|
|
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
|
|
Pro Evropu jinan objevil koncem 17. století německý lékař a botanik Engelbert Kaempfer, když z pověření Holandské východoindické společnosti cestoval po Japonsku. Později jej zařadil do své knihy "Amoenitatum exoticarum", vydané v roce 1712. Nejstarší evropský jinan roste v Holandsku, v roce 1730 byl vysazen v utrechtské botanické zahradě. Jinan byl již v dávných dobách řazen k rostlinám s léčivou mocí. Zvláštní pozornost byla věnována jejich listům. O jejich použití se zmiňuje již sbírka "Čen nung pen tsao", sebraná 2800 let před Kristem. V moderním překladu této farmakopeie z roku 1977 se můžeme dočíst, že se doporučuje jako náplast na rány, ve formě čaje proti kašli a k uvolnění obstrukce průdušek při astmatu. Doporučení k použití listů rozvařených na kaši v péči o omrzliny, vedly západní farmakology k hledání látek s vazoaktivním působením. Počátkem 80. let 20. století bylo jejich úsilí korunováno úspěchem. Byl připraven první klinicky použitelný extrakt z listů jinanu, indikovaný při poruchách cévního zásobení a metabolismu mozku, včetně poruch mikrocirkulace. Tento extrakt, označený EGb 761, obsahuje více než 40 různých látek s neobyčejně zajímavými vlastnostmi i strukturou. Mnohé z nich jsou zcela originální. Extrakt EGb 761 z jinanových listů obsahuje dvě hlavní skupiny látek - 25 % flavonoidů a 6 % terpenoidů. K flavonoidům patří flavony (luteolin, tricetin), flavonoly (kaempferol, quercetin, isorhamnetin), flavonony, isoflavony a flavonglykosidy. Ještě charakterističtější jsou biflavony jako například ginkgetin, isoginkgetin a bilobetin. Druhá hlavní skupina látek, terpenoidy, je tvořena bilobalidem a třemi ginkgolidy A,B,C, zcela specifickými účinnými látkami, způsobujícími hořkou chuť extraktů z jinanu. |
|
|
Pro potřeby farmaceutického průmyslu není možné využívat volně rostoucí stromy, proto v jižní Koreji a Japonsku a již řadu let i ve Francii v okolí Bordeaux, byly založeny jinanové plantáže. Veškeré úkony spojené s pěstováním, ošetřováním, sklizní, sušením i dopravou jsou pod odborným dohledem. Samozřejmostí při pěstování je naprosté vyloučení jakýchkoliv chemických prostředků. Intenzivní výzkum vedl k potvrzení příznivého účinku extraktu EGb 761 na metabolismus buněk změněných ischemií a hypoxií, potvrdil se i jeho ochranný účinek proti působení volných kyslíkových radikálů. Pro své příznivé působení na látkovou výměnu mozkových buněk, ochranný vliv na hematoencefalickou barieru a protiedémové účinky je EGb 761 indikován zvláště při poruchách prokrvení mozku. Uplatňuje se tedy při zhoršené schopnosti koncentrace, zapomnětlivosti, zmatenosti, závratích. Pomáhá i při bolestech hlavy nebo tinnitu. Dobré zkušenosti byly zjištěny i s léčbou poruch nálad, změn osobnosti a poklesu intelektuálních schopností u různých typů demence, zvláště senilní a Alzheimerovy demence. Dobrou službu plní EGb 761 i při řešení postkomočních stavů po úrazech hlavy; je s dobrými výsledky podáván i dětem s lehkou mozkovou dysfunkcí. Před několika lety byla v prestižním časopise JAMA uveřejněna placebem kontrolovaná, dvojitě slepá studie, do které bylo zařazeno 327 nemocných. Tato v USA průkopnická studie zkoumala vliv extraktu EGb 761 u nemocných demencí při Alzheimerově chorobě a po opakovaných cévních mozkových příhodách. Až překvapující výsledky ukázaly, že u nemocných byly oproti placebem léčené skupině výrazně zlepšeny kognitivní funkce i sociální schopnosti. Sami jsme získali velmi dobré zkušenosti s léčbou extraktem EGb 761 (přípravek Tebokan) u nemocných s chronickým únavovým syndromem (CFS) a poruchami paměti či koncentrace. |
