|
|
Virová hepatitida
|
Inkubační doba trvá od 30-180 dnů (průměrná inkubační doba je 70 dnů). |
|
Mezi rizikové skupiny patří: homosexuálové, lidé se sexuální promiskuitou, narkomani s injekční aplikací drog, hemofilici, dialyzovaní pacienti, onkologičtí pacienti, zdravotničtí pracovníci, děti HBsAg pozitivních matek. |
|
Diagnóza onemocnění: K potvrzení diagnózy slouží sérologické vyšetření. Nejdůležitější je průkaz HBs antigenu, HBe antigenu (známka replikace viru a nakažlivosti) a antiHBcIgM. |
|
K imunoprofylaxi lze použít pasivní a aktivní imunizaci. |
|
Pasivní imunizace: podává se specifický hyperimunní imunoglobulin u osob vystavených zvýšenému riziku infekce ihned nejlépe do 24 hodin současně s očkováním. |
|
Aktivní imunizace: používají se vakcíny 2. generace založené na DNA-rekombinantní technologii. Jedná se o jednodávkové vakcíny. K dosažení optimální hladiny je nezbytná série 3 dávek, které se mohou podat ve dvou schématech 0., 1. a 6. měsíc nebo 0., 1. a 2. měsíc. Přeočkování se provádí po 5 letech. |
|
Existuje i kombinovaná vakcína proti hepatitidě A a B. Podává se opět formou 3 dávek ve schématu 0., 1. a 6. měsíc. Přeočkování se provádí po 5 letech. |
|
Hepatitida C (HC, VHC) je v Evropě nejčastější příčinou chronického zánětu jater. Je jednou z nejčastějších indikací pro jaterní transplantace. |
|
Hlavní cestou šíření je parenterální přenos, možná je i cesta non parenterální. U poloviny nemocných nelze zdroj infekce vystopovat. HC má jednoznačně protrahovanější průběh než HB i její začátek je většinou nenápadnější než u HB. 90-95 % akutních infekcí probíhá asymptomaticky. Do chronicity přechází 40-50 i 85 % případů. Z toho 30 % jako chronická aktivní hepatitida s nepříznivou prognózou. Klinický obraz chronické hepatitidy je necharakteristický a diagnóza je často dílem náhody, nebo je provedena až ve fázi pokročilé jaterní léze. 20-25 % nemocných dospěje k cirhóze jater, 20 % k jaternímu selhání. Onemocnění je též jednou z hlavních příčin hepatocelulárního karcinomu. Fulminantní forma se vyskytuje u 0,5-1 % případů. |
|
Původce onemocnění: RNA virus z čeledi Flaviviridae, rodu Hepacavirus. |
|
Způsob přenosu: Onemocnění se šíří především parenterální cestou krví a krevními deriváty, vertikálně z matky na dítě, přenos sexuálním stykem je také možný. |
|
Inkubační doba trvá od 14-180 dnů (průměrná inkubační doba je 50 dnů). |
|
Mezi rizikové skupiny patří: homosexuálové, lidé se sexuální promiskuitou, narkomani s injekční aplikací drog, hemofilici, dialyzovaní pacienti, onkologičtí pacienti, zdravotničtí pracovníci. |
|
Diagnóza onemocnění: Diagnózu potvrdí nález specifických protilátek a průkaz virové ribonukleové kyseliny v séru reakcí polymerázového řetězení. |
|
Imunoprofylaxe: pasivní ani aktivní imunizace není známa. |
|
Hepatitida D (delta, VHD, HD) je neobvyklá tím, že vyžaduje striktně koinfekci s virem hepatitidy B. Objevuje se u pacientů, kteří mají HBsAg v séru a mají buď chronickou nebo akutní infekci virem hepatitidy B. Mezi oblasti s vysokým výskytem hepatitidy D patří zejména území Amazonské nížiny v Jižní Americe, střední Afrika, jižní Itálie a země Středního východu. V našich podmínkách je infekce poměrně vzácná. Za posledních 10 let byly objeveny pouze 3 případy. Akutní infekce se vyskytuje ve dvou formách závisejících na stavu HB infekce. Buď jako koinfekce - simultánně s akutní HB nebo nejčastěji jako superinfekce, kdy nasedá na chronickou HB. Většina pacientů s akutní delta koinfekcí se uzdravuje při postupně se upravující HB. Méně než 5 % případů akutní delta koinfekce přechází do chronické formy. Naopak většina pacientů s delta superinfekcí (až 70 %) přechází do chronické hepatitidy. Přibližně 60-70 % s chronickou delta hepatitidou přechází do jaterní cirhózy a většina těchto pacientů umírá na jaterní selhání. |
|
Původce onemocnění: inkompletní RNA virus. |
|
Způsob přenosu: Onemocnění se šíří především parenterální cestou krví a krevními deriváty, vertikálně z matky na dítě, přenos sexuálním stykem je také možný. |
|
|