SOLUTIO

Latina v současné farmaceutické praxi

Substantiva řeckého původu častá v lékařství se ve skloňování liší.

Přehled koncovek klasické latiny při skloňování latinských substantiv je v tabulce č. 2.

Tabulka č. 1: Rod podstatných jmen 3. deklinace

m.	nom.	o	or, os	er, is	l	es	ex
m.	gen.	onis, inis	oris, is	ris, eris	lis	itis	icis

Tab.

f.	nom.	s	x	is, es	do, go	io
f.	gen.	bis, pis, tis, dis	cis, gis	is	inis	onis

Tab.

n.	nom.	men	ur	us	us	e	al	ar
n.	gen.	minis	oris,uris	oris, eris	uris	is	alis	aris

Tab.

Tabulka č. 2: Pádové koncovky deklinací substantiv

Zobrazit tabulku v samostatn�m okn�

Tab. 2

2.2.	Přídavné jméno - adjektivum

Přídavné jméno obvykle stojí za podstatným jménem, které určuje jeho rod, číslo a pád. Z hlediska tvarů podle rodů rozlišujeme adjektiva, která mají zvláštní tvar pro každý rod (trojvýchodná, např. acer, acris, acre - ostrý, á, é; amarus, a, um - hořký, á, é), která mají shodný tvar pro maskulinum a femininum (dvojvýchodná, např. dulcis, dulcis, dulce, sladký) a adjektiva se společným tvarem nominativu pro všechny tři rody (jednovýchodná, např. simplex, simplex, simplex, jednoduchý, prostý).

Adjektiva se skloňují buď podle 1. a 2. deklinace a mají tedy v nominativu koncovky -us (-er), -a, -um (pádové koncovky se ve všech pádech shodují s koncovkami substantiv) nebo podle 3. deklinace.

Jednovýchodná adjektiva 3. deklinace mají v nominativu různé koncovky (např. -x, -ex, -ix, -es) a je třeba znát i genitiv (např. simplex, simplicis). Dvojvýchodná adjektiva jsou zakončena na -is (m., f.) a -e (n.) v nominativu a v genitivu mají koncovku -is všechny tři rody. Podobně je to s koncovkou genitivu (-is) u trojvýchodných adjektiv, zakončených v nominativu na -er (m.), -is (f.) a -e (n.).

Všechna adjektiva 3. deklinace se však liší od substantiv koncovkou ablativu v singuláru (-i) a genitivu plurálu (-ium). Neutra pak mají v nominativu, akusativu a vokativu plurálu koncovku -ia. Vedle sebe se samozřejmě setkávají i substantiva a adjektiva náležející do různých tříd, např. adeps suillus (vepřové sádlo; suillus, a, um).

Přídavná jména lze stupňovat. Nejobvyklejší je pravidelné stupňování, při němž se po odtržení koncovky 2. pádu positivu (-i nebo -is) přidá u komparativu koncovka -ior (m., f.) nebo -ius (n.), například brevis (krátký) - brevior, brevius (kratší). II. stupeň se skloňuje jako substantivum 3. deklinace. Superlativ má při pravidelném stupňování nejčastěji koncovku -issimus, a, um (brevissimus, a, um, nejkratší), někdy podle zakončení adjektiva -rimus (adjektiva s koncovkou -er) nebo -limus (adjektiva zakončená na -lis). Skloňuje se jako adjektiva 1. a 2. deklinace. Příkladem nepravidelného stupňování je bonus, a, um (dobrý) - melior, melior, melius (lepší) - optimus, a, um (nejlepší).

2.3.	Jmenné tvary slovesné

Z hlediska tvarů je sloveso identifikováno 1. osobou přítomného času, infinitivem, perfektem a supinem, např. dispergo, ere, si, sum, rozptylovat. (Supinum, tvar nejčastěji zakončený na -tum nebo -sum, bývá spojeno se slovesy pohybu a naznačuje účel pohybu. Překládá se infinitivem.) Z názvoslovného hlediska jsou důležité některé jmenné tvary slovesné - participium přítomného času, participium perfekta a někdy gerundivum.

Participium přítomného času odpovídá tvarem jednovýchodnému adjektivu 3. deklinace. Podle zakončení prézentního kmene má koncovky :

u sloves I. a II. konjugace : nom. -ns, gen. -ntis, abl. -nte (ve významu adjektiva -nti), například conservo, are (uchovat, uchránit) - conservans (Aqua conservans ČsL 4, konzervační voda);

u sloves III. a IV. konjugace : nom. -ens, gen. -entis, abl. -ente (ve významu adjektiva -enti), například solvo, ere (rozpustit) - solvens (Ether solvens ČL 97, ether).

Vyjadřuje děj probíhající, neukončený a překládá se přídavným jménem slovesným, přítomným přechodníkem, celou větou nebo volněji podle souvislosti.

Participium perfekta má koncovky -us, -a, -um, které se připojují k supinovému kmeni (po odtržení koncovky -um od supina). Skloňuje se jako adjektivum skloňované podle 1. a 2. deklinace. Příklady: diluo, ere, ui, utum (rozředit) - dilutus, a, um (zředěný); solvo, ere, solvi, solutum (rozpustit) - solutus, a, um (rozpuštěný). Překládá se minulým přechodníkem trpným, přídavným jménem, slovesným substantivem nebo celou větou.

Gerundivum, slovesné adjektivum, se tvoří od sloves připojením přípony -ndus, -nda, -ndum (I. a II. konjugace) nebo -endus, -enda, -endum (III. a IV. konjugace) k prezentnímu kmeni slovesa. Vyjadřuje trpný děj očekávaný nebo nutný. Ve farmacii se někdy použije samostatně, bez substantiva, např. (praeparata) inhalanda, přípravky určené k inhalaci.