Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2000/2001:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Samoléčení
Malárie
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění
Pneumokoková systémová onemocnění a možnosti ochrany před nimi
Psoriáza
Sjögrenův syndrom
Tinea pedis, tinea unquium
Tuberkulóza
Virová hepatitida
2. Problematika kombinace protiinfekčních léčiv
3. Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
4. Veterinární farmacie
5. Přehled recepturních zkratek
6. Latina v současné farmaceutické praxi
7. Z receptářů starých lékárníků
8. Český lékopis 1997 - doplněk 2000
9. Evropský lékopis, jeho význam a perspektiva
10. České lékárenství v letech 1918 - 1928
11. Znáte práva pacientů?
12. Léčivo a lék na poštovní známce
13. Rigorózní řízení
14. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 31.7.2000
15. Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce

 
Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie

1
2
3
4
5
6
7
Závažný problém představuje chronická bronchitida, ústící často do obstrukce dýchacích cest a respiračního selhání. Rozsáhlé zkušenosti se SET získal především Grimminger. Doporučuje podávat enzymy zvláště u hnisavých bronchitid, peribronchitid, bronchiolitid a bronchiektázií. Vhodným terapeutickým postupem je také instilace enzymů do pleurální dutiny při serofibrinózních a hnisavých pleuritidách. Pozitivní zkušenosti s Wobenzymem získala Vokálová (1998) u 200 dětí s opakovanými bronchitidami, angínami a laryngitidami. Většina z nich měla poškozen imunitní systém. Při enzymoterapii pozorovala zřejmý pokles četnosti recidiv infekcí a sníženou spotřebu antibiotik. Cenné je, že u přibližně 40 % dětí s alergickými projevy (astmoidní bronchitidou, laryngospazmem, atopickým ekzémem) byla enzymoterapie nejen výborně snášena, ale zlepšila i klinický obraz (laryngospazmy zcela vymizely), a některé laboratorní ukazatele (normalizace T lymfocytů, pokles hladin IgE v krvi).
Stomatologie
Ve stomatologii jsou proteolytické enzymy využívány od 60. let 20. století. Příkladem účinnosti kombinovaného enzymového preparátu Wobenzymu je randomizovaná dvojitě slepá placebem kontrolovaná studie Vinzenze (1988). Léčba 80 pacientů s dentitio difficilis byla zahajována 2 dny před operačním výkonem a trvala do 7. dne po výkonu. V 88,9 % byla úspěšná: od 1. dne snížila všechny průvodní komplikace - zduření, hematomy, otoky přestupující na jazyk a horní dýchací cesty, signifikantně lepší byly i objektivní ukazatele: rozestup hran řezáků, tloušťka mukoperiostálního laloku, odchylky od střední linie, polykací potíže, zvětšení a bolestivost spádových uzlin, konečný výsledek operace. Laboratorní výsledky svědčily pro rychlejší ústup systémové zánětlivé odezvy (pokles CRP, α1-antitrypsinu, haptoglobinu, sedimentace erytrocytů). SET má ve stomatologii i další indikace, především parodontitidu a aftózní stomatitidu.
SET u zánětů žil
Téměř polovina dospělých jedinců má v menší či větší míře postižen žilní systém především dolních končetin) a každý desátý trpí některým z žilních onemocnění. Nejčastějšími jsou křečové žíly a chronická žilní nedostatečnost, které často vedou k trofickým změnám a bércovým vředům, obávané jsou hluboké trombózy a tromboflebitidy (hrozící trvale embolií).
O příznivých zkušenostech s léčbou více než 400 nemocných s povrchovými i hlubokými flebitidami Wobenzymem v čípcích referoval M. Wolf už na začátku 60. let. Velmi dobré a dobré výsledky pozoroval v 87 %. Stejnou úspěšnost u 73 tromboflebitid potvrdil v r. 1967 Valls-Serra - enzymové preparáty předčily antikoagulancia i venotonika. Více než 90% úspěšnost prokázala i terénní studie Maehdera (1978) u 216 nemocných s trombózami a flebitidami. Objektivnost pozorovaných účinků potvrdil Denck (1987) flebograficky. V roce 1986 uzavřel Morl dvojitě slepou placebem kontrolovanou studii u 40 nemocných s potrombotickým syndromem dolních končetin delšího trvání. Po čtyřtýdenní léčbě se ve skupině léčené Wobenzymem výrazně zlepšily subjektivní potíže (bolest, křeče, "těžké nohy", únavnost při chůzi) i objektivní ukazatele (kožní změny, otoky, bércové vředy). Lepší efekt enzymů než placeba prokázaly i pletyzmografie, měření žilního tlaku, fotoreflexní reografie a laboratorní testy. Zlepšila se i průchodnost kapilární sítě.
