Warning: mysql_fetch_array() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /www/doc/www.medon-solutio.cz/www/online2006/print.php on line 10
 

::  Protinacistick odboj eskch lkrnk 1939-1945  ::

V období roků 1939 - 1945, poznamenaných německou okupací českých zemí a krutým nacistickým terorem, podařilo se činností českých lékárníků a lékárnických institucí zajistit fungování české společnosti v oblasti lékárenství, a to jak na poli vědy, tak i kultury. Byl to boj o národní přežití, o zachování duše národa.
 
Na změněnou politickou situaci a potlačení všech demokratických svobod ve společnosti reagovali též lékárníci, především jejich vrcholné orgány.
 
Výchovu lékárníků a adeptů farmacie po uzavření českých vysokých škol 17. listopadu 1939 převzaly Česká lékárnická společnost a Česká lékárnická akademie, které se staly součástí Ústředního svazu lékárníků. Česká lékárnická akademie pořádala pro lékárníky, sustentanty a aspiranty v letech 1942 – 1944 v různých městech protektorátu povinná školení. Dělo se tak pod pláštíkem zavedení Německého lékopisu do lékáren. Většina přednášek však s ním nesouvisela, jako např. přednáška DrMr. J. Štěpána v roce 1944, nazvaná Novodobá chemotherapeutika, sulfonamidy – penicilin. Lékárníci tak byli poprvé informováni o penicilinu a jeho „zázračném“ působení. Nebo též přednáška DrMr. Miloše Melichara Periodický systém prvků a stavba atomu, ale i řada dalších /1, 2/.
 
Mnoho záslužné práce pro výchovu aspirantů farmacie sehrály aspirantské školy v Praze a v Brně v letech 1940 až 1942 a 1944. Výuky se účastnilo 351 posluchačů. Toto nižší farmaceutické vzdělání německá okupační moc povolila, protože v něm neviděla vytváření pro ni nebezpečné vysokoškolsky vzdělané inteligence. Řada lékáren si vybudovala svoje vlastní školicí pracoviště.
 
Všechna tato školení a odborné akce přispěly k výchově nastávajících lékárníků a usnadnily a urychlily jejich zapojení do studia a práce v lékárnách po osvobození v roce 1945. Nyní již těžko někdo zodpoví otázku, zda Česká lékárnická akademie vznikla z podnětu programového dokumentu našeho odboje „Za svobodu, do nové Československé republiky“, vypracovaném Ústředním vedením odboje domácího /ÚVOD/, v němž byla důkladně probrána tzv. Akademie, mající za úkol výchovu mládeže k podnikání a vysokoškolskému studiu.
 
Všechny instituce a akce byly pod přísným dohledem německých komisařských správců Treuhänderů a k jejich konání byl nutný jejich souhlas. Důkladný dohled se dostával z německé strany Ústřednímu svazu lékárníků, jehož činnost v nově otevřeném Lékárnickém domě v Praze v roce 1942 zkontrolovali dokonce Říšský vedoucí zdravotnictví a státní tajemník v říšském ministerstvu vnitra SS Gruppenführer Dr. med. L. Conti a Říšský vedoucí lékárnictva a vedoucí Říšské lékárnické komory SA Gruppenführer Albert Schmierer.
 
I v takových organizacích, jakou byla Ústřední komise pro sběr léčivých rostlin, které předsedal prof. Dr. K. Domin a jednatelem byl prof. Dr. Ed. Skarnitzl, vykonávali dozor Říšský pověřenec lékárenský rada Dr. F. Prögler a německý lékárník, bývalý člen Svazu německých lékárníků v ČSR PhMr. Zitterbart.
V předválečném Československu se mnozí němečtí lékárníci účastnili výuky v českých aspirantských školách, jako např. PhMr. Norbert Schulz v Brně.
Právě tím, že němečtí lékárníci byli dokonale seznámeni s českým životem na území Čech a Moravy a dokonale znali českou mentalitu, tím více byly všechny akce velmi riskantní.
 
