Vydavatel: MEDON s.r.o.
Havelská ul. 14, Praha 1
e-mail: office@medon.cz
web: http://www.medon.cz
ON-LINE OBSAH:
OBSAH 2000/2001:
Autorský kolektiv
Předmluva
Úvod
1. Poradenství:
Samoléčení
Malárie
Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění
Pneumokoková systémová onemocnění a možnosti ochrany před nimi
Psoriáza
Sjögrenův syndrom
Tinea pedis, tinea unquium
Tuberkulóza
Virová hepatitida
2. Problematika kombinace protiinfekčních léčiv
3. Zánět optimalizující a imunitu normalizující působení systémové enzymoterapie
4. Veterinární farmacie
5. Přehled recepturních zkratek
6. Latina v současné farmaceutické praxi
7. Z receptářů starých lékárníků
8. Český lékopis 1997 - doplněk 2000
9. Evropský lékopis, jeho význam a perspektiva
10. České lékárenství v letech 1918 - 1928
11. Znáte práva pacientů?
12. Léčivo a lék na poštovní známce
13. Rigorózní řízení
14. Seznam obecně závazných právních předpisů platných v oblasti zdravotní a sociální politiky České republiky k 31.7.2000
15. Farmaceutická společnost, evropský region, mezinárodní spolupráce

 
Malárie

1
2
3
4
Výskyt malárie
Malárie je stále problémem nejen v endemických oblastech, ale i u našich cestovatelů.
V současné době je endemická ve 100 státech. Podle údajů Světové zdravotnické organizace je postiženo na světě každoročně klinickými projevy malárie nejméně 300 miliónů lidí. Z tohoto počtu 90 % případů se vyskytuje ve státech ležících na jih od Sahary. Nejméně přes milión lidí na malárii ročně umírá. V endemických oblastech je hlášeno oficiálně jen něco přes 8 % skutečného počtu případů. Je to způsobeno tím, že se hlášení malárie zanedbává, některé země hlásí jen případy ze státních zařízení, jiné jen případy ověřené laboratorně. Do Evropy se importuje ročně až 10 000 případů zvláště z oblastí jižně od Sahary, z nichž asi 100 umírá, protože malárie byla u nich pozdě diagnostikována a léčena. V posledních 3 letech zemřelo 5 našich občanů na malárii. Až na jednu výjimku se jednalo o tropickou formu. Do České republiky se importuje ročně nejméně 50 případů, všechny ale nejsou z různých důvodů hlášeny.
Historie malárie
Podle paleoepidemiologicko-geografické hypotézy asi před 15.000 lety se malárie začala šířit nejdříve ze střední Afriky údolím Nilu do Středomoří, Mezopotámie, Indie, Číny a jihovýchodní Asie a odtud na americký kontinent. Z písemných památek starověkých civilizací lze soudit na rozšíření malárie. Slavný indický lékař si již v 5. stol. př. Kr. všímal vztahu mezi malarickou horečkou a komáry. Na malárii zemřel v Babylonu v r. 323 př. Kr. Alexandr Veliký. Není vyloučeno, že malárie byla jedním z činitelů, které přispěly k pádu Říše římské. Slovo malárie vzniklo v 17. století z italského slova mal´aria (špatný vzduch), protože za její příčinu se považoval "zkažený vzduch", výpary močálů. Tak soudil i cestovatel Emil Holub. Původce malárie - prvoka rodu Plasmodium objevil v roce 1880 francouzský lékař Laveran v krvinkách nemocného v Constantinu (Alžírsko). Za tento objev dostal Nobelovu cenu. Naproti tomu ze 17. století pochází první zpráva o léčebném účinku kůry chinovníku, která byla dovezena z Ameriky do Říma, kde z ní byl připravován tzv. jezuitský prášek. Léčení sulfátem chininu zavedl kolem r. 1834 v nemocnici v Anabě (Alžírsko) francouzský lékař Maillot. Doposud se užívá jako lék volby tropické malárie, případně v kombinaci s jinými antimalariky nebo s tetracyklínem. První moderní syntetický lék chlorochin byl syntetizován v Německu v polovině 30. let.
Původce a přenos malárie
Malárii přenášejí samičky některých druhů komárů rodu Anopheles. Původce tropické malárie (tropiky) je Plasmodium falciparum, terciány Plasmodium vivax, zřídka často Plasmodium ovale a původce kvartány je Plasmodium malariae.
Vývojový cyklus malarických plasmodií probíhá mezi člověkem a přenašečem - komárem rodu Anopheles. Člověk se nakazí vniknutím sporozoitů (vývojová stádia), při sání krve komárem, které však z krevního oběhu vymizí do 30 minut a pronikají do parenchymových buněk jater, kde dají vznik asexuální (exoerytrocytární) fázi plasmodií. Během ní se vytváří exoerytrocytární merozoiti, kteří proniknou do krevního oběhu a napadají erytrocyty. Někteří sporozoiti zůstávají v játrech po určitou dobu v latenci (hypnozoiti), vyvíjejí se opožděně a jsou pak příčinou relapsů (tj. opožděných klinických projevů) terciány. Po proniknutí exoerytrocytárních merozoitů do červených krvinek vzniká erytrocytární schizogonie. Mladí schizonti mají tvar prstýnku, starší dostávají nepravidelný tvar, zvětšují se a posléze se rozpadají na erytrocytární merozoity, které napadají nové krvinky. Některé další generace merozoitů dávají vznik samičím a samčím gametocytům, tedy gametocytogonií (pohlavní fázi erytrocytárního vývojového cyklu plasmodií). Samice komára nasaje gametocyty z kožních kapilár člověka, u komára samčí mikrogamety a samičí makrogamety se spojují v zygotu měnící se v ookinet, ve střevu komára vzniká oocysta a sporoblast. Po jeho ruptuře se uvolňují při této vývojové fázi zvané sporogonie sporozoiti pronikající do slinných žláz komára a při sání krve člověka vstupují do krevních kapilár (obr. 1).
Původce a přenos malárie



