Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2002/2003:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Komunikace v lékárně
Alzheimerova nemoc
Aplikační formy inhalačních antiastmatik
Aplikační formy inzulínů a diagnostika glykémie pacientem
Cestovní průjmy
Diety - přehled
Imunita a podzim – možnosti podpůrné léčby snížené imunity
Influenza a prevence očkováním
Klimakterium
Poruchy příjmu potravy
Vitaminy
Vitaminy jako preventivní faktory
Denní doporučené dávky pro vitaminy
2. Antibiotika
3. Interakce antidiabetik
4. Bioterorismus
5. Adaptogeny rostlinného původu v prevenci civilizačních chorob a v geriatrii
6. Cannabis sativa L. var. indica - zdroj terapeuticky využitelných látek
7. Slovník alternativní farmacie a medicíny
8. Co je to antihomotoxická medicína neboli homotoxikologie?
9. 55 let československého lékopisu
10. Český lékopis 2002
11. Z receptářů starých lékárníků
12. Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice
13. 50 let samostatných farmaceutických fakult v ČR
14. 130 let České farmaceutické společnosti
15. Vznik a vývoj vojenské farmacie u nás do roku 1918
16. Lékárny a lékárníci na poštovních známkách
17. Zajímavosti ze sbírky námětové filatelie a korespondence lékárníka RNDr. Jiřího Šáleného z Rokycan
18. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 1. lednu 2002
19. Další vzdělávání farmaceutů v ČR - současný stav a perspektivy
20. Vzdělávací programy IDVPZ Brno leden - prosinec 2003
21. Akronymy a zkratky klinick�ch studi�

 
Historie a současnost nemocničních lékáren v České republice

1
2
3
4
5
6
Druhá světová válka pozdvihla úroveň i pravomoci nemocničních lékáren a stoupající standard si tyto lékárny zachovaly i po roce 1948. V roce 1950 bylo u nás pouze 7 lékáren, které sloužily výhradně potřebám lůžkových zařízení. V období sjednocení léčebně preventivní péče a spojení ambulantní a lůžkové složky v jeden celek mělo nemocniční lékárenství méně vyhraněný charakter, než tomu bylo a je v jiných zemích. Většina našich lékáren, zásobujících lůžková zařízení, připravovala léčivé přípravky také pro ambulantní nemocné. Plnění požadavků lůžkových zařízení na léky značně ovlivnilo charakter práce těchto lékáren a přinášelo specifické úkoly, které vyžadovaly mnohdy velmi nákladné technické vybavení.10)
Problematikou zásobování lůžkových zařízení léčivy a postavením nemocničních lékáren se po 2. světové válce zabývali v odborném farmaceutickém tisku už pracovníci farmaceutických fakult a to především Katedry farmaceutického provozu v Bratislavě, fakultní lékárny v Brně a Katedry organizace a řízení farmacie v Hradci Králové.
Rovněž Rozvojové lékárnické středisko v Praze se na této činnosti podílelo.
Publikována byla orientační čísla k určení počtu pracovníků v nemocničních lékárnách11,12,13,14) požadavky lůžkových zařízení na lékárenskou službu.15) Dále byla sledována organizace přípravy sterilních léků v lékárnách16), používání a příprava infúzních směsí. Rozsáhlé studie o výrobě a potřebě infundibilií a sterilních léčivých přípravků v ČSR publikovali Samková a Solich.17,18,19,20,21)
Problémy nemocničního lékárenství, které na území tehdejšího Československa nemělo tradici jako např. v Německu, či Francii, zhodnotili u příležitosti ustavující schůze tehdy nově utvořené sekce nemocničního lékárenství Čsl. farmaceutické společnosti Dofková, Krojzl a Solich22,23). V zahraničí byl pak uveřejněn informační přehled Solicha .24)
Nemocniční lékárenství bylo však v té době, jak již bylo zdůrazněno, součástí jednotné lékárenské služby a ze strany vedoucích pracovníků nebyl ani zájem členit tuto službu na část veřejnou a nemocniční, jak tomu bylo již tradičně v Evropě.
Ke změnám dochází až po roce 1990. V oficiálním tisku Ministerstva zdravotnictví je otištěn zásadní článek o postavení nemocničního lékárenství v Evropě25) a návrh koncepce nemocničního lékárenství je zveřejněn i v přehledu vývoje lékárenství a návrhu koncepce evropské unie v Solutio.26)
Poslední studie o nově budovaném nemocničním lékárenství je prováděna v současné době na Katedře sociální a klinické farmacie FaFUK (pod vedením Dr. Práznovcové) a v sekci nemocničních lékárníků České farmaceutické společnosti.
Dnes jsou nemocniční lékárny naopak školicími akreditovanými pracovišti jak pro pregraduální tak i postgraduální studium. V mnohých případech zabezpečují velice specializované činnosti pro lůžková oddělení nemocnic.
Kromě zajišťování běžného výdeje léčiv a prostředků zdravotní techniky, přípravy a kontroly léčiv (včetně jejich evidence) i laboratorních chemikálií či diagnostik, zajišťují nemocniční lékárny velice specializované činnosti - například přípravu parenterálních a enterálních výživných směsí, centralizovanou přípravu cytostatik, vyhodnocování efektivity a kvality farmakoterapie a využití těchto výsledků pro lékovou politiku nemocnic.
Současné vybavení nemocniční lékárny - OPSL