Že se povedlo překonat všechna německá protivenství a úskalí doby okupace, byť za nesmírných obětí, za to je nutné vzdát též dík především prof. Oldřichu Tomíčkovi, prof. Eduardu Skarnitzlovi, doc. Zdeňku Blažkovi a mnohým dalším.
A že česká věda nezahynula ani v těchto těžkých podmínkách, o tom svědčí i kniha doc. Z. Blažka Úvod do farmakognosie, která vyšla již v lednu 1946 v Nakladatelství Ústředního svazu lékárníků. Připravoval ji za okupace.
 
Stejně jako i v jiných oblastech českého života se zaměřil boj proti okupantům v napojení jednotlivých lékárníků do práce v organizovaných složkách odboje, jako byla především na domácí frontě Obrana národa, nebo zahraniční vojenské jednotky.
Německá okupace byla v životě mnohých lékárníků a studujících farmacie zlomem. 17. listopadu 1939 při přepadení Masarykových kolejí v Praze příslušníky gestapa a SS Totenkopf byli studenti surově zatčeni a posléze odvlečeni do koncentračních táborů. Byli mezi nimi i studující farmacie Vladimír Jeřábek, Sáva Vintera, pozdější lékárník v Brně, a PhMr. Antonín Dias, který si dokončoval doktorát přírodovědy. Účastnili se demonstrace 28. října 1939. V. Jeřábek rozšiřoval též protiněmecké letáky. Z koncentračního tábora se vrátil 20. dubna 1942. PhMr. Antonín Dias zemřel v koncentračním táboře /3/.
 
Zatčeným aspirantem farmacie, který pracoval v Lounech, byl i Karel Nosek. Svoje zážitky z koncentračního tábora publikoval v knize Krvavé kaskády, která vyšla v roce 1978.


 V Obraně národa má neopomenutelné postavení PhMr. Vítězslav Mečíř. Nejdříve se účastnil formování odbojové skupiny při brněnské kanceláři moravské odbočky Autoklubu, jež se stala základem pro vytvoření politické komise Obrany národa. Stál též při budování výboru, který by připravil převzetí moci po legislativní stránce, a který byl součástí vojenské struktury. Tento výbor prakticky vedl, přičemž měl ještě funkci vedoucího vnitřní správy. Spolupracoval s MUDr. Janem Vignatim, který byl pověřen možností využití tyfových bakterií v Německu při diverzní činnosti. S pomocí Mečířova syna MUC. Miloslava Mečíře se uskutečnilo několik ověření praktického použití. Tento záměr byl vyvolán německou brutalitou a terorem proti českému obyvatelstvu. Po odhalení jejich činnosti byli PhMr. Vítězslav Mečíř a MUDr. Jan Vignati popraveni. V Brně je Mečířova ulice /4/.
 
Dalším lékárníkem, který se účastnil práce v Obraně národa, byl PhMr. Bořivoj Valníček /5/. Zprvopočátku stál v čele okresní organizace vojenské sítě okresu Třešť. Jako účastník Českého národního povstání v Třešti byl po zásahu oddílu SS dne 7.5.1945 ztýrán, zmrzačen a spolu s dalšími desítkami spoluobčanů zastřelen. Po exhumaci a pitvě se zjistilo, že pohřben byl zaživa /6/.
 
Ihned po okupaci českých zemí v březnu 1939 založil v rodišti Jana Evangelisty Purkyně Libochovicích organizaci Obrany národa lékárník PhMr. Stanislav Rösch. Byl kapitánem dělostřelectva v záloze. Díky jeho organizačním schopnostem vytvořil silnou buňku. 11. listopadu 1940 přišlo zatknout Rösche gestapo. Ten se však ještě stačil otrávit kyanidem draselným. Jeho spolubojovníkům se podařilo odnést z jeho domu zbraně, které měl ukryté pod králíkárnou na dvoře /7/.
 
Významný byl podíl lékárníků na zásobování partyzánských skupin lékovými přípravky a obvazovým materiálem.
 
