Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2000/2001:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Samoléčení
Malárie
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění
Pneumokoková systémová onemocnění a možnosti ochrany před nimi
Psoriáza
Sjögrenův syndrom
Tinea pedis, tinea unquium
Tuberkulóza
Virová hepatitida
2. Problematika kombinace protiinfekčních léčiv
3. Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
4. Veterinární farmacie
5. Přehled recepturních zkratek
6. Latina v současné farmaceutické praxi
7. Z receptářů starých lékárníků
8. Český lékopis 1997 - doplněk 2000
9. Evropský lékopis, jeho význam a perspektiva
10. České lékárenství v letech 1918 - 1928
11. Znáte práva pacientů?
12. Léčivo a lék na poštovní známce
13. Rigorózní řízení
14. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 31.7.2000
15. Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce

 
České lékárenství v letech 1918 - 1928

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
Pražskou kolektivní smlouvu pro velké ústupky v pracovní době MSP neschválilo, neboť překračovala zákonem povolených 240 hodin přesčasů ročně. [93] Bylo to pro obě strany poučení, že nelze překračovat rámec zákona, byť jen o 1 hodinu. [155] A znamenalo to povinnost přesně dodržovat 8 hod. prac. dobu bez snížení mzdy dle pokynů zákona, což velmi nevyhovovalo majitelům. [156]
V souvislosti s neuvěřitelnou situací lékáren a neuspořádanými poměry v lékárenství, nevídanými nikde ve světě, vyzvalo plzeňské grémium k zavedení povinné LPl a kolektivních smluv v celé ČSR, které byly jedinou zárukou, že by kondicinující podpořili zvýšení sazeb. Všeobecné nemocenské pojištění při stávajících pracovních sazbách by totiž zruinovalo většinu menších lékáren, hlavně venkovských. Žádat, aby zákony o LPl a o reformě stavu začaly platit současně, bylo nereálné. Kolektivní smlouvy by také neoslabily moc majitelů lékáren. Stejné prohlášení zaslalo i jičínské grémium, přesto se o nich na schůzi hlavního grémia 7.12.1926 ani nehlasovalo, neboť 120 svolaných účastníků pro podporu politiky SČL to nedovolilo. Prohlásili, že o LPl nelze vůbec uvažovat, že v Rakousku majitelé LPl dluží už 1 milión korun. To byla spíše výhoda, protože LPl byla ohleduplný věřitel, ale zaměstnance by majitel zaplatit musel. Za německé kolegy však Mr. Zintl navrhl alespoň podepsání kolektivních smluv. [174]
V souvislosti se zařazením LF do systému sazeb pro NP, došlo ke snížení zisků lékáren a prodloužení doby splatnosti faktur. Jako gesto nesouhlasu s tímto činem svolal SČL protestní schůzi 11.4.1927. Většina pozvaných oficiálních hostů i zástupců politických stran se však nedostavila a schůze se změnila v útok na MVZdTV a kondicinující, jako na původce nevyhovujících sazeb. Mr. Nečas z olomouckého grémia otevřeně vypověděl boj zaměstnancům, zatím jen v oblasti svého grémia. Pokud by se kondicinující neumoudřili, pak se mělo propuštění a snižování platů o 20 % dotknout všech lékáren ve všech českých zemích. Tím majitelé velmi snížili morální úroveň svého zasedání a násilí na sobě se snažili řešit násilím na jiných. [175]
Díky intervenci Mr. Andráška, předsedy kroměřížské župy, přímo u Mr. Nečase, starosty olomouckého grémia, nedošlo k uskutečnění hrozby 20% snížení platů a výpovědí všech kondicinujících farmaceutů k 15.5.1927. Tyto hrozby však neuskutečnil ani sám iniciátor myšlenky Mr. Nečas ve své lékárně. [176] Toto usmíření bylo velmi oceněno politickými stranami. [177]
V souvislosti se zařazením LF do stran výhod požívajících (v roce 1927), došlo k vypovězení plzeňské kolektivní smlouvy, ale platy zaměstnanců se nesnížily, naopak došlo k jejich zvýšení, aby i po odvedení vyšší daně zůstaly stejné. Toto však ihned přinesl Věstník SČL s náležitým komentářem. Grémium i nadále podporovalo vznik LPl, ale s odpovídajícími úpravami sazby. [178] Kolektivní smlouva v Plzni byla počátkem roku 1928 opět obnovena. [179]
Majitelé slibovali dobrovolnou Příplatkovou pokladnu, ale k jejich výzvě se přihlásili jen 2/3 majitelů a nabízeli možnost uzavření smlouvy o služebním poměru za každé grémium zvlášť, ačkoli před rokem dokazovali nezákonnost tohoto postupu. [180] Navíc se snažili získat na svou stranu obyvatelstvo tvrzením, že LPl by jen zatížila pacienty zvýšením cen LČ, a že kondicinující touto formou žádají zajištění jako u úřednické definitivy. Až by však byl splněn požadavek LPl, byly by na řadě další požadavky. [181]