Velkou účinnost a výbornou snášenlivost enzymoterapie doložil Klüken (1991). Ve Wobenzymu oceňuje i jeho složku rutin, působící příznivě na reologické vlastnosti krve a cévních stěn a projevující preventivní protiedémové působení. Za velmi pozitivní pokládá, že enzymoterapií lze příznivě ovlivnit i pokročilá stádia žilních onemocnění, kdy většina léčebných postupů selhává. Např. Klein (1989) sledoval skupinu 100 starších (až 96 let) nemocných. Už za dva týdny léčby ustoupily otoky dolních končetin o více než 50 %, snížily se potíže a zlepšila se pohyblivost. Protože dosavadní léčba žilní nedostatečnosti a jejích komplikací není plně uspokojivá a často má nežádoucí účinky, doporučuje Vogler (1989) SET ve všech rezistentních případech. Cenná je i Koškinova multicentrická znáhodněná dvojitě slepá studie podle GCP (1994). U 119 nemocných s tromboflebitidou a varikoflebitidou srovnal působení Wobenzymu (3x 10 dražé 15 dní) a placeba. Vyšetření bylo prováděno v den 1,4,7,10,13 a 16. V enzymové skupině se rozsah zánětu v postižené véně zmenšil o 43 % (v placebové skupině o 17 %), signifikantně lepší bylo celkové skóre (bolest, zatvrdnutí, zduření a plnění žíly krví). Po enzymoterapii se úplně vyléčilo 30 %, po placebu 10 % nemocných. K novějším patří Baumüllerova studie z r. 1997. Phlogenzym v dávce 6 tablet denně podával 50 nemocným s akutní tromboflebitidou po dobu 14 dnů, 50 nemocných dostávalo placebo. Phlogenzym se projevil jako významně účinnější jak podle hlavního kritéria - klidové bolesti, tak podle bolesti na tlak, hyperémie kůže, pocitu tíhy, napětí a snížení potřeby analgetik. V témž roce uzavřela Fischerová studii u 225 nemocných, kteří dostávali dva týdny buď Phlogenzym nebo placebo. Lepší výsledky přineslo podávání Phlogenzymu. Obavy, že enzymoterapie prováděná spolu s antikoagulancii může svým fibrinolytickým účinkem ohrozit pacienty krvácením, vyvrátila studie Džupiny a Džupinové (1998). V ní podávali 46 pacientům s potrombotickým syndromem rezistentním na běžnou léčbu rok Wobenzym v obvyklých dávkách spolu s antikoagulancii a venotoniky. Pozorovali dobré léčebné výsledky bez krvácivých komplikací, ve 20 případech mohli zcela vysadit antikoagulační léčbu.
SET u zánětů tepen
Mnozí autoři soudí, že vhodnou indikací pro enzymoterapii jsou i onemocnění tepen. První soubor 78 pacientů zhodnotil Valls-Serra (1967). Nejlepší výsledky zaznamenal u nodózních vaskulitid a arteriálních trombóz. Rokitansky (1991) získal zkušenosti s enzymoterapií Wobenzymem (kombinovanou s ozónoterapií) u 445 pacientů s obliterující arteriosklerózou dolních končetin. Nejlepší výsledky pozoroval u 161 jedinců s postižením IIa. a IIb. stádia. V 79 % potíže vymizely, u 12,4 % zùstaly jen klaudikace. Ke zlepšení došlo i u 112 nemocných ve III. stádiu, u nich, dominovaly denní i noční bolesti a hrozila amputace. Vedle omezení bolestí bylo možno odsunout či limitovat chirurgické zákroky. Ve IV. stádiu - ač použita jako ultimum refugium - vedla SET u 54 z 93 pacientů k omezení následků ischémie, rozsahu gangrény, fibrotizace a zánětlivých komplikací, k zahojení trofických lézí a v konečném výsledku k omezení rozsahu operačních zákroků.