Partyzánské skupiny v oblasti Nového Města na Moravě, Zarevo a Mistra Jana Husa, byly pod patronací PhMr. Františka Meda, který měl lékárnu v tomto městě /8/. Byl členem zdravotnické skupiny, která se vytvořila při okresním velitelství Obrany národa v Novém Městě na Moravě. Díky tomu byly při místním povstání ve Fryšavě pod Žákovou horou 5. - 9. května 1945, byť jen skromné, zásoby léků. Při boji s prchajícími jednotkami SS zde bylo zraněno 15 obránců, když 12 jich padlo /9/. PhMr. Med obstarával léky pro Cyrila Musila, československého lyžařského reprezentanta a majitele penzionu na Studnicích, kam přicházeli odbojáři a členové parašutistických výsadků /10/.
 
Zásobování partyzánů na Vysočině zajišťoval jihlavský lékárník RNDr. PhMr. Lev Válek, především sovětské parašutistické skupiny Zarevo-Záře /5/.

 
Další jihlavská lékárna, kterou vlastnil PhMr. Jaroslav Vácha, se stala místem schůzek odbojových pracovníků. Podporoval též rodiny uvězněných Čechů. Po jeho zatčení převzala tuto úlohu jeho manželka PhMr. Růžena Váchová. PhMr. J. Vácha se vrátil z koncentračního tábora koncem května 1945 /5/.
Lékárny byly velmi vhodné pro zřizování konspiračních center, protože tuto činnost se dařilo krýt velkou frekvencí pacientů.
 
Patřila mezi ně i lékárna, jejímž majitelem byl Dr.Mr. Alois Kříž, starosta Sokola v Praze na Pankráci. Jeho lékárna byla známá výrobou žaludečních specialit, jako např. Jakamarus. Pobočný sklad v zadním traktu lékárny se stal úkrytem ilegální radiostanice, kterou provozoval ÚVOD (Ústřední výbor odboje domácího). O ní se staral Dr. Jiří Rentz, po válce význačný pracovník a vynálezce ve filmovém a televizním oboru /11/.
 
Větším nebo menším podílem na odbojové práci, pokud to bylo možné při tvrdé represivní činnosti gestapa a udavačů, se účastnila řada dalších lékárníků.
Lékárna U Komenského v Přerově, kterou vlastnil PhMr. Jan Cingroš, zásobovala odbojové skupiny do roku 1941. Tehdy byl Mr. Cingroš zatčen gestapem /12/.
Zatčení a uvěznění neušel ani PhMr. Jarmil Gregor, lékárník v Pelhřimově, který spolupracoval s partyzánským oddílem Jermak /13/.
 
Další dva lékárníci též dodávali léky odbojovým skupinám. Byli to PhMr. Miloslav Horn z Napajedel a PhMr. Jan Matoušek z Prahy. Druhý z nich je poskytl výsadku Calcium, shozenému 14. dubna 1944 na Českomoravské vysočině.
 
Osudným se stalo zatčení brněnskému lékárníkovi PhMr. Janu Beckovi, který byl obviněn za přechovávání zbraní. Byl umučen v koncentračním táboře.
Svůj život ukončil 15. 3. 1945 v Terezíně PhMr. Ludvík Matouš, který měl v letech 1922 – 1929 lékárnu v Židlochovicích /14/.
 
Zpravodajskou službou v Národně revoluční armádě na Brněnsku byl pověřen v letech 1943 – 1945 MUDr. PhMr. Lubomír Sobotka /13/.
 
Německou okupací českých a moravských pohraničních území došlo ke ztrátě převážného počtu lázní. Proto PhMr. Otto Rydlo se svým bratrem uvedli do provozu lázeňský ústav v Hovězí u Vsetína, kde se léčila dna, revmatismus a záněty nervů. V lázních se ukrývali účastníci protiněmeckého odboje. Péči o ně a jejich rodiny financoval PhMr. O. Rydlo. V roce 1943 byl však zatčen a čtyři měsíce vězněn. Nemohl se sice potom aktivně účastnit odboje, ale i nadále stál v pozadí různých akcí. Za Slovenského národního povstání se v lázních léčili ranění a nemocní partyzáni /15/.
V zahraničním československém vojsku nechyběli ani lékárníci. V jednotce na západní frontě zastával důležitou funkci PhMr. Arnošt Šembera. Byl náčelníkem zdravotnického zásobování.
 