Přesto, že zástupci Slovenska (Mr. Krno) a Podkarpatské Rusi (Mr. Václavík) kritizovali vedení SČL za neúspěchy v jednání s kondicinujícími a radili k domluvě a společnému postupu, nebyly tyto ohlasy ve Věstníku SČL vůbec publikovány. [182]
Na základě článku Mr. Kazdy V. o nutném zabezpečení kondicinujících a jejich rodin pomocí LPl nebo kolektivními smlouvami však rozvinul Věstník SČL polemiku, do jaké výše by asi kondicinující požadovali uspokojení svých nemístných požadavků. [183] Jediné východisko pro kondicinující bylo, pokud by nemohla být uskutečněna LPl, zavedení nedědičné koncese, volné usazování lékáren a regulace počtu dorostu, což byla de fakto volná farmacie, s možností zákonného zajištění pro ty, kteří se nemohli osamostatnit. [180]
Vztahy majitelů a kondicinujících byly neustále napjaté a veškerá jednání i předem dohodnuté úmluvy byly radikálním křídlem majitelů vždy zmařeny. Teprve jejich pozdější výměna vedla k zlepšení poměrů, avšak tyto události přesahují časový rámec této práce.
2.7. Nezaměstnanost a personální otázky
Nezaměstnanost v letech 1920-1922 nebyla jen přechodná jako v jiných oborech, ale byla způsobena přemírou dorostu. Mnoho magistrů proto hledalo zaměstnání v Jugoslávii, kde nacházeli velmi dobré uplatnění. [79]
Také prověřování státní příslušnosti správců a nájemců lékáren (dle výnosu MVZdTV č. 15.235-VI a i 1920 z 24.12.1920) a případné odejmutí koncese mělo omezit zaměstnávání cizích státních příslušníků na úkor domácích a snížit jejich nezaměstnanost. [80]
V roce 1920 bylo 100 nezaměstnaných magistrů z praxe, 260 bez místa na vojně, 50 jich nově promovalo na české univerzitě, k tomu ještě němečtí kolegové a studenti, takže celkový počet byl asi 500. S novými válečnými praktikanty se očekávalo do 5 let 1000 nezaměstnaných magistrů. [81] Navíc rakouské okresní správy politické rozesílaly přípisy, aby v rámci nezaměstnanosti byli propuštěni všichni magistři-cizinci a jejich počet měl být obratem hlášen. U nás však místa sháněli jen velmi těžce, neboť byla obsazena novými praktikanty. [82]
MSP na základě zákona č. 63/1918 Sb. z. a n. požadovalo, aby veškeré žádosti o místo probíhaly přes zemské úřady práce, kam uchazeči zaslali své žádosti s několika exempláři životopisu, a při získání zaměstnání to okamžitě hlásili. Ač se opomenutí trestalo 100,- Kč pokutou, často byl tento zákon porušován. [83] Přesto se volná místa hledala a nabízela především formou inzerátů.
Zajímavou statistiku nabídky a poptávky pracovních sil ve Věstníku SČL uveřejnily Lékárnické Listy (LL) v č. 11/1923. Žádáno bylo 11x aspirantů, 28x mladý, svobodný (hezký, vlídný, šikovný, spolehlivý, rutinovaný) magistr, eventuálně provizor 8x, výpomoc na 1/2 denní službu 6x, nediplomovanou sílu 3x eventuálně lékárníka 2x, magistra bez udání stavu 9x, staršího spolupracovníka 1x, společníka s kapitálem 2x. Nabízená byla 6x technická síla zběhlá ve vedení DL a 7x bývalí majitelé lékáren, kteří je výhodně prodali. [84]
Několik případů za všechny :
Nedůstojný byl například konkurs do lékárny při nemocnici sv. Anny v Brně na místo zástupce s platem laboranta (v XI. plat. třídě), ale s požadavky na vzdělání, jako by šlo o místo provizora s definitivou. [85]
"Magistra svobodného, přísně charakterního do 26-28 let stáří, německého jazyka dokonale znalého, hledám pro svou lékárnu se 700.000,- Kč ročním obratem, který by se mohl za 1 rok státi spolumajitelem, neboť podmínkou jest přiženiti se. Lhůta nastoupení po 1,2,3 měs. Nabídky pod značkou: naivní venkov. [86]"
Za rok 1925 bylo v Praze 152 změn míst kondicinujících magistrů, což znamenalo velkou labilitu zaměstnanosti. Průměrný plat se pohyboval v rozmezí 600,- až 1.000,- Kč (na venkově), 1.000,- až 1.400,- Kč (ve městě). V Plzni dle kolektivní smlouvy 2.000,- Kč a správcové velkých lékáren výjimečně až 3.000,- Kč. Průměrný plat byl 1.000,- Kč, ale byly zde velké rozdíly 600 - 1.400,- Kč. [87]
Všechna udání na zaměstnávání nekvalifikovaných sil se nikdy neprokázala, avšak v oficiálním časopisu SČL se nejednou objevil inzerát "hledám technickou sílu pro recepturu a defekturu". I to již bylo trestné. Nejen že lékárníci zaměstnávali vlastní ženy, ale už i cizí, nekvalifikovaný personál sháněli veřejně. [96]

1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11