Nejčastěji se jedná o alergie s řadou klinických projevů, podobně jako u penicilinů. Četnost zkřížené alergické reakce mezi peniciliny a cefalosporiny se odhaduje na 5-16 %. Cefalosporiny by neměli užívat nemocní s anafylaktickou reakcí na penicilin.

Prodloužení srážlivosti krve je vyvoláno poruchou syntézy faktorů závislých na vitamínu K u cefalosporinů s methyltetrazolovou skupinou (např. cefoperazon). Jsou zvládnutelné podáním vitaminu K. Intolerance k alkoholu vyžaduje abstinenci, a to ještě následující dva dny po vysazení léku.

Monobaktamy

Zástupci této skupiny mají v molekule pouze čtyřčlenný laktamový kruh (Obr. 4). Základem struktury je kyselina 3-aminobaktamová.

Aztreonam

Aztreonam je syntetický monobaktam vyznačující se vysokou odolností vůči většině známých beta-laktamáz. Do jeho antimikrobiálního spektra patří téměř všechny gramnegativní tyčinky včetně bakterií jako Pseudomonas aeruginosa, Serratia marcescens, Enterobacter spp. i Citrobacter spp. Nepůsobí na anaeroby a na grampozitivy. Z GIT se nevstřebává, podává se intramuskulárně a intravenózně. Jeho toxicita je velmi nízká. Indikován je u prokázané citlivosti při intraabdominální infekci, v kombinaci s metronidazolem pro potlačení anaerobní infekce, dále u gynekologických infekcí, často v kombinaci s klindamycinem. Používá se také k jednorázové léčbě kapavky, podmíněné gonokoky rezistentními na penicilin. Aztreonam patří mezi rezervní antibiotika, není proto vhodný pro podání v monoterapii, zvláště jde-li o empirickou antibiotickou léčbu infekcí neznámého původu. V těchto případech nenahrazuje aminoglykozidy.

Dospělým a dětem starším 12 let se podává nitrosvalově a nitrožilní injekcí nebo infuzí 1-2 g každých 8 hodin (maximální doporučená dávka u těžkých infekcí je 8 g/den rozdělená do 4 dílčích dávek po 6 hodinách). Dětem mladším 12 let (v případě vitální indikace) nitrožilní injekcí nebo infuzí 30-60 mg/kg/den ve 3 dílčích dávkách po 8 hodinách.

Karbapenemy

Pokrývají téměř celé spektrum bakterií. Účinkem se dají přirovnat ke kombinaci G-PNC s širokospektrými cefalosporiny. Nepůsobí na chlamydie, mykoplasmata, legionely a mykobakterie. Mechanizmus účinku je v podstatě stejný s peniciliny.

Imipenem

Jeho samotné užití se ukázalo neúčelné, protože se v ledvinách biodegraduje enzymem dihydropeptidázou I na neúčinné metabolity s nefrotoxickým vlivem. Odbourávání lze předejít kombinací s cilastatinem, tj. reverzibilním inhibitorem dehydropeptidázy I. Nežádoucí účinky jsou méně časté. U 5-10 % nemocných se manifestují jako lehčí poruchy funkce GIT (nevolnost, zvracení, průjmy), lokální reakce (tromboflebitidy) a alergie. V 1-2 % působí na CNS (křeče, poruchy psychiky, spavost, závratě).

Podává se nitrosvalově nebo nitrožilní infuzí obvykle 500 mg každých 6-8 hodin (nesmí se překročit dávka 4 g pro imipenem). Dětem mladším 12 let se v případě vitální indikace podává obvykle 15-50 mg/kg/den nitrožilní infuzí ve 3-4 dílčích dávkách po 8-6 hodinách. Pro možnost vyvolání hypotenze následkem rychlé i.v. infuze má být imipenem podáván vždy i.v. pomalu, 30 min. infuzí.

Meropenem

Má podobné antimikrobiální spektrum jako imipenem s nižším účinkem na gramnegativní a vyšším účinkem na grampozivní bakterie. Není biodegradován dehydropeptidázou I v ledvinách. V organizmu je lépe snášen a prakticky nemá nežádoucí účinky na CNS.

Dospělým a dětem starším 12 let (v případě vitální indikace) se aplikuje nitrosvalově nebo nitrožilně i.v.i njekcí nebo infuzí 500-1000 mg/kg/den každých 8-12 hodin. Dětem mladším 12 let se podává obvykle 20-40 mg/kg každých 8 hodin.

AMINOGLYKOZIDY

Jsou baktericidní antibiotika s hexozovým jádrem a aminocukernými zbytky. Váží se na 30S podjednotku ribozómů. Následně zabraňují vytvoření iniciačního komplexu, porušují čtení mRNA a štěpí polyzómy na monozómy. Výsledkem je ireverzibilní blokáda syntézy bílkovin. Do mikroorganizmů pronikají aktivním transportem, který je závislý na O2. V monoterapii proto nepůsobí na anaeroby. Kombinace s beta-laktamy usnadňuje penetraci aminoglykozidů intracelulárně.

Spektrum aminoglykozidů tvoří gramnegativní (Klebsiella pneumonie, Enterobacter, Serratia marcescens, Pseudomonas aeruginosa, atd.) a grampozitivní (Staphylococcus - aureus et epidermidis) infekce. Účinek nastupuje ve dvou etapách. První je fáze rychlého zabíjení závislá na aktuální koncentraci antibiotika. Trvá asi 6 hodin. Poté následuje fáze bakteriostázy, a to i v případě, že koncentrace antibiotika jsou již nízké, tzv. postantibiotický efekt (PAE). Mohutnost PAE je dána velikostí Cmax (maximální plazmatické koncentrace antibiotika v krvi) a typem bakterie. Je zesílen přítomností leukocytů, což vysvětluje rozdíly mezi délkou PAE in vitro a in vivo (u gramnegativů trvá in vitro 1,5 hodiny, in vivo více než 10 hod). U neutropenických nemocných je PAE nehodnotitelný.

Rezistence vzniká poklesem permeability buněčné membrány bakterie a strukturními změnami na 30S podjednotce ribozómů. Aminoglykozidy mohou být inaktivovány adenylací, acetylací a fosforylací postranních skupin na molekule.

Po perorálním podání se aminoglykozidy nevstřebávají. Pro systémový efekt je nutné parenterální podání. Aplikují se buď formou nitrožilní infuze nebo nitrosvalové injekce. Jsou to látky polární, nesnadno pronikají do buněk a špatně do oka a do CNS. Pro dosažení terapeutických koncentrací v likvoru je nutno volit intrathekální podání. Velmi rychle se distribuují do extracelulárního prostoru, o čemž svědčí distribuční objem 0,25 l/kg. Distribuční objem se zvyšuje u traumat, v postoperačním šoku, u popálenin, při současném imunodeficitu, u nádorových onemocnění a u cystické fibrózy. V těchto případech je potřeba zvýšit dávky. Aminoglykozidy se vylučují v nezměněné formě glomerulární filtrací. Při snížené funkci ledvin (ve stáří, nedonošení novorozenci, renální insuficience, septický šok apod.) je třeba snížit dávky.