Na východní frontě se bojů účastnila plk. PhMr. Helena Petránková. Do Buzuluku přišla mezi prvními ženami a měla číslo 3. Měla válečné zkušenosti z občanské války ve Španělsku v letech 1936 - 1939. Byla lékárnicí v lazaretu J. A. Komenského v oblasti Quadalajary a Escorialu. U 1. československého armádního sboru v SSSR byla nejdříve lékárnicí u 1. praporu, potom u 1. brigády a nakonec celého sboru. Prošla Ukrajinou přes Duklu na Slovensko až do Prahy /16/.
 
Zkušenosti ze dvou evropských válčišť měla pozdější vedoucí lékárny U Červeného raka v Brně PhMr. Josefa Chmelová. Nejdříve se jako interbrigadistka účastnila bojů ve Španělsku. Do Československa se vrátila jako příslušnice 1. československého armádního sboru. Byla držitelkou řady sovětských vyznamenání, která po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 vrátila.
 
Po zformování 1. československého armádního sboru v SSSR byl dnem 1. dubna 1944 přednostou (náčelníkem) jeho lékárenské služby jmenován PhMr. Arnošt Friedmann/17/. Předtím se zúčastnil bojů u Sokolova v hodnosti poručíka jako velitel 1. čety protitankové roty. Bojoval též u Kyjeva, Bílé Cerkve, Žaškova a na dalších místech. Domů se  vrátil v hodnosti štábního kapitána. V hodnosti majora odešel z armády a pracoval jako vedoucí lékárník v lékárně v Praze. Měl řadu vyznamenání.
Jak vyplývá z přehledu, řada lékárníků se zapojila do protiněmeckého odboje. Mnozí z nich v tomto boji obětovali své životy.
 
Je možné předpokládat, že výčet není úplný. Proto autor bude vděčný za jakékoliv doplňky.


Literatura
1. Nováček, L.: České farmaceutické školství za německé okupace 1939-1945. Čes. a Slov. Farmacie 1999, XLVIII, 291-293
2. Nováček, L.: Formování vědeckých základů české farmacie v letech 1939-1945. Čes. a Slov. Farmacie 1998, XLVII, 279-283
3. Jeřábek, V.: Zážitky válečných let 1939-1945. Dopis Volary 14.8.2005
4. Vašek, F., Štěpánek, Z.: Zvedli své hlavy mezi prvními. Vlastivědný věstník moravský. 1998, L, č. 2, 113-130
5. Cvrček, V.: Lékárníci Jihlavska za samostatné Československo. Sborník příspěvků k dějinám farmacie Jihomoravského kraje. Brno. KÚNZ 1981, s. 41-46
6. Sdělení MUDr. Vladimíra Valníčka
7. Národní osvobození 2004, č. 2, s. 3
8. Maláčová, H.: Umělecká přátelství PhMr. Františka Meda. Jihomoravský sborník příspěvků k dějinám farmacie. KÚNZ Brno, OÚNZ Brno-venkov. Rok neuveden. S. 89-91
9. Průběh bojů popsal partyzán Elis v červnu 1945
10. Černý, V. a spol.: Legenda bez legend. Brno. Brněnský legionář 2004.
11. Čvančara, J.: Někomu život, někomu smrt. Praha. Laguna 2002. s. 300
12. David, A.: Z historie přerovských lékáren. K dějinám farmacie Severomoravského kraje. Sborník. KÚNZ 1976. Ostrava. S. 93-105
13. Štěpánek, Z.: Nacifikace a moravští lékaři. Brno. Matice moravská 2004. 304 s.
14. Kos, F.: Dějiny lékárny v Židlochovicích. cit. viz ad 8, s. 39-42
15. Cvrček, V.: PhMr. Otto Rydlo – pokrokový lékárník, cit. viz ad 5, s. 118-122
16. Národní osvobození 2004, č. 11, s. 5
17. Brož, M.,: Nezapomenutelný lékárník, Národní osvobození 2006, č. 4, s. 5.


Autor
RNDr. PhMr. Libor Nováček, CSc.