|
|
Druhou indikací, kdy se využívá působení EGb 761 na reologické vlastnosti krve (snižuje shlukování červených krvinek a krevních destiček, upravuje viskozitu krve a tím i její proudění v drobných tepénkách a kapilárách) jsou komplikace ischemické choroby dolních končetin (ICHDK). Bylo prokázáno, že EGb 761 u nemocných s ICHDK významně prodlužuje interval chůze bez bolesti. Osvědčil se při léčbě stavů spojených s poruchou mikrocirkulace, např. spojených s Raynaudovým fenoménem, akrocyanózou, stavů se zvýšenou fragilitou kapilár i v očním lékařství. Extrakty z jinanu jsou dlouhodobě dobře snášeny, vzácně je však nutno léčbu přerušit pro zažívací obtíže, alergické reakce kůže, bolesti hlavy, závratě nebo palpitace. |
|
|
Zmínili jsme již vitaminy, minerály, rostlinné pomocníky, všechny možnosti však nejsou ještě vyčerpány. Již po dlouhá století využívá francouzská medicína léčebné vlastnosti červených i bílých révových vín. Francouzi jsou známi nezdravou tučnou stravou, ponocováním a vysokou spotřebou cigaret a alkoholu. Odborníci si léta lámali hlavu nad tím, jak je možné, že navzdory nezdravému životnímu stylu, právě oni mají zásadně nižší výskyt kardiovaskulárních chorob a dožívají se vyššího věku než průměrná evropská populace. Zjistilo se, že v červeném víně jsou látky s antioxidačními účinky, látky schopné neutralizovat působení volných radikálů. Jde o polyfenoly, třísloviny, pigmenty a taniny. Třísloviny způsobují rozšíření cév a tím umožňují lepší cirkulaci krve a zásobení srdečního svalstva. Navíc červené víno snižuje hladinu nežádoucího LDL cholesterolu. |
|
|
Víno vykazuje i další léčivé vlastnosti. Chemické látky obsažené ve víně podporují činnost enzymů, stimulujících mozkové buňky. Polyfenoly, z nichž je nejznámější resveratrol, produkuje vinná réva jako obranu proti infekci. Nejvíce resveratrolu je obsaženo ve slupkách červených hroznů. Vědci testovali účinky resveratrolu na nervové buňky. Při pokusech zjistili, že resveratrol podněcuje mozkové buňky k růstu, přičemž se buňky nepatrně prodlužují. Prodlouženými částmi pak mohou vytvářet synapse se sousedními buňkami. Objev je podle odborníků velmi důležitý, využití může přinést při Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě. Později francouzští vědci přinesli další důkazy o tom, že lidé, kteří denně pijí malé množství vína, jsou méně ohroženi těmito neurodegenerativními onemocněními. |
|
|
Dr. E. A. Maury, významný francouzský lékař a homeopat, využívá víno v každodenní praxi. Vína, pochopitelně že francouzská, doporučuje k léčbě snížené obranyschopnosti, častých virových infekcí a faryngitidy, nejčastěji červená vína s vysokým obsahem taninu a fermentů, přičemž nejvhodnější jsou podle něj vína z kraje Médoc nebo Beaujolais. Tato vína působí svíravě, baktericidně, antisepticky, celkově posilují organismus a navozují pocení. K léčbě stavů provázejících nepřirozenou únavu pak považuje za vhodná bordeauxská vína z oblasti Saint-Emilion nebo z oblasti Cote de Beaune v kraji Bourgogne. |
|
|
Dobře mohou pomoci i medicinální vína připravená podle prastarých receptur - často obsahují vitaminy, ženšen a účinné komplexy z dalších léčivých rostlin. Velice prospěšný může být i přídavek důležitých bioaktivních prvků - železa, zinku či mědi. |
|
|
MUDr. Martin Nouza, CSc., MUDr. Karel Nouza, DrSc. |
|
|
Centrum klinické imunologie, Havelská 14, Praha 1 |
|
