|
Alzheimerova nemoc
|
zánětlivé faktory, porucha imunitního systému, |
|
neúplná nebo nekonvenční virová infekce, |
|
environmentální faktory, např. neurotoxický vliv některých chemických látek. |
1.
|
Věk - incidence i prevalence AN roste s věkem. (Incidence je počet nových případů onemocnění ve vybrané populaci za určité časové období. Prevalence je počet existujících případů nemoci ve vybrané populaci k určitému datu). Diskutuje se o tom, zda je rostoucí výskyt vázán na věk nebo na proces stárnutí. |
2.
|
Ženské pohlaví - vyšší prevalence pro oba typy AN i vaskulární demenci. |
3.
|
Možným rizikem je nízká úroveň vzdělání - podle některých studií se u osob s nízkým nebo žádným vzděláním uvádí vyšší prevalence demence. Je ale možné, že u osob s vyšším vzděláním zhoršení intelektu nemusí v prvních fázích choroby ještě poklesnout pod hranici normy na rozdíl od osob s nižším vzděláním. |
4.
|
Různé patologie - deprese, úraz hlavy v anamnéze, hladovění, expozice toxickým látkám. Vztah mezi AN, kouřením cigaret, hliníkem a zinkem není dosud vyjasněn. |
5.
|
Genetické podmínění - dědičnost AN je stále předmětem výzkumu. Přímí pokrevní příbuzní jsou postiženi 4x častěji než všeobecná populace. Z řady dosud provedených studií vyplývá, že o dědičnosti rozhoduje více než jeden genetický faktor. AN je spojena s abnormalitami na chromozomech 21, 19, 14, 1 a pravděpodobně i 12. |
|
Neurobiologické změny při AN |
|
V průběhu normálního stárnutí klesá hmotnost i objem mozku, pokles se projevuje zejména po 55. roce života. S věkem se rovněž snižuje tloušťka mozkové kůry a po 60. roce věku se rozšiřují mozkové komory. V průběhu Alzheimerovy nemoci probíhají podobně změny jako při normálním stárnutí. Podstatně nápadnější jsou u presenilní formy AN. Numerická atrofie neuronů v průběhu AN převyšuje numerickou atrofii u normálního stárnutí o 40-80 %. Nejpostiženější je spánkový lalok. Není přesně známo, proč neurony při AN zanikají, možným důvodem apoptózy (buněčné sebevraždy) neuronů je ukládání beta amyloidu, dalším možným důvodem je oxidativní stres. |
|
Důležitou roli při AN hraje extracelulární ukládání degenerativního proteinu amyloidu beta. |
|
Tento protein vzniká z bílkoviny tělu vlastní - z amyloidového prekurzorového proteinu (APP), který je obsažen v neuronech. Za normálních podmínek je APP štěpen na krátké rozpustné částice alfa a beta sekretázou. Za patologických podmínek se uplatňuje gama sekretáza, štěpící delší fragmenty, které mají tendenci ke koagulaci a tak dochází k tvorbě amyloidu beta. Shluky amyloidu beta tvoří základ senilních tzv. alzheimerovských plaků. V placích dochází okolo drúz amyloidu k odumírání neuronů. Jsou aktivovány gliové buňky, které začnou produkovat cytokiny, volné kyslíkové radikály a další látky akutní zánětlivé fáze. Dochází k aktivaci enzymu cyklooxygenáza II a tím ke zvýšené tvorbě prostaglandinů. Uvolněné zánětlivé reaktanty vedou k dalšímu poškození neuronů. Volné kyslíkové radikály způsobují peroxidaci lipidů neuronální membrány a rovněž tak poškozují neurony. Při neuronálním poškození dochází k uvolnění excitačních aminokyselin (glutamátu, aspartátu) a po jejich vazbě na příslušné receptory k nadměrnému vstupu kalcia do neuronů. Metabolické intraneuronální změny, které následují, vedou k apoptóze. Je stále předmětem výzkumu, zda je amyloid beta toxický sám o sobě nebo zda umožňuje toxicitu jiných faktorů. |
|
Senilní plaky se dají zobrazit řadou metod, v současnosti se různými druhy barvení dá rozlišit celkem osm typů senilních plaků a patogeneticky blízkých struktur. Počet senilních plaků vztažený na plošnou jednotku mozkové kůry je jedním z kritérií definitivní, tj. histologické diagnózy Alzheimerovy nemoci. |
|
Tau-protein, neuronální klubka |
|
Neuronální klubka - tangles - jsou synonymem pojmu Alzheimerovy změny neurofibril. V mikroskopu se jeví jako párová spirální vlákna a jejich podstatnou součástí je tauprotein. Tento protein, spjatý s neuronálními mikrotubuly, degeneruje odštěpením krajních aminokyselin, látka pak vytváří filamenta, která jsou základem neuronálních klubek. |
|
Apolipoprotein E (ApoE) je protein, který se podílí na redistribuci lipidů mezi buňkami jednotlivých orgánů i mezi buňkami téhož orgánu. Gen pro ApoE se vyskytuje ve třech podobách, které kódují vznik tří různých izoforem ApoE2, ApoE3, ApoE4. Nejčastější z nich je ApoE3 (asi 78 % populace, ApoE4 se objevuje asi u 17 % lidí), u zbylé části populace se nalézá ApoE2. Nosičství alely ApoE4 je význačným rizikovým faktorem vzniku AN. |
|