Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2002/2003:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Komunikace v lékárně
Alzheimerova nemoc
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
Cestovní průjmy
Diety - přehled
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
Influenza a prevence očkováním
Klimakterium
Poruchy příjmu potravy
Vitaminy
Vitaminy jako preventivní faktory
Denní doporučené dávky pro vitaminy
2. Antibiotika
3. Interakce antidiabetik
4. Bioterorismus
5. Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii
6. Cannabis sativa L. var. indica - zdroj terapeuticky využitelných látek
7. Slovník alternativní farmacie a medicíny
8. Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?
9. 55 let československého lékopisu
10. Český lékopis 2002
11. Z receptářů starých lékárníků
12. Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice
13. 50 let samostatných farmaceutických fakult v ČR
14. 130 let České farmaceutické společnosti
15. Vznik a vývoj vojenské farmacie u nás do roku 1918
16. Lékárny a lékárníci na poštovních známkách
17. Zajímavosti ze sbírky námětové filatelie a korespondence lékárníka RNDr. Jiřího Šáleného z Rokycan
18. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 1. lednu 2002
19. Další vzdělávání farmaceutů v ČR - současný stav a perspektivy
20. Vzdělávací programy IDVPZ Brno leden - prosinec 2003
21. Akronymy a zkratky klinických studií

 
Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?

Nežli se dostaneme k vysvětlení tohoto pojmu, k vysvětlení principu antihomotoxické medicíny, vrátíme se trochu do historie medicíny jako takové.
Otec dnešní medicíny, řecký lékař a filozof, Hippokrates (460-380 př.n.l.), je známý tím, že stanovil etické požadavky na jednání lékařů (dodnes po ukončení studia skládají lékaři tzv. Hippokratovu přísahu). Hippokrata je však možno označit za zakladatele celostního konceptu medicíny. Jeho věta, „Vždy je to celý člověk, který musí být léčen“, je dnes uznávána jako jeden z principů antihomotoxické medicíny. Proto také hippokratovský pojem nemoci dodnes neztratil nic ze své aktuálnosti. Pro Hippokrata byla nemoc výrazem obranného boje proti vnějším a vnitřním škodlivinám.
Ve středověku prosazoval celostní pohled na člověka (lékař nemůže pouze léčit tělo a ignorovat osobnost) Paracelsus, vlastním jménem Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493-1541). Jedna z jeho tezí byla: dávka dělá jed. Podle Paracelsa je nejvyšším úkolem lékaře stimulace samoléčicích sil člověka. Paracelsovu tezi, dávka dělá jed, převzal přibližně o 250 let později německý lékař Samuel Hahnemann. Za zakladatele homeopatie se dnes považuje Samuel Hahnemann (1755-1843). Jeho výrok podobné se má léčit podobným popisuje základní princip jím vyvinuté homeopatie. Hahnemann byl prvním lékařem, který účinnost léků a jedů testoval na sobě samém a objevil přitom nový léčebný princip. A tento princip ještě daleko přesahoval Paracelsovu tezi. Při svých pokusech na sobě samém zjistil, že jedy u zdravého člověka vyvolávají určité příznaky nemocí. Avšak malé dávky téže substance (homeopaticky upravené) nemocné zbavovaly těchto potíží. Podobně jako u očkování povzbuzují homeopaticky upravené léčivé látky tělu vlastní obranné síly a stimulují imunitní systém.
V padesátých letech minulého století (1952) vyvinul německý lékař Dr. H.H. Reckeweg na základech hippokratovského pojímání nemoci a na principech homeopatie antihomotoxickou medicínu. Vycházel z toho, že každý zdravý člověk se nachází v určité rovnováze tělesných procesů. Řada látek (ale i škodlivin) jsou tělem přijímány, prochází látkovou výměnou a jsou opět vylučovány. Tato rovnováha je narušena, když příliš mnoho škodlivin (tzv. homotoxinů) zaplaví tělo, nebo když na základě poruchy látkové výměny nemůže tělo tyto škodliviny vyloučit. Tělu vlastní obranné síly pak tyto homotoxiny již nemohou neutralizovat. Výsledkem je, že organismus signalizuje homotoxické zatížení přes narušení zdravotního stavu až po vážné onemocnění. Cílem antihomotoxické medicíny je povzbuzení vlastních reakčních procesů, obranných mechanismů a procesů vylučování. K tomuto účelu se nasazují antihomotoxické léky, které kromě účinných látek z říše rostlin, živočichů a minerálů, užívaných v homeopatii, obsahují také homeopatizované přípravky tkání a orgánů, homeopatické úpravy syntetických látek, biokatalyzátorů atd.
Reckewegova nauka mluví o šesti fázích nemocí, kde první tři jsou reverzibilní (vratné), další tři fáze jsou již příklady chronických onemocnění. Mezi třetí a čtvrtou fází existuje tzv. biologický řez. Biologický řez je pomyslnou linií, oddělující fáze nemocí, kdy ještě může dojít vlastními silami k uzdravení od fází, kde již vlastní obranné mechanismy selhaly, protože nemoc postoupila do nitra buněk. Podle koncepce antihomotoxické terapie mohou být komplexními homeopatickými prostředky ovlivněny nejen jednotlivé orgány, ale i systémy orgánů a řetězce látkové výměny. Látky obsažené v těchto lécích zasahují na různých úrovních do procesu onemocnění a mobilizují tělu vlastní obranné síly. Antihomotoxika jsou proto koncipována podle principu, pomoc k svépomoci.
Tyto vícesložkové homeopatické léky se používají indikativně - pro určitou diagnózu či příznak, na rozdíl od klasické homeopatie, kde je lék vybrán dle principu podobnosti na základě pečlivé anamnézy. Proto Dr. Reckeweg nazval antihomotoxickou medicínu mostem či spojovacím článkem mezí klasickou, současnou medicínou a homeopatií.
Antihomotoxická medicína se uplatňuje především při léčbě chronických a degenerativních onemocnění jako jsou choroby pohybového aparátu, revmatismu, chorob způsobených vlivem životního prostředí, závratí, alergických chorob a stavů spojených s nedostatečnou imunitní odpovědí. Také akutní onemocnění, jako např. choroby zimního období, se mohou velmi dobře léčit pomocí této terapie.
Autor
MUDr. Pavel Běleš