V roce 1991 provedl Rahn dvojitě slepou, placebem kontrolovanou studii s pacienty, kterým byl proveden rekonstrukční chirurgický výkon na arteriích dolních končetin. Všichni pacienti zařazení do studie měli buď arteriální uzávěr, nebo obliterující arteriitidu ve stádiu IIb. a, IV., takže bylo nezbytné řešit zásobování postižené končetiny by-passem. Pacienti užívali Wobenzym tři dny před operací a pak po celou dobu hospitalizace (nejdéle 14 dní). Hlavním kritériem byl stanoven objem postižené končetiny na 3 definovaných místech, velikost edému a celkové skóre bolesti. Ostatní klinické ukazatele (např. lokální teplota nebo hojení rány) a doba pobytu v nemocnici sloužily jako vedlejší kritéria. Jak podle hlavních, tak podle vedlejších kritérií dopadla lépe skupina s Wobenzymem, rozdíl byl statisticky významný. Tato studie navíc demonstruje bezpečnost předoperačního nasazení Wobenzymu nepřítomností krvácivých komplikací. Pozitivní efekt enzymoterapie potvrdil u obliterující arteriosklerózy dolních končetin Koškin v roce 1996. U 9 z 11 sledovaných pacientů zjistil zlepšení už po 2-8 týdnech: zdvojnásobila se (z 220 na 450 m) vzdálenost chůze bez klaudikace. Vzhledem k výše uvedeným informacím se objevila myšlenka využít SET u diabetické angiopatie. První zkušenosti získal v roce 1996 Heinz. Léčil Wobenzymem 303 pacienty s tromboflebitidami, potrombotickým syndromem a bércovými vředy. Do celkového počtu zahrnul i skupinu 22 diabetiků. Zatímco ve skupině nemocných bez diabetu převažovaly tromboflebitidy (76 %) a vředy byly přítomny jen ve 3 %, diabetici trpěli tromboflebitidou jen ve 45,5 %, ale stejně časté byly bércové vředy. Autor se domnívá, že na zvýšeném výskytu vředù se podílela diabetická angiopatie. V průběhu šestitýdenní enzymoterapie se projevila u nediabetiků i diabetiků shodná velmi dobrá účinnost, především se zmírnily otoky dolních končetin. Obě skupiny projevily i velmi dobrou toleranci: vedlejší účinky enzymoterapie byly řídké a nezávažné. Galibin (1998) podával Wobenzym 10 pacientům ve věku 22-58 let, trpícím IDDM po dobu 4-23 let. U všech byly vyjádřeny na dolních končetinách projevy diabetické angiopatie, jež byla verifikována reovazografickým vyšetřením. Pacienti dostávali v prvním týdnu 3x denně 7 tbl. Wobenzymu, v 2. týdnu 3x5 tbl. a ve 3. a 4. týdnu 3x3 tbl. denně. Po ukončení bylo zlepšení zaznamenáno u 8 z 10 sledovaných pacientů. U 4 pacientů se významně zmenšily nebo zcela vymizely otoky bérců. V pokročilých stavech byly omezeny následky ischémie, rozsah gangrény, fibrotizace a zánětlivé komplikace.
