Mor je onemocnění vyvolané Yersinií pestis, která může přežívat v půdě a vodě po dobu několika týdnů. Zdrojem infekce jsou hlodavci, přenos nákazy je možný vdechnutím (forma pneumonická) nebo poštípáním blechy (forma bubonická, dýmějový mor). Infekční dávka je méně než 100 mikroorganismů. Inkubační doba 1-6 dnů. Klinický průběh plicní formy onemocnění je perakutní, je možný interhumánní přenos, proto je nutná izolace nemocného. Prevence: mrtvá vakcína, která ale není účinná v prevenci plicní formy, v ČR není k dispozici. V současnosti probíhá v USA vývoj nové vakcíny. Léčba: ciprofloxacin, doxycyklin, streptomycin, gentamicin.

Ke zneužití moru došlo za 2. světové války Japonci, v letech 1950-1960 byly v USA a SSSR rozpracovány metody přípravy aerosolu, v r. 1995 byly ve státě Ohio rozesílány kultury Yersinia pestis poštou.

Tularémie

Tularémie je onemocnění způsobené bakterií Francisella tularensis, která je vysoce rezistentní ve vodě a půdě, rychle hyne varem a při použití chlorových dezinficiens. Zdrojem nákazy jsou hlodavci, cestou přenosu je kontakt s infikovaným zvířetem (stahování zajíců), požití kontaminované potravy nebo inhalace. Inkubační doba je 2-10 dnů, infekční dávka v aerosolu 10-50 zárodků, smrtnost u inhalační formy 30-60 %. Interhumánní přenos nebyl prokázán, není nutná izolace pacienta. Léčba: ciprofloxacin, gentamicin, streptomycin, antibiotika je možné použít i jako postexpoziční profylaxi, kdy musí být podána do 24 hod. po expozici nákaze.

Variola

Variola (pravé neštovice) je virové onemocnění vyvolané ortopoxvirem. Onemocnění bylo celosvětově eliminováno vakcinací v r. 1977. Virus je oficiálně uschován pouze ve 2 laboratořích v USA a v Rusku. V květnu 1999 World Health Assembly přijala rezoluci k definitivnímu zničení všech kmenů varioly ve všech členských zemích WHO do r. 2002, tento termín byl ale následně posunut).(6)

Vzhledem ke snadnému šíření vzduchem a nízké infekční dávce (10-100 mikroorganismů) je toto onemocnění vhodným potenciálním biologickým bojovým prostředkem. Zdrojem nákazy je člověk, přenos nákazy je možný inhalací, dotykem s infikovanou osobou nebo nepřímo s kontaminovaným materiálem. Izolace nemocných je nezbytná, karanténa trvá 19 dnů. Inkubační doba onemocnění 7-17 dnů, smrtnost 10 - 30 % a více, účinná léčba neexistuje. Profylaktická opatření: vakcinace (možná do 4 dnů po expozici nákaze).(10)), do 1 týdne po kontaktu s nemocným je možná pasivní profylaxe hyperimunním globulinem.

Virové hemoragické horečky

Virové hemoragické horečky jsou skupinou onemocnění vyvolaných různými viry: arenaviry, filoviry, flaviviry a bunyaviry. Někteří původci vyvolávají onemocnění relativně mírná, jiní onemocnění životohrožující. Onemocnění je často provázeno krvácivými příznaky. K přenosu nákazy na člověka může dojít aerosolem (výměty hlodavců - arena a bunyaviry, při porážce infikovaného dobytka - Rift Valley fever /RFV/, Kongo-krymžská hemoragická horečka /CCHF/), fekálně-orální cestou kontaminovanými potravinami a vodou (horečka Lassa), kontaktem s tělními tekutinami nemocného (Ebola, Lassa, žlutá zimnice, RVF, CCHF). Infekční dávka je nízká: 1-10 mikroorganismů. Vektory nákazy jsou u některých hemoragických horeček komáři, klíšťata a krev sající mouchy. Inkubační doba je 5-21 dnů. Léčba: ribavirin, rekonvalescentní plasma.

Biologické toxiny

Biologické toxiny jsou škodlivé látky produkované živými organismy - mikroby, zvířaty, rostlinami. Nejtoxičtějšími látkami jsou toxiny bakteriální (botulotoxin). Inter-humánně jsou nepřenosné.

Botulotoxin

Botulotoxin je produkován bakterií Clostridium botulinum. Otrava botulotoxinem se projevuje dvojitým viděním, potížemi při polykání, symetrickými sestupnými obrnami až obrnou bránice a smrtí. Smrtnost je 5-25 %, příznaky se projeví do 12-36 hod. po nákaze. Za normálních podmínek dochází k nákaze po požití kontaminované potraviny, při zneužití botulotoxinu by se jednalo nejspíše o nákazu inhalační. Prevence: vakcína dostupná v USA, léčebně se podává koňské sérum.

Na použití biologického agens musíme myslet v případě výskytu onemocnění neobvyklých v dané oblasti či ročním období, při epidemickém výskytu onemocnění jen v určitém regionu (bioterorismus se neomezuje na hranice okresu, kraje či státu). Další známkou mohou být neobvyklá onemocnění nebo úmrtí zvířat v dané oblasti, viditelný rozptyl aerosolu, zaznamenání podezřelé munice v oblasti).(1,7)

Jak postupovat při podezření na bioteroristický útok v České republice?

V České republice je problematika sledování výskytu infekčních onemocnění stanovena zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a návaznými vyhláškami (především Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 440/2000 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění). Obecně lze říci, že surveillance infekčních onemocnění probíhá tímto způsobem:

každá osoba poskytující zdravotní péči, která zjistí infekční onemocnění, podezření na takové onemocnění nebo úmrtí na ně, je povinna ohlásit toto zjištění neprodleně příslušné OHS podle místa činnosti,

současně je tato osoba povinna zajistit podle druhu a rozsahu jí poskytované zdravotní péče bezodkladné provedení prvních nezbytných opatření k zamezení šíření onemocnění, a to včetně odběru biologického materiálu a jeho vyšetření,

OHS podle závažnosti ohlášené infekce provede neprodleně epidemiologické šetření zaměřené na pátrání po zdroji infekce, cestách jejího šíření, vypátrání dalších z nákazy podezřelých osob, vymezení ohniska infekce, stanoví další potřebná protiepidemická opatření a informuje KHS a hlavního hygienika České republiky.