Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2002/2003:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Komunikace v lékárně
Alzheimerova nemoc
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
Cestovní průjmy
Diety - přehled
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
Influenza a prevence očkováním
Klimakterium
Poruchy příjmu potravy
Vitaminy
Vitaminy jako preventivní faktory
Denní doporučené dávky pro vitaminy
2. Antibiotika
3. Interakce antidiabetik
4. Bioterorismus
5. Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii
6. Cannabis sativa L. var. indica - zdroj terapeuticky využitelných látek
7. Slovník alternativní farmacie a medicíny
8. Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?
9. 55 let československého lékopisu
10. Český lékopis 2002
11. Z receptářů starých lékárníků
12. Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice
13. 50 let samostatných farmaceutických fakult v ČR
14. 130 let České farmaceutické společnosti
15. Vznik a vývoj vojenské farmacie u nás do roku 1918
16. Lékárny a lékárníci na poštovních známkách
17. Zajímavosti ze sbírky námětové filatelie a korespondence lékárníka RNDr. Jiřího Šáleného z Rokycan
18. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 1. lednu 2002
19. Další vzdělávání farmaceutů v ČR - současný stav a perspektivy
20. Vzdělávací programy IDVPZ Brno leden - prosinec 2003
21. Akronymy a zkratky klinických studií

 
Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Úvod
Fytoterapie konce 20. a začátku 21. století se stále více začíná orientovat na praktické využití výsledků etnofarmakologického výzkumu. V této době jsou k dispozici nejen velmi dokonalé separační metody a fyzikálně-chemické postupy, které umožňují řešení absolutní struktury obsahových látek drog, ale také biologické testy, využívající enzymových systémů, buněk a tkání, pomocí nichž získáváme obraz o perspektivě těchto látek z hlediska léčiva. Na základě těchto vědeckých metod odpadá obava, která existovala dříve - totiž skutečnost, že řada drog, používaných v různých etnických komunitách k léčbě závažných lidských onemocnění, vychází pouze z historických tradic, založených zčásti na místním náboženství a nemá tedy skutkové opodstatnění. Současná fytochemie a farmakologie dovede tyto otázky přesvědčivě zodpovědět. Do středu zájmu se tak dostává řada drog, ještě před 10-15 lety opomíjených, které jsou zdroji léčiv - chemických individuí (už používaných, nebo hodnocených klinicky), anebo - a to je častější případ - surovinou pro výrobu sumárních, standardizovaných extraktů, které nalezly uplatnění při výrobě fytoterapeutik a potravin pro zvláštní výživu (pharmafoods, medical foods, nutraceuticals).
Jednou z farmakoterapeutických skupin přírodních léčiv, která se těší dosti výrazné oblibě, jsou také adaptogeny přírodního původu. Jsou představovány sumárními standardizovanými extrakty z některých částí rostlin, nebo látkami z nich izolovanými (případně jejich parciálně-syntetickými analogy), které svým komplexním účinkem na orgány a fyziologické funkce živočišného organismu zvyšují jeho nespecifickou odolnost vůči nepříznivým vlivům vnějšího prostředí a zmírňují tak negativní projevy obecného adaptačního syndromu (stresu). Adaptogeny se začaly v široké míře uplatňovat v Evropě a Americe teprve po r. 1980, ačkoliv pojem adaptogenu je znám už od roku 1947 a byl poprvé objeven Lazarevem u látky zcela syntetické - dibazolu (2-benzimidazolu). Důvodem této prodlevy byla jistá skepse západní vědy vůči vědě sovětské. Adjektivum adaptogenní definuje kvalitu účinku - látky mají schopnost vyvolávat zvýšenou adaptaci organizmu na nepříznivé vnější podmínky; posouzení této aktivity se provádí na základě jejich vlivu