SET u urologických zánětů a infekcí
Až deset procent našich občanů (žen i mužů) trpí infekcemi a záněty močových cest. Nejčastější je cystitida, nejzávažnější však pyelitida, ohrožující i ledvinu. U jednou postižených se onemocnění obvykle opakovaně vrací a ani intenzivní léčba často nedokáže zabránit postupnému zhoršování. Barsom a spol. (1983) analyzovali možnost využít kombinace enzymů v komplexní terapii infekcí močových cest. V první fázi provedli u osmi nemocných týdenní pilotní randomizovanou dvojitě slepou studii, v níž přidávali k protimikrobním lékům Wobenzym nebo placebo. Vzhledem k evidentnímu nulovému efektu placeba podávali z etických důvodů dále vedle antibiotik vždy enzymy. U 28 nemocných s cystitidou a 28 nemocných s cystopyelitidou kombinovali antibiotika a chemoterapeutika zvolená podle citlivosti vyvolávajících mikroorganismů s podáváním Wobenzymu, který zvyšoval ve všech případech jejich sérové koncentrace. Čtyři týdny po zahájení léčby byla ve srovnání s hodnotami před jejím zahájením zlepšena sedimentace erytrocytů (z 13/30 na 8/18), koncentrace kreatininu se snížily, v 80 % případů vymizela bakteriurie. Většinou vymizely i problémy při močení a defekaci. V roce 1993 byla Schlütterem uzavřena randomizovaná dvojslepá klinická studie, hodnotící účinnost a snášenlivost Phlogenzymu ve srovnání s placebem u nemocných s infekcemi močových cest. Do studie bylo zahrnuto 40 pacientů. Všichni byli týden léčeni kombinací trimethoprimu a sulfamethoxazolu, a pak rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina 20 nemocných dostávala tři týdny Phlogenzym a druhá skupina 20 nemocných po stejnou dobu placebo. Po uplynutí 3, 7, 14 a 21 dnů zkušební léčby bylo u všech nemocných určeno souhrnné skóre onemocnění (vycházející ze 6 základních kritérií - polakisurie, nykturie, dyzurie, imperativního nucení na močení, bolesti při močení, suprapubické bolesti), močový nález, sedimentace erytrocytů a hodnoty krevních leukocytů. Souhrnné skóre nemocných léčených Phlogenzymem bylo ve všech obdobích signifikantně (p < 0,0001) lepší než skóre nemocných, kteří dostávali placebo, rychleji se u nich upravoval močový nález, rychleji klesala sedimentace a rychleji se normalizoval počet leukocytů. Ve skupině Phlogenzymu byli už 14. den všichni nemocní plně vyléčeni, zatímco ve skupině placeba přetrvávala u některých infekce ještě 21. den. Globální hodnocení terapeutické účinnosti Phlogenzymu a placeba lékařem vyznělo jednoznačně ve prospěch Phlogenzymu (p< 0,0001), stejný názor vyjádřili i nemocní (p = 0,0002). Snášenlivost léčby Phlogenzymem byla podle lékaře i nemocných výborná, neprojevily se žádné vedlejší nežádoucí účinky. Cenné jsou i výsledky multicentrické randomizované dvojslepé placebem kontrolované klinické studie podle GCP u nemocných s akutní hemoragickou cystitidou, které zveřejnil v roce 1997 Sökeland. Všech 116 nemocných zařazených do studie bylo léčeno antibiotiky. 58 pacientů bylo navíc léčeno Phlogenzymem, 58 dostávalo navíc placebo. Po 14 dnech byl stav onemocnění podle klinických i laboratorních nálezů v enzymové skupině signifikantně lepší než ve skupině placeba. Nežádoucí vedlejší příznaky se v enzymové skupině vyskytly u 4 nemocných (6,9 %), ve skupině placeba u 14 nemocných (15,5 %).
Chronická pyelonefritida
