|
Antibiotika
|
Projeví se klinicky přetrváváním teplot, bolestí, zánětlivými projevy nebo zcela novou symptomatologií. |
|
Nejčastější příčiny selhání jsou: |
1.
|
Původce infekce není na antibiotikum dostatečně citlivý, tj. lék nebyl správně vybrán, výsledky kultivace in vitro byly falešně pozitivní nebo existují rozdíly mezi in vitro a in vivo účinkem antibiotika. |
2.
|
Nedostatečné hladiny v místě infekce při nevhodně zvolené lékové formě (p.o./i.v.), neadekvátním dávkování, nebo nevyhovujících farmakokinetických vlastnostech léčiva (látka nepenetruje přes bariéry). |
3.
|
Lékové interakce mohou podmiňovat snížení účinku (snížení absorpce tetracyklinů po podání antacid, urychlení metabolizmu po rifampicinu), nebo naopak vyvolat toxické projevy (furosemid zvyšuje nefrotoxicitu gentamicinu). |
4.
|
Toxické projevy vlivem změn funkce eliminačních orgánů, např. renální insuficience, gray syndrom u novorozenců atd. |
|
BETA-LAKTAMOVÁ ANTIBIOTIKA |
|
Peniciliny, cefalosporiny, monobaktamy, karbapenemy |
|
Mají ve své molekule beta-laktamový kruh. Integrita beta-laktamového kruhu je podmínkou pro jejich účinek (mikroorganizmy produkující enzym beta-laktamázu tato antibiotika inaktivují). Základní struktura určuje některé společné vlastnosti těchto antibiotik - rychlé vylučování ledvinami, variabilní biologickou dostupnost po perorálním podání, možnost zkřížené alergie, nízkou toxicitu a společný mechanizmus účinku. Jako analoga terminální sekvence D-ala-D-ala se beta-laktamová antibiotika kovalentně vážou na aktivní místo PBP (penicilin-binding protein) a inhibují syntézu buněčné stěny zastavením transpeptidace peptidoglykanu. Současná aktivace autolytických enzymů obsažených v buněčné stěně vede k jejímu rozpadu a finálně k zániku buňky. Účinek je baktericidní za předpokladu, že v buňce probíhá aktivní syntéza peptidoglykanů. Betalaktamová antibiotika nepůsobí na metabolicky inaktivní mikroorganizmy, proto není vhodné je kombinovat s bakteriostatickými antibiotiky. |
|
Jsou deriváty kyseliny 6-aminopenicilanové. Jejich základní strukturou je nestabilní beta-laktamový kruh kondenzovaný s tiazolidinovým jádrem (Obr. 4). Navázání různých skupin v poloze R1 determinuje základní farmakodynamické vlastnosti, a to šířku spektra a stabilitu vůči účinku betalaktamáz. Ovlivněny jsou rovněž farmakokinetické vlastnosti, hlavně stabilita v kyselém prostředí žaludku. Modifikace farmakokinetických vlastností lze dosáhnout také vlivem substituce v poloze R2. |
|
Přirozené peniciliny (penicilin G) a jejich polosyntetické deriváty jsou polární, hydrofilní látky s variabilní stabilitou v kyselém žaludečním prostředí a s rychlou exkrecí převážně ledvinami. Podávají se ve formě sodné nebo draselné soli. Soli benzyl penicilinu (penicilinu G) s organickými bázemi (prokain benzylpenicilin a benzatin benzylpenicilin) jsou méně rozpustné a z místa podání (i.m.) se absorbují pomalu. Estery penicilinu (např. ampicilin a amoxicilin) jsou více liposolubilní a po perorální aplikaci se poměrně dobře vstřebávají. |
|
Absorpce po perorálním podání závisí také na stabilitě v kyselém prostředí žaludku. Většina penicilinů v kyselém prostředí stabilní není, proto se musí podat parenterálně. Relativně stabilní jsou pouze penicilin V, penamecilin, ampicilin a amoxicilin. Absorpce všech perorálních penicilinů (s výjimkou amoxicilinu) je alterovaná potravou. Proto je doporučeno podat je nalačno (minimálně 1 hodinu před jídlem nebo 2 hodiny po jídle). Dávky penicilinů se uvádějí buď v mg, nebo v mezinárodních jednotkách (kIU značí tisíce mezinárodních jednotek a MIU milióny mezinárodních jednotek). |
|
Distribuce penicilinů do tkání je relativně dobrá, zůstávají extracelulárně. Nepronikají do oka, prostaty a CNS. Nízký prostup přes hematoencefalickou bariéru se zvyšuje při zánětu mening. Z těla se peniciliny vylučují převážně v nezměněné formě ledvinami, a to tubulární sekrecí (90 %). Oxacilin a ampicilin jsou eliminovány ledvinami i játry. |
|
Podle antibiotického spektra se peniciliny dělí na úzkospektré a širokospektré. |
|
Krystalický benzylpenicilin (Penicilin G; G-PNC) |
|
Je lékem volby u infekcí způsobených streptokoky, meningokoky, gonokoky, stafylokoky (penicilináza negativní), stejně jako Treponema pallidum a dalšími spirochetami (např. borelie), listeriemi, aktinomycety, klostridiemi a bakteroidy (kromě Bacteroides fragilis). |
|