Zobrazit obrázek v samostatném okně


Obr. 1

Průběh malárie
Onemocnění vyvolaná čtyřmi druhy plasmodií se liší klinickým průběhem a typem horečky. Pro Evropana nejnebezpečnější je tropika, která u neimunních vyvolá akutní a rychle progredující onemocnění s těžkými komplikacemi. Pokud není zavčas léčena, může končit letálně. Ostatní druhy plasmodií vyvolávají onemocnění zpravidla bez komplikací. U terciány a kvartány je obvyklé spontánní uzdravení, ale recidivy jsou časté. Charakteristický malarický záchvat má 3 fáze: zimnice (třesavka), vysoká horečka a pokles teploty s pocením. Kůže je suchá a bledá. Vzniká cyanóza rtů a prstů. Nemocný je malátný, postižen bolestmi hlavy a hučením v uších, bolestmi v zádech a končetinách, někdy zvrací. Po poklesu teploty a pocení se dostaví pocit úlevy a vyčerpanosti. Průběh horečky u tropiky nebývá charakteristický. Tzv. iniciální horečka mívá kontinuální charakter. U terciány a kvartány je symptomatologie lehčí, kolísavá horečka má typický rytmus po 48, popř. 72 hodinách.
Diagnostika malárie
Rutinní diagnostika malárie se provádí přímým průkazem plasmodií v tlusté kapce krve a v krevním roztěru po obarvení podle Giemsy - Romanovského. Používají se i koncentrační metody, které prokáží plasmodie i v nepatrné koncentraci. Naproti tomu jsou na trhu rychlé testy snadno proveditelné i laiky v terénu vhodné k orientačnímu vyšetření před zahájením pohotovostního samoléčení. Laboratorní sérologické metody (nepřímá fluorescenční reakce, nepřímý hemaglutinační test a ELISA) mají význam při vyšetřování dárců krve a orgánů a pro epidemiologické studie.
Chemoterapie malárie
Při léčení malárie se používají antimalarika se schizontocidním účinkem na erytrocytární formy jako je chinin, 4-aminochinoliny (hlavně chlorochin), meflochin, halofantrin a artemisinin s jeho deriváty. Někdy se užívají kombinace těchto antimalarik, např. meflochin a deriváty artemisininu. Tato antimalarika nazýváme supresivními léky, které nepůsobí na exoerytrocytární formy plazmodií.
Chlorochin se používá ve formě sulfátu, fosfátu nebo hydrochloridu. Proto se účinná substance vždy vyjadřuje v množství baze. Je lékem volby malárie vyvolané P. vivax nebo P. ovale, popř. P. malariae, pokud je zachována jejich citlivost. Rychle působí na asexuální krevní formy všech druhů a na sexuální formy P. vivax, P. ovale a P. malariae. Ve většině malarických oblastí jsou kmeny P. falciparum na chlorochin rezistentní, jejich citlivost je zachována na Haiti, Dominikánské republice, Střední Americe, místy na Blízkém a Středním Východě, ale místy i v Číně. Terapii chlorochinem zahajujeme obvykle první den dávkou 600 mg baze, 2. den 300-600 mg baze, 3.-5. den 300 mg.
Meflochin byl v minulých letech významným antimalarikem doporučovaným pro případy tropické malárie rezistentní na chlorochin. V jedné tabletě je 250 mg účinné látky. Rezistence na meflochin však byla již po roce 1985 pozorována nejdříve v jihovýchodní Asii a Jižní Americe, v poslední době se objevuje stále častěji i v tropické Africe. Pro terapii osob s hmotností vyšší než 50 kg se doporučuje první dávka per os 3 tablety, za 6-8 hod. 2 tablety a za dalších 6-8 hod. 1 tableta. Toto schéma se obvykle užívá také pro tzv. pohotovostní samoléčení.

1
2
3
4