Obr. 2

Pracovníci nemocničních lékáren jsou často členy komisí s lékovou problematikou (antibiotická, léková, etická komise), zapojují se sběrem dat do lékových studií či sledováním farmakoepidemiologických dat a jejich zpracováním do farmakoekonomických výstupů, spolupracují při terapeutickém monitorování léčiv v tělních tekutinách. Vyhodnocují preskripci hospitalizovaných pacientů, která je spojena s přípravou jedno či vícedávkových systémů pro individuální dispenzaci léčiv.
Nedílnou součástí práce nemocničních lékárníků je informační servis pro pacienty a zdravotníky včetně zdravotnického personálu, pro který mohou vyčlenit více času i prostoru než veřejné lékárny.
Navíc zabezpečují i běžnou výdejní činnost pro pacienty ambulantní, propouštěné ze zdravotnického zařízení, či v systému domácí péče. Právě tato činnost se po roce 1990 stala předmětem sporů.27)
V souvislosti se vznikem mnoha soukromých lékáren a vzhledem k jejich dnešní velmi husté síti, jsou nemocniční lékárny považovány za velké konkurenty veřejných lékáren a problém (jako např. na Slovensku) oddělení výdeje léků ambulantním pacientům se stále častěji diskutuje.
Spolu s těmito otázkami se pak v poslední době znovu otevřela i otázka odborného vzdělání nemocničních lékárníků a především jejich další specializace.28)
Z řad nemocničních lékárníků vzešel totiž návrh na další specializované povinné postgraduální eventuálně pregraduální studium nutné pro lékárníka hodlajícího pracovat v nemocniční lékárně.
Lékárníci z veřejných lékáren však upozorňují na snížené uplatnění nových absolventů pouze s aprobací pro nemocniční lékárny a jsou spíše zastánci specializačních atestací vyššího stupně. Přesto se domnívají, že rozdíl mezi praxí v nemocniční a veřejné lékárně není zásadní (spíše kvantitativní než kvalitativní) a nevyžaduje zvláštní studijní obor.
Podle posledních jednání na ministerstvu zdravotnictví se zástupci farmaceutů shodli na profilaci odborníků pro nemocniční a veřejnou farmacii formou základních atestací v daném oboru.
Již v letech 1975/1976-1991/1992 u nás byla snaha vychovat odborníky pro nemocniční praxi tzv. „klinické farmaceuty“, která v mnohém předběhla i rozvinuté západní státy.

1
2
3
4
5
6