Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2002/2003:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Komunikace v lékárně
Alzheimerova nemoc
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
Cestovní průjmy
Diety - přehled
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
Influenza a prevence očkováním
Klimakterium
Poruchy příjmu potravy
Vitaminy
Vitaminy jako preventivní faktory
Denní doporučené dávky pro vitaminy
2. Antibiotika
3. Interakce antidiabetik
4. Bioterorismus
5. Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii
6. Cannabis sativa L. var. indica - zdroj terapeuticky využitelných látek
7. Slovník alternativní farmacie a medicíny
8. Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?
9. 55 let československého lékopisu
10. Český lékopis 2002
11. Z receptářů starých lékárníků
12. Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice
13. 50 let samostatných farmaceutických fakult v ČR
14. 130 let České farmaceutické společnosti
15. Vznik a vývoj vojenské farmacie u nás do roku 1918
16. Lékárny a lékárníci na poštovních známkách
17. Zajímavosti ze sbírky námětové filatelie a korespondence lékárníka RNDr. Jiřího Šáleného z Rokycan
18. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 1. lednu 2002
19. Další vzdělávání farmaceutů v ČR - současný stav a perspektivy
20. Vzdělávací programy IDVPZ Brno leden - prosinec 2003
21. Akronymy a zkratky klinických studií

 
Komunikace v lékárně

1
2
3
4
5
Úvodem
Komunikace v profesionálním životě každého člověka hraje významnou roli. Jednotlivec je posuzován mimochodem podle schopnosti komunikovat v daném prostředí. Na základě naší komunikace se vytvářejí i interpersonální vztahy, které ve značné míře ovlivňují profesionální úroveň práce. Pro profese založené na jednání s lidmi, se komunikace stává neoddělitelnou součástí každodenního rytmu.
A pro zdravotnické pracovníky to platí v daleko větší míře. Navíc zde se předpokládá i onen fenomén lidskosti, humánnosti v přístupu k pacientům.
Komunikace byla a je vždy odrazem úrovně jedince. Samozřejmě jsou dané predispozice k slovnímu vyjadřování. Zejména ženské pohlaví je nadáno touto schopností, to znamená, že ženy rády a ve většině případů hodně komunikují.
Někomu naopak komunikace činí značné potíže, které jen obtížně překonává. To je možné tolerovat v osobním životě. V profesionálním životě lékárníka se komunikace stává nedílnou součástí. A vzhledem ke změnám našeho oboru, nové pojetí lékárníka je založeno na komunikačních schopnostech.
Konkurenční boj stále více zvyšuje nároky na lékárníka a jeho spolupracovníky. Jistě každý upřednostní lékárnu, kde personál je vlídný, vstřícný, ale zejména kde pacient získá dobrou radu, jak užívat léky. Zjednodušeně řečeno, v dané lékárně je vytvořena příjemná atmosféra, kde pacient cítí, že může bez zábran sdělit své pocity, problémy. Ale zároveň ví, že zde získá nejen vhodný lék, ale zejména odborné informace, kterým porozumí. Pro naše tisíciletí je typické, že máme k dispozici takové vymoženosti, že prakticky bychom ani kontakt s lidmi nepotřebovali. Počítače a mobily jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Bohužel jsou využívány i tam, kde by měl být upřednostněn osobní kontakt. Ukazuje se, jak se zhoršují vyjadřovací schopnosti u mladé generace. Proto jednoznačně je potřebné klást důraz nejen na správný způsob vyjadřování, ale i na harmonický rozvoj osobnosti pomocí umění - kultivace osobnosti. Příkladem může být starší generace lékařů, jejich nedílnou součástí života bylo umění. To samé by mělo platit i pro lékárníka.
Komunikační dovednosti jsou předpokladem pro farmaceutickou péči. Farmaceutická péče v celém svém rozsahu předpokládá individuální přístup ke každému pacientovi.
Komunikace v lékárně
Komunikaci v lékárně lze definovat jako schopnost interpretace odborných informací konkrétnímu pacientovi. Klade to značné nároky na lékárníka, protože je nutné vybrat vhodné informace v přiměřeném rozsahu. To znamená nepřesytit pacienta, ale zároveň není přípustné neposkytnout informace. Komunikaci v lékárně lze rozdělit na dvě základní komponenty - komunikaci všeobecnou a komunikaci odbornou.



Obr. 1

Je potřebné, aby lékárník zvládal oba dva druhy komunikace. Přes sebelepší odborné znalosti tam, kde nejsou zvládnuty komunikační schopnosti ve všeobecné rovině, jen ztěží si získáme pacienta.
Komunikace všeobecná v roli lékárníka
Výsledkem komunikace ve všeobecné rovině by mělo být úspěšné navázání kontaktu s pacientem tak, aby byl připraven přijímat odborné informace.
Do tohoto procesu jsou vtaženi dva hlavní hráči lékárník a pacient. Lékárník by si měl vytvořit všeobecný rituál, který by jen přizpůsobil konkrétnímu pacientovi.



Obr. 2

Základem pro odbornou komunikaci je komunikace všeobecná. Dalším předpokladem jsou odborné znalosti, bez kterých je prakticky nemožné zvládat odbornou komunikaci. Rovněž i dobrá orientace v informačních zdrojích je na místě vzhledem k obrovskému nárůstu dostupných informací ve vztahu k lékům a terapii.
Komunikace odborná
Cílem každé odborné komunikace v lékárně by mělo být předání informací ve vztahu k farmakoterapii jednotlivému pacientovi. Je v rukou lékárníka, jaké informace vybere, co považuje za nejdůležitější. Není možné, aby se interpretovaly byť ve zkrácené verzi například všechny informace z příbalového letáku. Schopnost pacienta soustředit se je značně omezená (s přibývajícím věkem se zhoršuje), rovněž je zde časové omezení i ze strany lékárníka. Lze stanovit standardní výběr informací, které je možné interpretovat pacientovi? Již v minulosti byly tyto snahy v České republice. Jednalo se o tzv. dispenzační minima, kdy byly uvedeny základní informace ve vztahu k farmakoterapeutické či farmakologické skupině (autoři Smečka, Dofková). Nyní se opět otevírá diskuse o tom, jak nejlépe vybavit lékárníka informacemi, které by se rychle předaly pacientovi.
Při odborné komunikaci rozhodujícím kritériem je, zda-li se jedná o lék, který se nově zavádí u pacienta, či se pokračuje v léčbě. Rozdílná komunikace se bude rozvíjet u léků vázaných na předpis či volně prodejných. Znamená to, že lékárník na základě těchto informací rozvine komunikaci požadovaným směrem. Pozice lékárníka by měla být vždy dominantní ve vztahu k pacientovi. Dominance a submisivita ve vztahu lékárník pacient byla a je předmětem zájmu široké profesionální obce. Lékárník by měl být dominantní osobností v procesu farmakoterapie. Přebírá zodpovědnost za terapii daného pacienta. Je si vědom svých odborných znalostí, které mu poskytuje. Zároveň by se mělo nepřímo požadovat, aby léky byly skutečně dobře užívány. Zde nastupuje celá problematika compliance. Dominantní vystupování není v žádném rozporu s tím, že bychom měli ctít práva každého pacienta a to i v případě, že odmítá navrženou farmakoterapii či komunikaci jako takovou. Tam, kde je vyjádřen verbální nezájem o poskytnutí informací, lékárník předá jejich minimum z důvodu vlastní ochrany. Je naší povinností poskytnout informace v takovém rozsahu, aby léčba byla bezpečná.



Obr. 3


1
2
3
4
5