Chronická pyelonefritida je velmi rozšířené onemocnění, které často recidivuje. Jeho průběh je někdy plíživý, ale většinou nezadržitelně progreduje a nezřídka vede k závažnému poškození ledvin. I přesně diagnostikované případy jsou rezistentní na léčbu - plné remise a úplná uzdravení jsou spíše výjimkou. Na začátku chorobného zánětlivého procesu stojí ve všech případech uroinfekce, rozvoj ovšem umožňují poruchy urodynamiky, narušení mikrocirkulace v ledvinách, změny lipidového složení buněčných membrán (vyvolané selháváním antioxidačních systémů), hlavně však poruchy imunitního systému. Při pátrání po preventivních a léčebných prostředcích upravujících antimikrobní odolnost a omezujících spoluvyvolávající faktory se Šved a Martynjuk (1997) rozhodli prověřit SET. Do studie zahrnuli 66 nemocných (43 žen a 23 mužů) ve věku 18 - 60 let s akutní pyelonefritidou. První skupina 36 nemocných byla léčena antibiotiky, chemoterapeutiky a spazmolytiky, druhá skupina (30 nemocných) dostávala vedle stejné léčby navíc Wobenzym (28 dnů 3x4 dražé denně). Ve třetí skupině bylo 30 zcela zdravých lidí. V klinickém obrazu dominovala před zahájením léčby u všech nemocných únavnost, slabost, bolesti v bedrech a dyzurie. V moči byla ve 100 % zjištěna leukocyturie a v 85 % bakteriurie. Nápadné byly změny imunologických parametrů: snížení T lymfocytů (zvláště CD8+) a jejich nižší blastogenní odpovídavost na PHA, zvýšení B lymfocytů a koncentrací imunitních komplexů. Nejnápadnějším projevem hyperkoagulace bylo zvýšení fibrinogenu a pokles fibrinolytické aktivity. Výrazně potlačené antioxidační mechanismy byly provázeny vzestupem peroxidace lipidů. Už za pět dnů léčby byly ve skupině s Wobenzymem léčebné výsledky lepší než ve skupině bez Wobenzymu. 12. dne vymizela slabost u 80 % nemocných s enzymoterapií proti 27 % nemocných bez ní, bolesti u 80 % (proti 20 %). K plné normalizaci močového nálezu došlo v 93 % (proti 73 %). Autoři soudí, že příznivý vliv enzymoterapie spočíval nejen v zesílení účinnosti protimikrobní léčby, ale i v úpravě imunologických ukazatelů: zvýšily se počty CD8+ T lymfocytů a jejich odpovídavost na mitogeny, poklesly počty B lymfocytů, snížily se koncentrace imunitních komplexů. Užitečné bylo i zjištěné snížení peroxidace lipidů a úprava fibrinolytické aktivity. Enzymoterapie zvyšuje navíc nejen účinnost ostatní léčby, ale po vyléčení významně snižuje faktory predisponující k recidivám onemocnění. SET hodnotí příznivě u nefrolitiázy komplikované pyelonefritidou Borisov (1998). Phlogenzym podával navíc k antibiotické, protizánětlivé a operativní léčbě 20 nemocným. Proti kontrolní skupině 30 pacientů, kteří enzymy nedostávali, zjistil v enzymové skupině proti kontrolní skupině nekomplikovaný průběh operací, rychlejší anatomické i funkční zprůchodnění močového traktu a mnohem nižší výskyt relapsů litiázy v následném roce. Za důležitou pokládá autor úpravu imunologických ukazatelů, jež byly před léčbou u všech nemocných porušeny: v enzymové skupině došlo k vzestupu počtu T lymfocytů, normalizaci imunoregulačního indexu CD4/CD8, snížení koncentrací CIK a normalizaci baktericidní nitrobuněčné aktivity neutrofilních leukocytů.
SET u zánětů a infekcí v pohlavním systému mužů
V andrologické praxi se SET prosadila především při léčbě akutních a chronických prostatitid. Začátek onemocnění je - v závislosti na noxe a infekčním původci - bouřlivý nebo pozvolný, ascendentní infekce probíhají obvykle mírněji než hematogenní; nezřídka jsou postiženy i další oblasti pohlavního systému. Přes intenzivní léčbu chemoterapeutiky a antibiotiky a další celkovou a místní léčbu přechází onemocnění často do recidivující nebo chronické formy; k tomu predisponují struktury či záněty močových cest a gastrointestinálního traktu. Většinou se prokáže bakteriální infekce, v mnoha případech se infekční zárodky nepodaří prokázat a onemocnění je označeno jako abakteriální.
