|
Antibiotika
|
Kyselina klavulanová, sulbaktam, tazobaktam |
|
Jsou inhibitory beta-laktamáz. Pokud jsou použity samostatně, mají zanedbatelný antimikrobiální efekt. Při současném podání však potencují účinek penicilinů. Výsledné antibiotické spektrum je pak determinováno přidruženým antibiotikem. K dispozici jsou následující kombinace: kyselina klavulanová s ampicilinem, amoxicilinem nebo tikarcilinem, sulbaktam s ampicilinem a tazobaktam s piperacilinem. |
|
Nežádoucí účinky penicilinů |
|
Všechny peniciliny alergizují a navzájem vykazují zkříženou alergii. Senzibilizaci může vyvolat jakýkoliv zdroj penicilinových antibiotik (potraviny, kosmetické přípravky) s velmi nízkým obsahem účinné látky, např. mléko krav léčených pro mastitidu. Senzibilizace je přímo úměrná době léčby a celkové podané dávce. Alergeny jsou patrně degradační produkty penicilinů - zejména kyselina penicilová (vzniká po rozštěpení betalaktamového kruhu) a produkty alkalické hydrolýzy - vázané na bílkoviny hostitele. Přecitlivělost na penicilin se vyskytuje v anamnéze nejméně 5 - 8 % lidí. |
|
Peniciliny mohou vyvolat alergické reakce všech typů, tj. I - IV, proto jsou klinické projevy alergických reakcí rozmanité. Mohou probíhat jako anafylaktický šok (0,05 %), astmatický záchvat, sérová nemoc, intersticiální nefritida, hemolytická anémie, kožní vyrážky aj. Objeví se bezprostředně po podání nebo za 7 - 12 dní po prvním podání. Jejich závažnost je vyšší při parenterálním podáním. Při podezření na alergii je třeba se vyvarovat depotních forem. |
|
Peniciliny mají excitační vliv na neurony v CNS vedoucí ke křečím kosterního svalstva. Tohoto známého účinku se využívá v preklinických pokusech k testování účinku antiepileptik na modelových křečích vyvolaných u malých laboratorních zvířat po intracerebrálním podání penicilinů. Vliv penicilinu na CNS brání podat intrathekálně více než 20000 IU/den. Peniciliny neprocházejí přes hematoencefalickou bariéru, při zánětu mening se však prostupnost této bariéry zvyšuje. Proto se známky dráždění CNS mohou projevit po i systémovém podání penicilinů, zejména po aplikaci megadávek a při zánětu mening. Vlivem vysokého obsahu doprovodných kationtů (Na+ a K+) se mohou projevit jejich nežádoucí účinky, a to zejména při současné poruše ledvinných funkcí. |
|
Vyskytuje se v souvislosti s použitím prokain penicilinu. Po intramuskulárním podání léku se může objevit pocit dušnosti, halucinace až bezvědomí a stenokardie. Typický je strach ze smrti, který může paradoxně přetrvávat i řadu měsíců. Za příčinu se pokládá arteficiální intravenózní podání depotní lékové formy s následnou mnohočetnou mikroembolizací. |
|
Je vzácný a má podobné příčiny jako předchozí. Důvodem je pravděpodobně proniknutí suspenze intraarteriálně. Klinicky se projeví podle lokalizace postiženého řečiště (nejčastěji hypoxie dolních končetin). Symptomy obvykle vymizí během 15 - 30 min. Oba syndromy nejsou kontraindikací pro opakované podání prokain penicilinu. |
|
Nauzea, zvracení, bolesti v nadbřišku, průjem, u žen kolpitida - mohou provázet léčbu širokospektrými peniciliny. Vyplývají z potlačení saprofytické flóry a ze superinfekce (často kvasinkami, ale i stafylokoky, pseudomonádami aj.). |
|
Jsou deriváty 7-aminocefalosporanové kyseliny (Obr. 4). Základem je beta-laktamové jádro s navázaným dihydrothiazinovým kruhem. Vazbou vhodných skupin v poloze R1 a R2 lze docílit takového prostorového uspořádání molekul, které zamezí přístupu beta-laktamáz k laktamovému jádru. Tím se značně rozšiřuje antimikrobiální spektrum v porovnání s peniciliny. Žádný z cefalosporinů však nepůsobí na enterokoky, listerie a na stafylokoky rezistentní vůči meticilinu. |
|
Společná základní struktura jim propůjčuje některé shodné vlastnosti: jsou hydrofilní, relativně stabilní proti změnám pH a teploty. Po perorálním podání mají variabilní biologickou dostupnost. Perorální přípravky se více uplatňují až v poslední době. Některé z nich jsou prodrugs (předléky) , např. cefuroxim axetil, cefpodoxim proxetil, tzn. aktivní látka je z nich uvolňována až hydrolýzou v játrech. Do tkání s výjimkou CNS pronikají dobře. Naopak mimořádným průnikem hematoencefalickou bariérou vynikají cefalosporiny 3. generace, které jsou léky volby v terapii meningitid a encefalitid. S výjimkou ceftriaxonu a cefoperazonu se cefalosporiny vylučují hlavně ledvinami v nezměněné formě, a to glomerulární filtrací a tubulární sekrecí. Současné podání látek snižujících tubulární sekreci (probenecid) může vést ke kumulaci a toxickým projevům. Biologický poločas se pohybuje u většiny z nich v rozmezí 50 - 70 minut. Pouze u některých cefalosporinů III. generace je prodloužen na 2 hodiny (ceftazidim, cefoperazon) až 8 hodin (ceftriaxon). Podle farmakologických vlastností (spektrum účinku, schopnost penetrovat do buněk, stabilita vůči beta-laktamázám, průnik do likvoru), se dělí do 4 generací. S určitým zobecněním lze říci, že cefalosporiny 1. generace působí hlavně proti grampozitivním mikroorganizmům, u vyšších generací se spektrum postupně rozšiřuje na gramnegativní bakterie. |
|
Cefalosporiny 1. generace |
|
Působí hlavně na grampozitivní koky (s výjimkou meticilin-rezistentních kmenů), dále na gramnegativní tyčinky (Klebsiella pneumoniae, E. coli, některé kmeny Proteus mirabilis) a anaerobní koky (peptostreptokoky). Primárně rezistentní jsou naopak indol-pozitivní kmeny protea, pseudomonád, enterokoků a většinu anaerobních tyčinek. Antibiotika z této skupiny nepronikají do CNS. |
|
Cefalosporiny 1. generace |
Perorln formy | Cefalexin, cefadroxil, cefaklor | Parenterln formy | Cefazolin, cefalotin, cefapirin | Tab. 4
|