na průběh obecného adaptačního syndromu (OAS). Stres je základním fyziologickým mechanismem, umožňujícím člověku přežít krizové podmínky, které se objevují při jeho komunikaci s vnějším prostředím. Adaptační reakce dává tělu možnost zvýšit jeho odolnost vůči stresogenním faktorům a do jisté míry ho přizpůsobit vnějším podmínkám. Limitujícím faktorem této adaptační schopnosti je podle SELYE tzv. adaptační energie, se kterou má organizmus možnost disponovat. Při stresu se zvětšuje kůra nadledvin, která intenzivně produkuje kortikoidy, jež mají schopnost mobilizovat vnitřní rezervy organizmu a zaměřovat je na získání energie. Mobilizuje se glykogen, jsou využívány bílkoviny a tuky. Energie uvolněná štěpením makroergních vazeb pomáhá organizmu překonat působení negativních vnějších vlivů, resp. zátěž. Pokud však tato zátěž trvá dlouho, organismus se vyčerpá a může dojít nakonec k jeho smrti. Podα-li se však adaptogen před krizovou zátěží, lze říci, že organizmus disponuje s energetickými zásobami mnohem efektivněji a vydrží delší dobu odolávat nepříznivým vnějším vlivům. Po ukončení stresu ve stadiu restituce organismu probíhají ve větší šíři a rychleji regenerační procesy pod vlivem adaptogenu.
Celkově lze říci, že adaptogenní prostředky prodlužují stadium odolnosti na úkor zkrácení poplachového stadia a stadia vyčerpání. Ekonomizují tedy energetický obrat organizmu; jejich cílem není zabránit stresové reakci, jak lze často číst a jak je nutno chápat pouze v přeneseném slova smyslu, ale ekonomizovat jej. Stresová reakce je pro zachování přežití organizmu nezbytná, kdybychom ji odstranili, pak při i sebemenší zátěži organizmus umírá.
Požadavky na adaptogen
K hlavním požadavkům na adaptogen patří: být neškodný, tj. vyvolávat minimální poruchy fyziologických funkcí organismu, jakož i snižovat nároky na tyto funkce, být nespecifický vůči xenobiotikům, zvyšovat resistenci organismu vůči vlivům faktorů životního prostředí, zvyšovat nespecifickou odolnost organismu, normalizovat některé jeho patologické stavy a snižovat prooxidační potenciál.
Požadavek snížení vlivu negativních stresových faktorů na organismus není motivován jen lepšími životními pocity , ale jejich aplikace je zdůvodněná především pragmaticky: snížit incidenci krizových faktorů na vývoj dvou nejzávažnějších onemocnění lidské populace: chorob kardiovaskulárního systému a neoplazmat, resp. jeho využití v geriatrii.
Po zkušenostech z dlouhodobého používání rostlinných adaptogenů lze konstatovat, že jejich užití představuje významný preventivní zásah do vývoje těchto alterací, protože komplexy obsahových látek drog nebo čisté látky:
a) neovlivňují nežádoucím způsobem fyziologické funkce organismu,
b) v případě současného podávání s jinými léčivy prakticky nevyvolávají nežádoucí reakce,
c) jejich toxicita je minimální a jsou přijatelné z organoleptického hlediska (pro případnou aplikaci do přípravků pro zvláštní výživu),
d) suroviny, z nichž jsou získávány, jsou běžně dostupné, je možno je používat bez zvýšených finančních nároků na produkci v širokém měřítku,
e) některé adaptogenní látky pozitivně zasahují svým účinkem do většího počtu farmakoterapeutických skupin ovlivňujících kardiovaskulární systém,
f) výběr použitých zdrojů se řídí především historickou zkušeností lidového léčitelství,
g) taxony nebo některé jejich obsahové látky jsou uplatnitelné ve více sférách, čímž se snižuje ekonomická náročnost při jejich získávání a výzkum se pohybuje v této oblasti rychleji vpřed.
Klasifikace účinných látek dle chemické struktury
Zdroje drog s adaptogenními účinky zahrnují látky různých strukturních typů1:
Triterpeny
1. Triperpeny dammaranového typu

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10