Účinnost enzymoterapie u abakteriální prostatitidy prověřovala především Rugendorffova skupina: Prospektivní studii s monoterapií Wobenzymem (3x5 dražé denně) zahájili u 60 nemocných. V roce 1986 mohli hodnotit 55 mužů, z nichž vyloučili 6 refrakterních se závažnými komplikujícími faktory. Z nemocných bez komplikujících faktorů došlo v průběhu čtyřtýdenní léčby Wobenzymem u 45 % k vyléčení a u 29 % k signifikantnímu zlepšení (zmírnění bolestí v tříslech vyzařujících do varlat, zlepšení sexuální funkce, nálezů rtg. a per rectum, pokles leukocyturie a leukocytospermie, usnadnění průtoku moči). U 10 % došlo k nesignifikantnímu zlepšení a u 16 % pacientů nebylo onemocnění léčbou ovlivněno. V randomizované dvojitě slepé studii Barsoma a spol. (1982) u 44 pacientů s bakteriální prostatitidou byla léčba antibiotiky doplněna buď Wobenzymem nebo placebem. Wobenzym projevil zřetelně vyšší účinnost než placebo. U 11 nemocných z obou skupin léčených 9 různými antibiotiky a chemoterapeutiky byly určeny koncentrace antibiotik v krvi. Ty byly při enzymoterapii vyšší než po placebu (v případě doxycyklinu o 40 %) a vystupňovala se i jejich léčebná účinnost. V roce 1997 předložil Schlütter závěrečnou zprávu o výsledcích randomizované dvojitě slepé placebem kontrolované studie podle GCP, v níž byla testována účinnost a snášenlivost Phlogenzymu u nemocných s abakteriální i bakteriální prostatitidou. Do studie bylo zahrnuto 80 nemocných, nemocní bakteriální formou dostávali po 5 dnů sulfonamidy. Polovina (40 pacientů) byla poté léčena dva týdny denně 6 tabletami enzymového preparátu, druhá polovina dostávala dva týdny stejný počet tablet placeba. Nemocní byli podrobně klinicky i laboratorně vyšetřeni před léčbou a po ní. Hodnoceny byly m.j. bolesti (perineální, lumbální, inguinální, skrotální, při mikci a defekaci), teplota, vlastnosti moči a krve. Vedle názoru lékaře na účinnost a toleranci enzymové léčby byl hodnocen i názor pacientů. Ke srovnání enzymového preparátu a placeba byly použity moderní statistické metody. Celkové hodnocení vyznělo příznivě ve prospěch enzymoterapie. Při srovnání všech pacientů byl rozdíl mezi účinností enzymoterapie a placeba signifikantní na hladině 0,01 %, u pacientů s bakteriální prostatitidou na hladině 1 % a u pacientů s abakteriální prostatitidou na hladině 0,01 %. I tolerance enzymů byla lepší než tolerance placeba, třebaže v enzymové skupině se vyskytlo více nežádoucích příznaků (25) než v kontrolní skupině (15). Všechny vedlejší účinky enzymoterapie byly totiž nezávažné. Autoři uzavřeli, že enzymový preparát Phlogenzym je účinným a výborně snášeným lékem abakteriální i bakteriální prostatitidy.
Velmi příznivé zkušenosti se SET získali i naši lékaři. Rovný (1997) analyzoval se svými spolupracovníky účinnost enzymové léčby u 90 nemocných, z toho 36 s prostatouretritidou (u 8 akutní bakteriální, u 12 chronickou bakteriální, u 16 abakteriální). Podávání enzymů u chronických prostatitid bylo zahajováno 5 dnů před cílenou léčbou antibiotiky či chemoterapeutiky, a trvalo 6 týdnů (Wobenzym: 26 pacientů, v dávce 3x5 dražé; Phlogenzym: 10 pacientů v dávce 3x2 tablety). Na konci léčby bylo plně vyléčeno 41,6 % a subjektivně vyléčeno dalších 19,4 %. To podle autorů podstatně převyšuje léčebné výsledky dosažené bez použití enzymů. Navíc je cenné, že akutní prostatouretritidy léčené enzymy přecházejí řidčeji do recidivujících forem. Úspěch s enzymoterapií pozorovali u nemocných s prostatovezikulitidou Drábek a u nemocných s abakteriální prostatitidou Moravec.
SET u gynekologických zánětů a infekcí
Adnexitidy patří k závažným a obávaným onemocněním. Postihují ženy především v reprodukčním věku a počty postižených se v posledních desetiletích trvale zvyšují. Diagnózu usnadňuje místní spontánní i pohmatová bolestivost a zánětlivý "tumor". Většinou bývá přítomen fluor, leukocytóza a zvýšená sedimentace; diferenciálně diagnosticky se uplatňují sonografie, laparoskopie a podrobné mikrobiologické vyšetření. V akutním stádiu se osvědčují cílená antibiotika a chemoterapeutika; zánět se tlumí nesteroidními antirevmatiky. V řadě případů však není léčba akutní ataky onemocnění plně úspěšná a chorobný proces se opakuje či postupně přechází do chronické formy s nežádoucími následky: časté salpingitidy vedou k srůstům a k zjizvení, s následným tubálním blokem a poškozením ovarií. I u chronických adnexitid jsou časté bolesti, fluor a poruchy cyklu; nezřídka - zvláště při oboustranném postižení adnex - je žena sterilní.

1
2
3
4
5
6
7