technicky, finančně a odborně náročné činnosti, ale jsou přístupné i široké veřejnosti. Tuto komplexnost by si měly zachovat i v budoucnu, aby se nestaly opět podceňovanými zařízeními s jednostranným zaměřením. Především unáhlené oddělení výdejních částí nemocničních lékáren od ostatního provozu, jak tomu bylo v některých postkomunistických zemích, nemusí být pro naši republiku následováníhodným vzorem. Poučme se proto dnes z chyb zahraničních kolegů a z minulosti a snažme se vyrovnat se požadavkům EU, kam bychom se rádi vrátili jako rovnocenní partneři.

Literatura

1.	FUNDÁNEK, R.a RUSEK, V. : Prehlaď dejín farmácie, skripta SPN Bratislava, 1960, 139-140

2.	KUČEROVÁ, M.a RUSEK, V.: Úvod do štúdia a dějiny farmácie, skripta UK Bratislava, 1981, 41-4

3.	KUČEROVÁ, M.a RUSEK, V.: Úvod do štúdia a dějiny farmácie, skripta UK Bratislava, 1981, 50-51

4.	Lékárenské Listy 16, 1923, 273-4

5.	Státní ústřední archiv Praha, fond Zem.Úřadu, kart.349,sg.VII 84/a-1(22A)

6.	RUSEK,V a kol.: Kapitoly z dějin Čsl.Farm.,skripta SPN Bratislava 1970, 57-77

7.	Kalendář československého lékárnictva, 1927, 357-372